Článek
Jan Macháček
Evropa má za sebou jeden z nejdramatičtějších týdnů historie. Donald Trump obešel své spojence z NATO i Ukrajinu a začal napřímo konverzovat s Vladimirem Putinem. Podle článku Waltera Russella Meada pro deník The Wall Street Journal viceprezident J. D. Vance využil ideologických sporů mezi Trumpovou Amerikou a EU k tomu, aby maximálně ponížil své německé hostitele.
Šokovaní evropští lídři se shromáždili v Paříži na mimořádném summitu a otázka, zda transatlantický Západ přežije jako aktivní globální síla, je namístě. Za tím vším je brutální a ošklivý fakt: přestože Ukrajině fandí intelektuálové a aktivisté všeho druhu, přestože o ni mají vážné obavy skoro všichni například v Polsku a v Pobaltí, západní státy na obou stranách Atlantiku nebyly ochotné poskytnout jí dostatek pomoci, aby se její vítězství dalo realisticky očekávat.
Americko-německé partnerství za minulého prezidenta Joea Bidena stejně vyhlíželo jakousi „měkkou porážku“ Ukrajiny, která by neskončila rozdělením Západu. Ve Washingtonu a v Berlíně se tiše doufalo, že Ukrajinci se unaví beznadějnou válkou a s Putinem se domluví na příměří či míru. Západ si pak pogratuluje, jak byl oddaný demokratickým hodnotám, a bude po válce. Na nějakou dobu.
Pravděpodobný výsledek Trumpovy ukrajinské politiky bude podle Meada stejný, jako kdyby zůstal prezidentem Joe Biden. Ukrajina se zmenší a žádný článek 5 smlouvy o NATO se na ni nikdy vztahovat nebude.
Otázka ovšem je, co bude dál. Spokojí se Putin se současnými zisky? – Jeho země krvácí, je stále víc závislá na Číně, on sám musí být frustrovaný, že nemá Ukrajinu celou. Anebo ucítí příležitost, všimne si, jak je NATO vnitřně nerozhodné a rozložené, a bude postupovat dále na Západ?
Tak se dostáváme k rozdílu mezi Trumpem a Bidenem. Biden si myslel, že jednotné NATO je nejlepší způsob, jak odstrašit Rusko. Že je to – po ruské invazi na Ukrajinu – klíč ke stabilitě v Evropě. Trumpův pohled nemůže být odlišnější. Evropa má víc peněz a víc lidí než Rusko a má jej tak zadržovat sama, maximálně s americkou jadernou pojistkou. Amerika má vlastní starosti jinde, odstrašit Rusko si má Evropa sama.
Návštěva J. D. Vance v Mnichově to potvrdila. Po 30 letech zdvořilého žadonění, aby se Evropa víc starala o svou bezpečnost, toho má Amerika dost. Evropa – a Německo obzvlášť – už nemůže počítat s její věčnou ochranou.
Může západní jednota vůbec přežít? Pro mnoho Evropanů, stejně jako pro mnoho Američanů, je Trumpovo prezidentství útokem na demokracii a transatlantickou solidaritu. Trumpovi podporovatelé tvrdí, že Evropa zradila Západ. Špatné obranné strategie, sebepoškozující ekonomická politika, cenzura i sebevražedná kulturní a migrační politika vedly k erozi toho, co kdysi Západ sjednocovalo. Evropané si myslí, že Trump dává demokracii pěstí mezi oči. Trumpův tým je zase přesvědčený, že Evropané podlomili demokracii zrádným polibkem.
Po celé dekády různí američtí prezidenti považovali vývoj v Evropě po druhé světové válce za největší americký zahraničněpolitický úspěch a základ pro budování světového pořádku, který stojí na pravidlech. Ale co když je Evropa, kterou Amerika pomohla vystavět, jenom sobecká komunita dekadentních státečků ve stadiu terminálního rozkladu? Co když je nezdar v budování autentického bezpečnostního partnera USA naopak jejich nejtragičtější zahraničněpolitickou chybou?
Trumpova evropská politika může vyústit ve dvě možnosti. Buď bude fungovat jako šoková terapie, která obnoví evropskou sílu a probudí naději na realističtější alianci. Nebo transatlantická komunita končí – a s ní nejdelší éra relativního míru.
Každopádně nebude tento týden hned tak zapomenut. Evropané konečně vědí, že na americké šeky už spoléhat nemohou. Doufejme, že šokovaní a rozzlobení evropští přátelé z toho těžkého týdne vyvodí i nějaké moudré ponaučení.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
