Článek
Jan Macháček
Nejprve krátké poznámky ke dvěma aktualitám. Od publikace posledního komentáře mám stačil Donald Trump zavést 50procentní cla na zboží z EU s platností od začátku června a vzápětí zase vše až do 9. července odložit, a to po telefonickém rozhovoru s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou. A v neděli kromě toho kritizoval Vladimira Putina, že se měl zbláznit, protože útočí na Kyjev a zabíjí lidi.
Otázka je, zda z toho něco vyplývá, nějaký posun k racionalitě a předvídatelnosti. Odpovězme si hned, že nejspíš ne. Na začátku dubna prezident Trump odložil obchodní válku, přesněji reciproční cla, o 90 dní, tedy do začátku července. Neuplynulo ani 50 dní, a už ji chtěl v pátek znovu vyhlásit. Tedy, vyhlásil ji – a v neděli zrušil. Když bude chtít, obchodní válku Evropě do začátku července ještě vyhlásí a zruší několikrát.
Vyhlídky nejsou dobré ani dlouhodobě. Trump si stěžuje, že je EU pomalá, ale na tom se rychle prostě nedá nic změnit. Evropa může snížit obchodní přebytek s USA, ale nemá na to moc nástrojů. Vtip je v tom, že EU spoří příliš, a Amerika málo. Jenže to souvisí s mentalitou, kulturou – a to i tou politickou – apod. a ani to se nezmění přes noc. Americké zbraně nakupují jednotlivé evropské státy a navíc se bude volat po zvýšení vlastní odolnosti a snížení závislosti na USA. Americký plyn je a bude dražší než konkurence. Něco se změnit dá, avšak privátní obchodníci dominují. A nákup americké sóji? Její dovozci jsou také soukromí obchodníci a státy mohou nakupovat leda do vlastních strategických zásob. Takže člověk moc neví, co překvapivého, co nikoho dosud nenapadlo, by mohla paní Ursula do července vymyslet.
Co se Putina týče, u Trumpa poznáte hlavně to, s kým mluvil naposledy. V jeho blízkém okolí se vyskytuje příliš mnoho lidí, kteří se Putina zastávají, ale najdeme tam i zastánce ostřejšího protiputinovského kurzu. Občas Trump mluví i s někým rozumným z Evropy. Jenže jen občas. Takže taky s tímhle to zůstane jako na houpačce a žádná stabilita po případném názorovém posunu nás opravdu nečeká.
…
Rana Forooharová se v zajímavém článku pro deník The Financial Times zabývá tím, že zvyšujeme výdaje na zbrojení, ale možná úplně špatně. Akcie zbrojních firem posilují, a nejen kvůli válce na Ukrajině. Pomáhá i Trumpův plán na zlatý chrám či kopuli nebo nový bezpečnostní pakt mezi Británií a EU, který zajistí britským firmám participaci na obranném fondu ve výši 150 miliard dolarů. Také všichni vědí, že ostré soutěžení mezi USA a Čínou je realitou, která tu s námi zůstane. A stejně stabilním jevem zůstane, že Evropa se bude muset víc starat o svou obranyschopnost.
Otázkou je, jestli se všechny tyhle nové útraty vyplatí a zda technologické disrupce nemění jenom povahu války, ale i celý obranný sektor.
Vojenské rozpočty v USA byly vždycky velké (obrana je největší položka federálního rozpočtu) a rekordně porostou i za Trumpa, který oznámil, že ve „velkém a krásném rozpočtu“, který prošel o jeden hlas, bude celý bilion dolarů určený na výdaje na obranu.
Čína bude výdaje na obranu také jen zvyšovat – vydává nejvíce hned po USA a už nyní má největší vojenské námořnictvo. A o tom, kterak bude Evropa prudce zvyšovat výdaje na zbrojení, jsme se už zmínili.
Většina výdajů ale půjde na „tradiční“ věci, jako jsou bojová letadla F-35, lodě a ponorky. Trumpovy obranné plány jsou jako opsané z návrhu Reaganova konceptu hvězdných válek. Lecjaký analytik se táže, jestli budou veškeré tyto peníze utraceny dobře a správně.
Na Ukrajině vidíme, že levné drony a střely dokážou vyřadit kolony ruských tanků sunoucích se na Ukrajinu. Drony používají i Hútíové pro útoky v Rudém moři – a reakce na ně stojí Američany miliardy dolarů.
Ukrajina je vlastně testovacím polem pro nový druh válčení. Erik Prince z firmy Blackwater konstatuje, že válka na Ukrajině masivně akcelerovala změnu způsobu válčení, a to způsobem, který jsme nezažili od Čingischána, který vše zamíchal tím, že posadil vojáky na koně.
Dnes dokáže kanystr vytištěný na 3D tiskárně přidělaný na dron ovládaný softwarem v ceně pár tisíc dolarů zničit ruský tank. Hackeři zase přišli na to, jak rušit signál pro americké střely Javelin, které přijdou na 150 000 dolarů za kus. Když si přičteme umělou inteligenci, možná pochopíme, že hlavní vojenské inovace se nebudou odehrávat v Pentagonu, ale vymyslí je nějací chytří lidé u sebe v garáži. Biliony dolarů investované kapacity budou zbytečné.
Technologií hnaná deflace a decentralizace přišly do válčení po dlouhé době. Podobá se to fenoménu, kdy Netflix zdecimoval videopůjčovny. Staré obranné firmy budou předběhnuty na koleně navrženými inovacemi. Půjde o „microsoftizaci“ válčení a trend, který může podminovat komparativní výhody supervelmocí.
Stejně jako firmy IBM a Microsoft demokratizovaly vlastnictví PC (dříve měly k počítačům přístup pouze velké firmy), změní inovace odspodu nahoru způsob válčení. To bude mít velký dopad na firmy typu Raytheon, BAE Systems a GE Aerospace. Jejich produkty se mohou stát ekvivalentem sálových počítačů.
Samozřejmě že mají své inovační úsilí a na decentralizaci válčení budou vydělávat firmy ze Silicon Valley po Izrael. Ale geopolitické dopady přijdou též. Západní investoři dosud počítají s americkou vojenskou dominancí, která je pilířem americké zahraniční ekonomické politiky a také dolaru coby rezervní měny. Platí ještě tento předpoklad?
Je tu mnoho otázek. Bude se Evropa skutečně odpoutávat od amerických výrobců? Budou USA skutečně tolik navyšovat zbrojení, když tamní zadlužení začíná leckoho znepokojovat? A nakonec: demokratizace válčení umožňuje jedincům i státům víc obranné autonomie. Možná se ale úspěch bude přesouvat od velikosti rozpočtu směrem k technologickým průlomům.
...
Tolik FT. To se přece říkalo vždycky, že se zbrojí na minulé války. Tak to zkrátka bylo, je a bude. Něco ale přetrvá. Třeba dělostřelectvo a dělostřelecká munice. Drony létají sem a tam, ale posuny a průrazy fronty se bez těžkého dělostřelectva neobejdou – jak vidíme právě na Ukrajině. A nakonec i nějaké ty tanky, transportéry a automobily budou vždy potřeba. A pušky, samopaly a pistole.
Drony terorizují civilní obyvatelstvo, ničí infrastrukturu i zázemí. Samy ale neposunou frontovou linii ani nezařídí průlom fronty.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
