Článek
Walter Russell Mead píše ve svém sloupku pro deník The Wall Street Journal, že ve středu zájmu americké politiky se ocitla západní polokoule. A to poprvé od doby, kdy se na začátku 80. let za Ronalda Reagana dohadovali republikáni a demokrati o pomoc nikaragujským „contras“ v jejich boji proti prosovětským sandinistům.
Trump stupňuje svůj nátlak na Panamu. Kolumbie už se mu podrobila a akceptuje repatriační lety s migranty. Trumpův posel Richard Grenell přivezl z Venezuely šest amerických rukojmí. Trump už stihl uvrhnout 25procentní cla na Kanadu a Mexiko a vzápětí je pozastavit. V Kanadě se při hokeji a baseballu u americké hymny píská a bučí, v Mexiku a Panamě se demonstruje. Akciovému trhu v New Yorku se tohle všechno moc nelíbí.
Evropa s hrůzou v očích sleduje, kolik daly poslední roky Trumpovi víry v neortodoxní politiku a vůle i energie ji realizovat. Co si opravdu myslí v Rusku a v Číně? Nevíme. Obě země se určitě obávají Trumpova energetického přístupu k diplomacii, zároveň se ale těší, že využijí každé praskliny v amerických aliancích, která bude pramenit z nechuti spojenců vůči celé té smršti jménem Trump 2.0.
Americký ministr zahraničí Marco Rubio se nejprve ve Washingtonu sešel s japonským, indickým a australským ministrem zahraničí a na první zahraniční cesty se vydal do Panamy, Salvadoru, Kostariky, Guatemaly a Dominikánské republiky.
MAGA svět věří, že západní hemisféra rovná se „akce“, tedy svět, kde se něco děje. Když jsou vaše hlavní témata migrace a drogy, chcete, aby federální vláda pracovala s Mexikem a Karibikem. To, že Trump zahrnul do svých trestných cel Kanadu, je zatím jeho nejvíce kontroverzní krok. Přetahování se s kanadským premiérem Trudeauem se ale moc líbí bojovníkům MAGA kultury, pro které je Trudeau představitel fanatického progresivismu. Tarify vůči Kanadě ale mají také ujistit Trumpovy hispánské voliče, že jeho agenda není rasistická a xenofobní vůči tzv. latinos. Konfrontovat sousední státy kvůli pašování drog a trvat na tom, že mají akceptovat uprchlíky, to je základ politiky zvané „Amerika na prvním místě“.
Soustředění se na západní polokouli sjednocuje oba tábory Trumpových podporovatelů. I izolacionisté mají rádi Monroeovu doktrínu, kdy USA prohlásily Latinskou Ameriku za svou sféru vlivu. Zaměření se na omezení čínského vlivu v Panamě, tomu aplauduje i tábor zdrženlivých ohledně amerického angažmá ve světě.
Jsou tu i další politické dividendy pro amerického prezidenta. Konec socialismu na Kubě a v Nikaragui je možná blíž, než si mnozí myslí. Úspěchy Javiera Mileie v Argentině a Nayiba Bukeleho v Salvadoru možná naznačují, že Trump najde spojence, kteří budou podporovat jeho nekonvenční myšlenky. Vzrůstající popularita evangelikálů v celém regionu může posílit kulturní konvergenci mezi Trumpovou Amerikou a mnohými zeměmi regionu. Chytrá politika v tomto směru může posílit základy americké bezpečnosti. Ale mnoho amerických sousedů udržují při životě peníze, které posílají imigranti z USA domů, a zároveň přístup jejich zboží na americký trh. To je v rozporu s repatriacemi migrantů a hrozbou, nebo dokonce uplatněním vysokých celních tarifů.
...
Tolik W. R. Mead. Dodejme, že dojem, že se Amerika soustředí na své okolí, může souviset s tím, že Trump začíná tím bližším a jednodušším. Komplikovanější výzvy teprve přijdou na řadu. Vztahy s Evropou, zájmy amerických firem versus evropská legislativa, NATO a výdaje na obranu, vztahy se spojenci v Evropě i v Asii, Rusko, Ukrajina, Čína, Tchaj-wan, Írán, KLDR… Všechno to přijde postupně na řadu a vyhnout se tomu nedá.
Jak se bude co vyvíjet, netušíme, pouze víme, že o mírovém řešení na Ukrajině se máme od Trumpa něco dozvědět příští týden. Snad to bude dávat větší smysl než americké „vlastnictví“ Pásma Gazy.
Autor je prezidentem think tanku Strategeo, působí jako visiting fellow společnosti Globsec a je členem sboru externích poradců prezidenta Petra Pavla pro zahraniční politiku.
