Článek
K českým konzumentům se brokolice dostala až po sametové revoluci, na začátku 90. let. Do té doby Češi holdovali jejímu blízkému příbuznému, bílému květáku, který se u nás dosud stále těší větší oblibě. A nezbývá než konstatovat, že k naší škodě – vzhledem k léčivým schopnostem, které věda nyní brokolici přisuzuje.
Brokolice je ceněná pro svou výjimečnou nutriční hodnotu. Vyniká vysokým obsahem vitaminu C, kterého obsahuje průměrně 1 000 až 1 100 mg na kilogram čerstvé hmoty. Některé odrůdy sklízené na podzim dokonce dosahují dvojnásobku této hodnoty. Pro srovnání – květák obsahuje pouze 350 až 450 mg vitaminu C. Brokolice je také bohatá na vitamin E, s obsahem 10 až 18 mg na kilogram, což je desetkrát více než u květáku. Dále oplývá množstvím minerálních látek jako draslík, vápník, hořčík, síra, fosfor a železo, které jsou nezbytné pro naše zdraví.
Tím však výčet nekončí. Kromě jiného brokolice produkuje sirné sloučeniny, takzvané glukosinoláty, které pomáhají ochránit rostlinu před některými škůdci a nemocemi a zároveň jí dodávají nahořklou chuť, která je charakteristická pro košťálovou zeleninu. A právě tyto sloučeniny coby sekundární metabolity rostliny jsou známy svými antioxidačními, protizánětlivými a antikarcinogenními vlastnostmi.
K jídlu jsou vhodné jak brokolicové růžičky, tak košťály. Díky své buněčné struktuře je brokolice lépe stravitelná než jiné druhy košťálové zeleniny – lze ji jíst i zasyrova.
Nutno dodat, že samotné glukosinoláty nemají biologické účinky, ty se projeví až po mechanickém porušení rostliny, tedy když se brokolice rozkrájí nebo rozžvýká. Tehdy spojením enzymu myrosinázy s glukosinoláty dojde k hydrolýze, při které vznikají isothiokyanáty (např. sulforafan) a indoly.
Podle laboratorních výzkumů tyto sloučeniny snižují zánět, který by mohl způsobit poškození buněk vedoucí ke vzniku rakoviny. Navíc brzdí enzymy, které aktivují karcinogeny, a naopak stimulují enzymy, které karcinogeny deaktivují. Rovněž zapínají nádorové supresorové geny, zpomalují růst abnormálních buněk a stimulují jejich sebedestrukci.
V nedávném přehledu a metaanalýze publikované v časopise Nutrients vědci dospěli k závěru, že lidé, kteří jedí méně brokolice, mají vyšší pravděpodobnost výskytu rakoviny.
Nižší spotřebou se rozumí žádná konzumace nebo jen maximálně třikrát za měsíc. Naopak, aby brokolice poskytovala ochranný účinek proti různým typům rakoviny, doporučuje se ji konzumovat alespoň jednou týdně, ideálně i častěji, až každý den.
Tajemství ukryté v genomu
Dosud však nebylo jasné, jak přesně brokolice tvoří ony zmíněné protirakovinné sloučeniny. Tým čínských výzkumníků z Chunanské zemědělské univerzity proto sekvenoval neobyčejně detailně genom brokolice v naději, že přijde tomuto mechanismu na kloub. Jejich studie, zveřejněná v časopise Horticulture Research, přináší dosud nejdetailnější pohled na genetickou strukturu brokolice.
Vědci využili technologii PacBio pro sekvenování s dlouhým čtením, která umožňuje čtení velmi dlouhých úseků DNA najednou. K tomu přidali techniku sekvenování Hi-C, jež zachycuje trojrozměrnou strukturu chromozomů. Díky těmto metodám se jim podařilo sestavit genom brokolice do devíti chromozomových sekvencí o celkové délce přibližně 614 milionů párů bází DNA. To pokrývá více než 93 % odhadované celkové velikosti genomu, což představuje dosud nejúplnější sestavení genomu brokolice.
Díky takto vysoce kvalitnímu genomu mohli vědci identifikovat a analyzovat geny odpovědné za produkci glukosinolátů. Porovnáním genomu brokolice s genomy příbuzných rostlin objevili evoluční odlišnosti těchto výživných plodin. U brokolice našli více kopií klíčových genů, což svědčí o minulých duplikacích genomu.
Na rozdíl od květáku je brokolice zelená, protože listy nezakrývají růžičky, takže se může tvořit zelené barvivo chlorofyl.
Aktivita genů
Zvláště zajímavé byly geny z rodiny MAM, které hrají roli v počátečních fázích syntézy glukosinolátů. V brokolici objevili šest genů MAM, zatímco v příbuzné rostlině Arabidopsis thaliana jen tři. Toto rozšíření genů MAM pravděpodobně přispívá ke schopnosti brokolice produkovat vysoké množství zdraví prospěšných glukosinolátů.
Tým také podrobně analyzoval gen MAM1, klíčový pro produkci glukorafaninu, který se v těle přeměňuje na silnou antikarcinogenní látku – sulforafan. Zjistili, že brokolice má oproti některým příbuzným druhům zeleniny obzvláště aktivní verzi tohoto genu. To může vysvětlovat, proč je brokolice obzvláště bohatá na glukorafanin.
Vědci studovali, jak jsou geny aktivní v různých částech brokolice a v různých fázích jejího růstu. Zjistili, že mnoho genů spojených s tvorbou glukosinolátů je velmi aktivních v kořenech rostliny během jejího raného růstu. To naznačuje, že kořeny mohou být hlavním místem, kde se tyto sloučeniny zprvu tvoří. Později jsou pravděpodobně transportovány do dalších částí rostliny, včetně jedlých květů.
Impuls pro nové odrůdy
Z pohledu zemědělství tato zjištění otevírají nové možnosti pro zlepšení plodin. Pochopením genů, které ovlivňují hladinu glukosinolátů, by šlechtitelé mohli vyvinout nové odrůdy brokolice s lepšími nutričními vlastnostmi, které by byly účinnější v boji proti rakovině. Stejné nástroje a metody by se mohly aplikovat i na další brukvovité rostliny, což by mohlo vést ke zlepšení výživových hodnot příbuzných plodin, jako jsou květák, zelí a růžičková kapusta, jejichž význam v prevenci rakoviny je v posledních letech široce uznáván. Ve srovnání s tradičními chemoterapeutiky představují snadno dostupnou a nákladově efektivní alternativu chemoprevence s minimálními vedlejšími účinky.
Jak nejlépe konzumovat brokolici
Četné studie prokázaly, že mladá brokolice a její výhonky obsahují nejvíce glukosinolátů. Podle výzkumů jsou brokolicové klíčky v chemoprevenci 20 až 50krát účinnější než zralé hlávky brokolice. Studie z roku 2018 publikovaná v časopise Molecules navíc ukazuje, že růžičky brokolice mají vyšší koncentraci aminokyselin, glukorafaninu a neoglukobrassicinu než jiné části rostliny, zatímco listy brokolice obsahují více karotenoidů, chlorofylů, vitamínů E a K, fenolů a mají vyšší antioxidační účinnost.
Pro podporu celkového zdraví a snížení rizika vzniku rakoviny je doporučeno konzumovat brokolici pravidelně, ideálně třikrát až čtyřikrát týdně. Optimální porce je přibližně jeden až dva šálky vařené brokolice denně. Je však dobré mít na paměti, že nadměrná konzumace může u některých lidí vyvolat plynatost nebo žaludeční nevolnost.
Pokud to jde, je nejlepší konzumovat syrovou nebo čerstvě sklizenou brokolici. Vaření může snižovat její protirakovinné vlastnosti, protože glukosinoláty jsou rozpustné ve vodě a při vaření se ztrácejí. Mírné ohřátí v páře nebo v mikrovlnné troubě však může pomoci zachovat co nejvíce glukorafaninu.
