Chronický stres otevírá cestu rakovině. Přes naše střeva

Chronický stres už dávno není výjimkou, ale každodenní realitou většiny lidí. Podle dostupných dat se s ním v různé míře potýká 79 % populace, přičemž nejčastěji ho denně zažívají lidé pracující na plný úvazek a studenti.

Plíží se nenápadně – přes dlouhé pracovní vytížení, finanční tíseň, vleklé rodinné spory, péči o nemocného blízkého nebo nekonečný proud notifikací, které nedopřejí mozku ani chvíli oddechu.

Organismus takovou zátěž dokáže po určitou dobu zvládat, protože akutní stres je přirozenou obrannou reakcí, která pomáhá tělu zvládnout náročnou situaci a obnovit rovnováhu. Aktivuje sympatický nervový systém i hypothalamo-hypofýzo-nadledvinovou osu, zaplaví tělo adrenalinem, noradrenalinem a kortizolem a připraví ho na reakci „bojuj, nebo uteč“.

Pokud však stres přetrvává dny, týdny nebo měsíce, obranný mechanismus se postupně mění v chronické přetížení. Hladina kortizolu zůstává dlouhodobě zvýšená, imunita slábne, narušuje se střevní bariéra a organismus se dostává do začarovaného kruhu. Z původně užitečné reakce se tak stres stává tichým nepřítelem, který krok za krokem podkopává zdraví.

Právě tady se podle vědců může odehrávat příběh, který sahá mnohem dál než k únavě nebo nespavosti. Nejnovější výzkum totiž naznačuje, že chronický stres může otevřít rakovině cestu přes střevo a v některých nádorech dokonce spustit výrobu vlastních stresových hormonů.

O střevním mikrobiomu se v posledních letech mluví stále častěji. Méně pozornosti už se ale věnuje střevní bariéře, která je pro zdraví stejně důležitá. Funguje jako pečlivě střežená hranice: cenné živiny propouští dál, zatímco bakteriím a jejich částem nedovolí proniknout do krevního oběhu. Buňky této bariéry navíc nejsou pasivní: nesou receptory vrozené imunity, například TLR9, které umějí rozpoznat cizí DNA a spustit poplašnou reakci.

Chronický stres si podle řady výzkumů vybírá daň i na střevní bariéře. Dlouhodobě zvýšená hladina stresových hormonů zpomaluje obnovu střevní výstelky a narušuje těsné spoje mezi buňkami. Tím vzniká stav označovaný jako zvýšená střevní propustnost neboli „propustné střevo“. To samo o sobě není ničím novým. O samotné existenci tohoto jevu se ví už delší dobu. Přelomové jsou až poznatky, které naznačují, že pokud střevní bariéra přestane spolehlivě plnit svou ochrannou funkci, může tím přispět i ke vzniku a rozvoji některých nádorových onemocnění.

Tým z prestižní lékařské fakulty a biomedicínské výzkumné instituce Cornellovy univerzity Weill Cornell Medicine v New Yorku popsal v nejnovější studii, publikované v prestižním časopise Cancer Cell, překvapivý mechanismus. V myších modelech se ukázalo, že oslabenou střevní bariérou mohou pronikat bakterie do krevního oběhu a odtud až do nádorové tkáně. Jedním z hlavních druhů byl Enterococcus gallinarum, který se u stresovaných myší v nádorech objevil jako dominantní bakterie.

Tím ale příběh nekončí. Bakterie si totiž nesou své vlastní viry — bakteriofágy. Ty člověku přímo neškodí, protože se v lidských buňkách nedokážou množit. Jejich genetická informace, označovaná jako fágová DNA, však může působit jako biologický spouštěč.

Když se tato DNA uvolní z bakterií a naváže se na receptor TLR9, spustí řetězec reakcí nejen v nádorových buňkách, ale také ve zdravých buňkách střevní výstelky nebo v podpůrných vazivových buňkách, takzvaných fibroblastech. Laboratorní experimenty ukázaly překvapivý jev: tyto buňky začaly přímo v místě aktivace vytvářet glukokortikoidy – stresové hormony – aniž by k tomu dostaly jakýkoli pokyn z mozku.

V případě rakoviny může mít tento mechanismus mimořádně závažné důsledky. Je to, jako by si nádor ve svém bezprostředním okolí otevřel malou chemickou továrnu na stres. Místo aby stresové hormony vznikaly pouze v kůře nadledvin a krev je roznesla po těle, začnou se tvořit přímo v místě nádorového bujení.

To mění podmínky ve prospěch nádoru. Imunitní systém totiž potřebuje přesně koordinovanou komunikaci, aby rakovinné buňky rozpoznal a zničil. U stresovaných jedinců však tyto komunikační signály slábnou. Stresové hormony tlumí část B-lymfocytů, které se podílejí na protinádorové obraně. Obrana tak ztrácí sílu a nádor získává prostor k dalšímu růstu.

Právě tady se začíná rýsovat vysvětlení, proč je chronický stres už řadu let spojován s horší prognózou některých onkologických pacientů. Výzkumy naznačují, že u řady nádorových onemocnění, včetně rakoviny prsu, plic nebo tlustého střeva, souvisí s vyšším rizikem metastáz i vyšší úmrtností. Neznamená to, že stres rakovinu způsobuje; ta vzniká souhrou genetických změn, vlivů prostředí, životního stylu i dalších faktorů. Chronický stres však může působit jako akcelerátor, který oslabuje přirozenou protinádorovou obranu a usnadňuje další postup nemoci.

Největší význam studie vědeckého týmu z Weill Cornell Medicine spočívá v tom, že posouvá pohled na stres mnohem dál než k jeho známým účinkům na organismus. Naznačuje totiž, že prostřednictvím bakterií a jejich fágové DNA může přestavět nádorové prostředí tak, aby rakovině nahrávalo. Poprvé tak vědci popisují cestu, kterou se psychická zátěž může propsat až do biologie nádoru. Stres nezůstává jen v rovině pocitů a hormonálních reakcí – může měnit i mikrosvět, ve kterém rakovina vzniká a postupuje.

Onkologičtí pacienti se často ocitají v začarovaném kruhu. Už samotná diagnóza je pro ně obrovským šokem: po fázi popírání reality čelí strachu z budoucnosti i úzkosti z toho, jak rychle se nemoc bude vyvíjet. K psychickému vypětí se přidává chronická bolest, která podle studií postihuje až 64 % pacientů, a také vedlejší účinky operací, chemoterapie nebo radioterapie. Stres pak nepůsobí jen na psychiku. Prostřednictvím hormonálních změn a oslabení imunitního systému může biologicky podporovat další postup nemoci.

Dlouhodobý stres, úzkost i deprese ztěžují i samotnou léčbu. Pacienti někdy vynechávají kontroly, méně ochotně dodržují doporučení lékařů nebo ztrácejí motivaci pokračovat v náročné terapii. To se může promítnout do horší prognózy i vyšší úmrtnosti.

A když nádor dál roste a zdravotní stav se zhoršuje, přichází další vlna strachu, bolesti a sociální izolace. Stres se vrací zpět na začátek a celý proces se roztočí znovu – s ještě větší silou a dopadem.

Dobrou zprávou je, že nemusíme čekat na všechny odpovědi. Přestože zmíněný mechanismus vědci teprve zkoumají, mnoho kroků, které chrání střevní bariéru i imunitní systém, známe už dnes.

Velkou roli hraje strava. Dlouhodobě se jako nejpřínosnější jeví středomořský jídelníček bohatý na zeleninu, luštěniny, celozrnné obiloviny, olivový olej a ryby. Díky vysokému obsahu vlákniny z něj střevní bakterie vytvářejí mastné kyseliny s krátkým řetězcem, zejména butyrát a acetát. Ty vyživují střevní výstelku, posilují bariéru a zároveň podporují aktivitu protinádorových imunitních buněk. Naopak strava s převahou tuků a jednoduchých cukrů může střevní ochranu oslabovat.

Význam má i pravidelný pohyb. Nemusí jít o žádné sportovní výkony. Už běžná, ale pravidelná fyzická aktivita, například svižná chůze, pomáhá tělu lépe zvládat stres, reguluje hladinu stresových hormonů a podporuje psychickou odolnost. Pohyb tak nepůsobí jen na kondici, ale i na to, jak tělo reaguje na dlouhodobé přetížení.

Stejně důležitý je kvalitní spánek. V noci totiž tělo obnovuje hormonální rovnováhu, přirozeně odbourává kortizol a regeneruje tkáně poškozené dlouhodobým stresem. Jeho nedostatek či nízká kvalita naopak udržují stresové hormony v pozoru, což ztěžuje usínání a uvězňuje organismus v neustálém režimu poplachu. Dostatek hlubokého odpočinku je proto nezbytný nejen pro celkovou regeneraci, ale i pro správné fungování imunitního systému.

A pak je tu samotná práce se stresem. Psychoterapie, mindfulness, dechová cvičení nebo jóga nejsou jen prostředkem k lepší náladě. U onkologických pacientů se opakovaně ukazuje, že mohou zlepšovat kvalitu života a pozitivně ovlivňovat některé parametry imunitní odpovědi. Studie s metodou MBSR například naznačují nižší hladiny stresových hormonů a vyšší aktivitu buněk přirozené imunity. Kognitivně-behaviorální terapie zase pomáhá mírnit strach z návratu nemoci.

Důležité je ale jedno upozornění: tyto postupy nejsou náhradou onkologické léčby. Jsou jejím smysluplným doplňkem. Mohou pomoci zmírnit škodlivé biologické dopady chronického stresu, podpořit střevní bariéru i imunitu a vytvořit tělu lepší podmínky pro zvládání nemoci.

Každý významný vědecký objev otevírá novou otázku: dá se tento mechanismus využít i k léčbě? Pokud bakterie skutečně pomáhají nádoru vypínat imunitní obranu, nabízí se možnost zasáhnout právě tento článek řetězce a celý proces přerušit.

Vědci z Weill Cornell Medicine proto ve studii nezkoumali jen samotný mechanismus, ale také první možnosti, jak jej zablokovat. Nadějné výsledky přineslo cílené zablokování receptoru TLR9, který spouští lokální tvorbu stresových hormonů uvnitř nádoru. U laboratorních myší se tím obnovila aktivita B-lymfocytů a růst nádoru se výrazně zpomalil.

Podobný efekt mělo i cílené odstranění bakterie Enterococcus gallinarum pomocí antibiotika ampicilinu přímo v nádorové tkáni. Když zmizel zdroj bakteriální a fágové DNA, zhroutil se i celý mechanismus, který nádoru pomáhal tlumit imunitní obranu.

Do budoucna vědci zvažují také využití upravených bakteriofágů – virů, které napadají pouze vybrané druhy bakterií. Ty by mohly cíleně odstraňovat mikroorganismy podporující růst nádoru nebo oslabující účinek imunoterapie, aniž by narušily zbytek zdravého střevního mikrobiomu. Oproti antibiotikům mají navíc výhodu v tom, že dokážou pronikat i do bakteriálních biofilmů, kde se škodlivé bakterie často ukrývají. Do budoucna by mohly bakteriofágy sloužit také jako nosiče léčiv nebo pomáhat aktivovat imunitní systém přímo v nádorovém mikroprostředí.

Nadějně se jeví i probiotika podporující pevnost střevní bariéry. Jejich úkolem by nebylo léčit rakovinu samotnou, ale zabránit tomu, aby se bakterie ze střeva dostávaly do nádorové tkáně, kde mohou podporovat zánět, tlumit imunitní odpověď a snižovat účinnost protinádorové léčby.

Je však důležité dodat, že všechny tyto přístupy jsou zatím ve fázi experimentálního výzkumu a byly testovány především na laboratorních modelech. K běžné léčbě pacientů vede ještě dlouhá cesta. Přesto studie ukazuje, jak rychle se mění pohled na vznik a průběh rakoviny. Ještě před několika lety by jen málokoho napadlo, že jedním z jejích nečekaných spojenců mohou být střevní bakterie a jejich viry.

Moderní medicína dnes nahlíží na lidské tělo jinak než dříve: ne jako na soubor izolovaných orgánů, ale jako na propojený systém, v němž jednotlivé části spolu neustále komunikují a ovlivňují se. Mozek se střevy, střevo s imunitním systémem a imunita s nádorem.

Chronický stres tak není jen nevyhnutelnou daní za rychlé tempo moderního života. Může se stát tichým režisérem dějů, které probíhají hluboko pod povrchem našeho těla. A právě proto dává smysl pečovat o psychiku stejně svědomitě jako o jídelníček nebo krevní tlak. Ne proto, že bychom tím získali záruku zdraví. Taková jistota neexistuje. Ale proto, že organismus má nejlepší podmínky k obraně a obnově tehdy, když nemusí většinu energie věnovat neustálému boji s vnitřním poplachem.

BASHIR, Hilal a kol. Chronický stres spouští v nádoru okruh mezi fágy, fibroblasty a B-lymfocyty, který podporuje růst nádoru. Cancer Cell [online]. 2026 [cit. 2026-07-08]. ISSN 1535-6108. Dostupné z DOI: 10.1016/j.ccell.2026.06.004