Článek
Všude se řeší příčina (spadlý kabel vysokého napětí), opatrně politika kolem toho, možná ještě nějaký velký podnik postižený výpadkem (rafinerie Litvínov). Možná je to také tím, že v redakcích zůstává pár lidí, většina je asi na dovolené. A některé větší redakce jsou na levém břehu Vltavy, kde se nic nedělo a nestalo – a zprávy o blackoutu byly zprávami zvenku (iDnes, Seznam Zprávy).
Mimochodem, vláda, parlament i Hrad – všechno je na břehu, kde šel proud normálně.
Připadá mi ale mnohem zajímavější sběr osobních mikrozážitků a mikrozkušeností, které jsou často docela překvapivé, jakkoli asi nemají žádnou velkou důležitost z hlediska HDP či celostátní politiky. Jsou to zážitky inspirativní, podle všeho se daná věc může stávat častěji, a tak člověk bude příště vědět, co všechno to může obnášet.
Sám jsem dal nějaký post na sítě, kde jsem psal o zkušenosti u nás v Říčanech, kde jsem zrovna pracoval v tzv. režimu home office. Proud tady občas vypínají (pořád se v okolí něco opravuje, překopává), většinou dají vědět předem. Takže když přestal jít proud, člověk si řekl, že jde o něco místního. Náznak hloubky a šíře problému přišel s tím, že nějakou dobu nebyl ani mobilní signál. Data nešla celou tu dobu, nefungoval tedy whatsapp ani internet v mobilu. Signál se pak obnovil a přišla textovka od dcery, která pracuje v Praze, že jim v úřadu nejde proud, data ale fungovala – asi jako v celé vnitřní Praze –, a tak nám jako první dala vědět, že jde o něco většího a širšího. Co to je, jsme nevěděli.
Šel jsem natočit vodu do všech nádob. Dalo se očekávat, že nepoteče, což se mimochodem ve vedlejší Uhříněvsi stalo; u nás nakonec téct nepřestala.
Pak jsem si šel číst pod strom knížku. Kam vlastně pořád spěchat? Zkoušel jsem zhluboka dýchat čistý vzduch nepřecpaný elektronickým signálem. Byl to vlastně osvěžující stav a očistný proces. Byl jsem rád, že nejsem ve vlaku uprostřed polí nebo ve výtahu. Že by byla válka, mne nenapadlo, spíše jsem si říkal, že to bude něco podobného jako ve Španělsku – koneckonců o tom, jestli se něco takového může stát i u nás, jsem nedávno natočil podcast s Václavem Bartuškou.
Když jsem to dal na sítě, různí lidé se začali ozývat se svými mikropříběhy a zážitky. Nejprve to příjemné či osvobozující. Děti opustí elektronické přístroje, táta se zvedne od počítače a hraje potomkům na kytaru, k tomu si zazpívají. Děti jsou spokojené. To je takové satori. Uvolnění, osvobození.
Jiná paní psala, že byla v akvaparku – a to bylo celkem nepříjemné. Tma, nefungovaly ani splachovací záchody, které jsou na elektřinu. Další lidé popisovali ztemnělé městské pasáže a průchody, kde blikala jen bezpečností světla, pokud nebyla rozbitá. Ztišení jako v apokalyptickém filmu, než TO přijde.
Rodinka na dovolené na severu, nemá ovšem hotovost. Tak odnesou do večerky lahváče, které si tam předím koupili, a dostanou za to něco k jídlu. Někteří na severu blízko německých hranic používají k volání roaming.
Lidé píšou, že v centru Prahy byli prodavači vesměs ochotní a občas podali lidem něco zdarma, zvláště když jejich děti křičely, že mají žízeň nebo hlad (bylo vedro), a rodiče se zrovna chystali jim něco koupit. Možná se prodavači báli, že se jim leccos stejně zkazí nebo to rozmrzne. Někdo se nemohl dostat domů nebo z domu, dveře jsou na bzučák. Do pootevřených dveří obchodů se dala košťata, případně takové ty plastikové zábrany, co se používají, když se vytírá podlaha.
Leckdo mi říkal, že mám mít doma tranzistorové rádio – to nemám. Existují ještě vůbec buřtové baterie? Dlouho jsem je neviděl. Kdo ale bude vysílat, když nejde proud? Ve státní (najednou to slovo uklidňuje víc než veřejnoprávní) televizi i rozhlase se ovšem nahodil nějaký náhradní okruh z agregátu či baterie, jsou tam na to připravení. Mají tam na to asi i vyčleněné nějaké pracovníky, kteří tam celé roky vysedávají a čekají, až se jednou stane, co se stalo v pátek.
Mnozí mi psali, že sice mají na domě soláry, ale vlastní okruh jim automaticky nenaskočil – měli to asi špatně nastavené.
Takže: dejte si soláry do pořádku, pokud je máte. Mějte u sebe vždy hotovost a raději i lahev vody. Pokud máte dveře na bzučák, zařiďte si, aby šly otevírat i jinak. Mějte povědomí o tom, zda zrovna váš záchod a vodovod budou fungovat i bez elektrického proudu.
Nepřijde vám to zajímavější než cokoli, co jste o blackout viděli ve státní televizi nebo četli ve velkých médiích? Mikropříběhy jsou tentokrát zajímavější než ty velké. Na makroúrovni je to ostatně jako dnes už se vším. Další polarizační téma – a tak je to a bude se vším. Názor mají i ti, kteří nevědí, jak si vůbec představit elektrický proud, a oboru elektroenergetika a silnoproud nemají ani ponětí. To, že pravda může být „někde mezi“, se dnes (vlastně už dávno) nenosí.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
Jan Macháček
