Článek
Editorial deníku The Wall Street Journal se táže, zda válka, která začala s rachotem, skončí skuhráním a fňukáním. Trump dosáhl některých svých válečných cílů, ale Írán zůstává hrozbou pro Hormuzský průliv. Přistoupí Trump znovu k bombardování, pokud například Írán odejde z jednání? Vzhledem k možnému dopadu na cenu ropy to tak moc nevypadá. S Trumpem sice nikdy nevíte, ale vypadá to, že konflikt ukončit chce.
USA a Izrael uspěly v další degradaci íránského jaderného programu – nad to, co se povedlo vloni v červnu. Některá hlavní místa íránského jaderného programu byla bombardována znovu. Íránský režim ví, že tohle Amerika monitoruje a že na jaderná zařízení klidně udeří znovu. Je to podle editorialu zatím lepší možnost kontroly íránských snah získat bombu než nějaký papírový výsledek diplomatického jednání.
Čtyřicet dní bombardování obrovsky poničilo íránskou vojenskou a průmyslovou bázi. Námořnictvo potopeno, protivzdušná obrana veškerá žádná, zásoby dronů a raket sníženy. Obnovovat se to bude roky, i s pomocí Ruska a Číny.
Úspěchu přitom bylo dosaženo s minimem amerických ztrát. Americké úspěchy vůči protivzdušné obraně čínské a ruské provenience jsou viditelné. Největším zklamáním je pokračování íránské kontroly nad Hormuzským průlivem a nedotčené zásoby obohaceného uranu v rukou režimu. Trumpovy signály ohledně obojího jsou přitom zmatené.
Ohledně uranu Trump tvrdí, že ho Írán odevzdá jako součást dealu. Ministr obrany Pete Hegseth říká, že Írán buď uran odevzdá, nebo si pro něj Američané dojdou. To druhé ale bude vyžadovat pozemní jednotky – a oběti.
Co se průlivu týče, bude Írán vybírat mýtné? Tady to moc dobře nevypadá. Trump dokonce pronesl, že USA a Írán by mohly založit společný podnik, který bude průliv provozovat. To je pitomý nápad, i kdyby s tím Írán souhlasil. Před válkou byl průliv svobodnou mezinárodní námořní cestou. Ve středu už Írán dopravu omezoval a vybíral mýtné.
Svoboda námořní plavby byla základem amerických principů po staletí. Čína bude jistě ráda, pokud bude tento princip opuštěn – kvůli Tchajwanskému a Malackému průlivu. Pokud by si Írán udržel jakési veto ohledně Hormuzského průlivu, bude to podle WSJ znamenat americkou porážku.
Nová riziková prémie pak skončí zabudována do globální ceny ropy. Před válkou stála ropa 65 dolarů za barel. Bude nový spodní práh 80 dolarů za barel?
Trump říká, že Írán se chce dohodnout, ale 10bodový plán země se úplně míjí s Trumpovými představami. Írán chce, aby se Amerika úplně stáhla z Blízkého východu, chce ukončit izraelské útoky na Hizballáh a zrušení všech sankcí. Verze v jazyce fársí dokonce konstatuje, že si Írán bude moci ponechat obohacený uran.
Editorial předpokládá, že se jednání potáhnou: dva týdny, tři týdny, měsíce. Írán bude sázet na to, že Trump bombardování neobnoví s tím, jak se budou blížit podzimní volby do Kongresu.
Trump se podle WSJ do současné pozice vmanévroval sám svou rétorikou: výkřiky o vítězství, rozpoutání pekla a zničení civilizace. Oslabil si podporu doma i v cizině. Jestli se mu Írán začne vysmívat a tahat ho za nos, bude muset práci opravdu dodělat.
…
Server eurointelligence.com se s ničím nemaže a rovnou konstatuje, že největší světová vojenská a ekonomická mocnost právě prohrála válku se středně velkou mocností. Írán nyní vybírá od zbytku světa globální ropnou daň. Evropané se vzájemně ujišťují, že jejich odpor k válce byl správný, a Trump teď bude svoje neúspěchy svádět na NATO, které mu prý nepomohlo v těžké hodině. Výsledkem je rozlomený a rozbitý Západ.
Jestli je někdo vítězem, jsou to Si Ťin-pching a Vladimir Putin. A taky J.D. Vance, který je jediný v Trumpově administrativě, kdo se proti válce otevřeně stavěl. A dodejme, že všichni víme, co si Vance myslí o Evropě a evropských spojencích.
Vance, který nyní podporuje Orbána, ale přišel o podporu své oblíbené německé AfD. Předsedkyně strany Alice Weidelová označila válku v Íránu za katastrofu a spolupředseda AfD Tino Chrupalla volá po odchodu 38 000 amerických vojáků z Německa.
…
Dodejme, že jasné důvody k útoku na Írán, který mimochodem dostřelí až do Evropy, tu byly, ale jak na tomto místě píšeme pořád, nevíme, proč bychom je měli vysvětlovat za Trumpa. Neochota západoevropských zemí umožnit Američanům průlet je sice nepěkná a jde hlavně – přiznejme si – o neochotu pomáhat Izraeli. Na druhou stranu, těžko někomu vyčítat, že není ochoten tolerovat způsob, jakým si Američané o kooperaci říkají. Kultura a slušné chování mají holt v lidské společnosti svůj význam. A to, že vznikla na světě diplomacie, má či mělo také svůj smysl.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
