Článek
John Authers ve svém článku pro server Bloombergu píše, že pečlivě otáčet každou stránku je dobré poučení pro život, ale pro politický život především. Elon Musk se pustil do boje s Trumpem ohledně zákona o státním rozpočtu (One Big Beautiful Bill Act) – a tam to platí dvojnásob.
Zákon má 1100 stran a jde o pokus vmáčknout všechny priority vlády do jednoho kusu legislativy. Takticky to má smysl, protože většina v Kongresu a ve Sněmovně reprezentantů je křehká.
Ale jsou tu nebezpečí. Musk si stěžuje, že nikdo v Kongresu neměl čas přečíst si, o čem hlasuje. Válka mezi nejbohatším člověkem světa a americkým prezidentem je jistě zajímavá, avšak co se moci týče, nejvíc jí mají ti, kdo píšou a tvarují legislativu. V USA to není poprvé, co o různých epochálních paragrafech ví před hlasováním jen málo z těch, kteří je pak schválí.
Robert Caro vydal před 50 lety knihu Power Broker o Robertu Mosesovi, jednoznačně nejmocnějším muži New Yorku od 20. do 60. let minulého století. K dosažení moci nepotřeboval být Moses ani jednou zvolen. Stačilo, že pečlivě četl zákony a měl nad ním patronát Alfred E. Smith, legislativec a později guvernér státu New York, který ho všechno naučil.
V roce 1922 sepsal Moses zákon o postu komisaře pro parky na Long Islandu a záhy se oním komisařem sám stal. Mohl stavět a spravovat veřejné parky a je spojující dálnice (odtud název parkways), bulváry, doky, mola i mosty. Moses postavil dálnice spojující parky po celém státě New York a čtyři visuté mosty spojující město New York se zbytkem státu New York. Nevinné formulace zařídily, že byl nevyhoditelný. Čtyřicet let měl kontrolu nad infrastrukturou, stavbami a jejich plánováním.
Ale zpátky k Trumpovu „novému krásnému rozpočtovému zákonu“. Bez jakékoli diskuse prošla sekce 899, která umožňuje ministrovi financí bez kontroly Kongresu označit jakoukoli zemi za takovou, jež provádí vůči USA diskriminační opatření. Na americké investice investorů z takové země pak lze uvalit 20procentní daň. Zahraniční investice v amerických akciích a dluhopisech přitom činí 26 bilionů dolarů. Taková legislativa má potenciál převrátit naruby světový finanční pořádek. Trumpova obchodní válka může eskalovat a stane se z ní kapitálová válka.
Marko Papic, geopolitický analytik RCA Research, tvrdí, že podobný paragraf se bude obtížně ředit či odstraňovat: představa, že cizinci Americe dluží, začíná v americké politice zakořeňovat. Možná se to zalíbí i nějaké budoucí americké administrativě z Demokratické strany: zdanit bohaté cizince, to může být chytlavé. Už nyní jsou ale investoři zastrašeni a už nyní mají důvod zvažovat stažení svých investic. Boj mezi Muskem a Trumpem se může jevit jako bitva století, ale moc zkrátka patří těm, kteří ji získávají skrze psaní zákonů, jichž si nikdo nevšimne.
...
Gideon Rachman ve svém komentáři pro Financial Times píše, že slavný americký spisovatel Tom Wolfe kdysi používal výraz „velmistři vesmíru“ coby ironický popis práce obchodníků na Wall Street. Elon Musk to bere doslova: chce kolonizovat vesmír. Teď se ale vrátil na zem – a byla to velká rána. Nejbohatší muž světa po hádce s Trumpem zjistil, že není ani pánem Washingtonu, natož vesmíru.
Opakuje se tu globální vzorec. Dekády globalizace zrodily všude po světě bohaté oligarchy. Ale když se srazí peněžní a politická moc, může to vyústit jen v jedno: politika vždycky vyhraje. Platí to i v zemích tak rozličných, jako jsou Rusko, Saúdská Arábie a Čína. A nyní k tomu došlo v USA. Oligarchům, kteří začnou mít politické ambice, je silou připomenuto, kde leží opravdová moc. Triumf politiky nad penězi možná překvapí marxisty i příliš sebevědomé kapitalisty, kteří věří, že politici budou vždycky tancovat podle toho, jak bohatí pískají.
Už Mao Ce-tung si povšiml, že moc pramení ze zásobníku zbraně. Kontrola orgánů státu – armády, státních zástupců a berních úřadů – je pořád silnější než miliardy v bance. Samozřejmě že politici potřebují peníze, hlavně na cestě vzhůru. Volby jsou drahé a stejně tak klientelistická politika autoritářských států. Muskovy peníze pomohly Trumpovi vyhrát. Putinův vzestup k moci byl financován nejbohatšími Rusy, kteří doufali, že jim bude střežit peníze vydělané v 90. letech. Ale když byl u moci pevně, ukázal oligarchům, kdo je tady šéf. Michail Chodorkovskij byl zavřen na deset let, Boris Berezovskij musel emigrovat a zemřel za podivných okolností. Jack Ma – aktuálně nejbohatší Číňan – vyvázl poměrně lehce. Když v roce 2020 kritizoval finanční regulátory, bylo pozastaveno vydání jeho holdingu a Ma zmizel z očí veřejnosti. Komunistická strana nejprominentnějšímu kapitalistovi ukázala, kde je jeho místo.
Saúdský korunní princ zvaný MBS zase v roce 2017 nechal zamknout desítky prominentních byznysmenů v hotelu Ritz-Carlton v Rijádu na základě ohlášené protikorupční čistky. Nejlepší způsob, jak se chránit, je pro byznysmeny to, že se sami stanou politickými lídry. Jako Silvio Berlusconi nebo gruzínský lídr Bidzina Ivanišvili. Anebo jako samotný Trump. V Indii nejbohatší rodina Ambani udržuje skvělé vztahy s tamním premiérem Naréndrou Módím, ale nekonkuruje mu v moci. Stejně tak má dobré vztahy s každým mexickým prezidentem zleva doprava Carlos Slim Helú, nejbohatší člověk Mexika.
Mnoha Američanům se zdá přitažené za vlasy srovnávat svou zemi s tím, co se děje v Rusku nebo v Číně. Ale Musk už se doslechl, že může přijít o federální kontrakty, a byl varován, že přijdou vážné konsekvence, pokud podpoří demokraty. Steve Bannon dokonce navrhl, že má být Musk vyhoštěn jako nelegální imigrant. Nezní to moc americky. Ale tohle je podle Rachmana Trumpova Amerika. Nikdy neříkej nikdy.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
