Článek
Americký ministr financí oznámil v pondělí operaci Economic Outcast, kterou představil v komentáři pro britský deník The Financial Times. V tom říká, že pro Írán přichází ekonomický den D, a varuje, že země, které zvažují usmíření a kompromis s Íránem, by si to měly dobře rozmyslet.
Bessent konstatuje, že cílem USA je uzavřít každou ekonomickou aktivitu, která udržuje tyranský režim, dokud nezůstane Teherán úplně sám. Prezident Trump prý sedí na telefonu a osobně všechny země žádá, aby ukončily ekonomické aktivity s Íránem, které Američané identifikovali. Pokud to neudělají, provedou to prý Američané za ně. Koncem týdne prý přijde seznam finančních institucí, které budou sankcionovány.
Editorial deníku The Wall Street Journal pak konstatuje, že analogie se dnem D je sice grandiózní, ale Amerika tohle řešení dlouho oddalovala. Na počátku války s USA dokonce pobízel Trump Íránce k většímu vývozu ropy.
Minulý týden přiznal guvernér íránské centrální banky, že íránský export ropy se blíží nule. Spojené arabské emiráty (SAE) oznámily konec obchodování s Íránem. Za americký dolar zaplatíte dva miliony íránských rijálů. Na začátku roku to bylo 1,4 milionu a v roce 2024 asi 750 000. V roce 2018 přitom stál dolar jen 70 000. Inflace řádí a režim se chystá ukončit dotace na pohonné hmoty, což může být politicky výbušné.
Íránští politici najednou vyjadřují obavy. Prezident Pezeškján přiznává ekonomické problémy a říká, že „válka musí jednou skončit“. Mohammad Bagher Ghalibaf, šéf tamního parlamentu, tvrdí, že „když mají lidé hlad a nemáme finanční cirkulaci, ekonomický růst a domácí produkci, nepřežijeme“.
A vypadává elektrický proud. Když v pondělí zasedala energetická komise íránského parlamentu, zrovna vypadl.
Islámské revoluční gardy (IRGC) budou patrně dál prosazovat tvrdou linii, ale i ty budou zasaženy nedostatkem zdrojů. Gardy také ztrácejí kontrolu nad Hormúzem, protože Američané nějaké tankery částí průlivu eskortují. Ceny ropy jsou stále nižší než 100 dolarů za barel, takže Američané mohou udržovat blokádu déle než Íránci.
Otázkou je – jako vždy –, jestli Američané u tohoto plánu zůstanou. Bessent tvrdí, že to bude trvat tak dlouho, dokud Írán nebude úplně sám. Zastavení obchodování ze strany SAE je dobrá zpráva, ale pořád tu zůstává celé dubajské podhoubí a sítě, které se živí obcházením sankcí.
Zdá se, že Bessent si je toho vědom: „Íránští pomocníci nakupují a transportují tamní ropu. Provádějí finanční toky skrze směnárny a bezcelní zóny. Přijímají íránská letadla, přečerpávají ropu na moři, používají nelegální finanční toky.“
Bessent naznačuje, že Američané vědí, co se děje. Kde jsou různé pokladničky, kudy se manévruje a kdo s tím pomáhá. Týká se to SAE, Iráku, Turecka, Malajsie a především Číny.
Jsou ale Američané skutečně ochotni cílit na čínské státní banky? Bessent v tom má jasno: „Pokud budou vypořádávat transakce, jež jsou součástí ekosystému, který proměňuje íránskou ropu v peníze a represe, potom budou cílem.“
Trump možná našel nátlakovou strategii, která umožní, že bude mít navrch. Revoluční gardy se ale nevzdají svého financování bez boje. Vydrží Trump, až začnou Íránci pálit na energetickou infrastrukturu amerických spojenců v zálivu a začnou našeptávat mediátorům v Pákistánu a Kataru?
…
Analýza Bloombergu se v této souvislosti soustředí na Čínu a konstatuje častou skepsi, že americký tlak na Čínu vydrží. Čína kupuje 90 procent íránské ropy. Washington se snaží udržet křehké příměří s Pekingem a chce se vyhnout globálnímu ekonomickému šoku. Čína představuje nejsilnější a zcela kruciální spojení Íránu se světem. Jakékoli úsilí zadusit zdroje íránských příjmů není možné bez cílení na čínské firmy. Trump už jednou řekl, že spustí sekundární sankce na jakýkoliv stát či firmu, které kupují íránskou ropu, a nikdy z toho nic nebylo. Změna spočívá v tom, že už se nehrozí vojenskou eskalací, ale ekonomickým tlakem. Ekonomický tlak na všechny kromě Číny však nebude mít kýžený efekt.
…
Tolik výpisky z četby. Pokud bude ekonomický den D proti Íránu připravován stejně profesionálně jako báječná obchodní válka s Kanadou, o které zde budu psát zítra, pak nic rozumného a systémového nečekejme.
…
Dobrých zpráv je málo, tak se pro dnešek rozloučíme dobrou zprávou taktéž z Bloombergu. Německá ekonomika roste rychleji, než se čekalo. Mezi dubnem a červnem vzrostla o 0,3 procenta, čekalo se 0,2 procenta. Tahounem je export, ale roste i domácí poptávka a vládní spotřeba. Poprvé od konce pandemie rostlo Německo po tři čtvrtletí za sebou. Souvisí to s většími vládními investicemi do infrastruktury a výdaji na obranu. Očekávání jsou spojena i s reformami daní, penzí a byrokracie.
No, žádná zázračná čísla to nejsou, ale máte snad někdo nějakou lepší zprávu?
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
