Klíčové kompetence v novém RVP ZV o škole prozradí víc než učivo

Klíčové kompetence známe už ze současného RVP. Školy v něm musí popsat, jakými výchovně vzdělávacími strategiemi je budou rozvíjet.

V praxi se s nimi nejčastěji setkáváme jako s povinným úvodem charakteristiky každého předmětu v ŠVP. Na školeních koordinátorů ŠVP jsme dostávali radu: ke každé skupině klíčových kompetencí vyberte dvě nebo tři výchovně vzdělávací strategie vhodné pro daný předmět. Vznikaly tak formulace typu „Zařazujeme týmové aktivity“, „Vedeme žáky ke spolupráci“ nebo „Používáme digitální technologie ve výuce“.

Tyto strategie často zůstávaly jen velmi obecnými formulacemi. Přitom jejich smyslem bylo popsat společně dohodnuté postupy učitelů daného předmětu, tedy jak budou například učitelé matematiky nebo anglického jazyka klíčové kompetence ve své výuce rozvíjet. Místo toho se nezřídka přebíraly z jiných ŠVP a jen mírně upravovaly. Čest všem výjimkám.

Začněme tím, co se změnilo po technické stránce. Klíčové kompetence nově dostaly vlastní kódy a RVP požaduje jejich provázání s očekávanými výsledky učení předmětů pomocí strategie učitele.

Uveďme si příklad. Jedna z klíčových kompetencí digitálních pro 2. stupeň (KDI-VIN-000-ZV9-001) říká: „Využívá digitální technologie, aby sobě či ostatním usnadnil či zjednodušil pracovní postupy a zkvalitnil výsledky práce.“

Škola si jako jednu ze vzdělávacích strategií stanoví využívání digitálních technologií pouze tam, kde jejich použití přináší žákům přidanou hodnotu oproti běžným postupům. Samo o sobě to ale příliš nic neříká. Konkrétní obsah získá teprve ve chvíli, kdy ji provážeme s očekávaným výsledkem učení, například když žáci při sestavování domácího rozpočtu využijí tabulkový kalkulátor nebo při porovnávání finančních produktů zpracují a prezentují výsledky své práce. Teprve tehdy je zřejmé, k čemu digitální technologie slouží a jakou klíčovou kompetenci při tom žáci rozvíjejí.

Stejnou klíčovou kompetenci ale může každý předmět rozvíjet jiným způsobem. Například v českém jazyce může být strategií učitele využívání digitálních nástrojů pro společnou tvorbu dokumentů, jejich vzájemné připomínkování a úpravy. Tato strategie se pak prováže s očekávanými výsledky učení zaměřenými na psaní, úpravu a revizi vlastních textů s využitím textových procesorů.

V zeměpisu může stejnou kompetenci naplňovat strategie založená na práci s digitálními mapami nebo geografickými informačními systémy (GIS). Ta se propojí s očekávanými výsledky učení, při nichž žáci vyhledávají, analyzují a interpretují geografické informace. Klíčová kompetence zůstává stejná, ale způsob jejího rozvoje přirozeně vychází z charakteru daného předmětu.

Vzdělávací strategie učitele ale nejsou jedinou cestou, jak klíčové kompetence rozvíjet. Například kompetence KOB-RES-000-ZV5-001 „Chová se citlivě k živým jedincům i k přírodě a svému okolí jako celku.“ nevzniká tím, že o respektu jednou za rok povedeme vyučovací hodinu. Mnohem více záleží na tom, jak škola funguje každý den.

Respekt se neučí z prezentace s nadpisem „Dnes budeme rozvíjet vzájemnou úctu.“ Učí se tím, že učitel nepředběhne žáky ve frontě na oběd, přezuje se stejně jako oni, nebo zvedne papírek, který spadl na zem, místo aby ho překročil. Žáci totiž mnohem více než naše slova sledují naše každodenní chování.

Co tedy s takovou kompetencí? Samozřejmě ji můžeme provázat s očekávanými vysledky učení občanské výchovy nebo třídnických hodin. To ale není jediná možnost. Některé klíčové kompetence se totiž rozvíjejí především kulturou celé školy, nikoli jednotlivými předměty. Právě pro takové situace mohou školy formulovat vzdělávací strategie školy, společné principy, které platí pro všechny učitele a promítají se nejen do výuky, ale také do přestávek, školních výletů nebo běžného života školy. Jak by to mohlo také vypadat?

„Dbáme na to, aby pravidla školy platila pro všechny stejně. Učitelé jdou žákům příkladem svým každodenním chováním a vytvářejí prostředí založené na vzájemném respektu, odpovědnosti a ohleduplnosti.“ To už není strategie jednoho předmětu, ale společný princip fungování celé školy.

Nabízejí se dvě cesty.

První je pragmatická. Využijeme maximum z toho, co už ve škole máme. Vezmeme stávající výchovně vzdělávací strategie, které už ve škole používáme, a postupně je přiřadíme ke klíčovým kompetencím v novém RVP. Potom už jen rozhodneme, zda se daná strategie uplatňuje v některém předmětu, a provážeme ji s příslušným očekávaným výsledkem učení. Nakonec už jen zkontrolujeme, že jsme žádnou klíčovou kompetenci neopomněli.

Druhá cesta je pracnější, ale může škole přinést mnohem víc. Jednotlivé předmětové týmy si nejprve projdou klíčové kompetence a vyberou ty, které považují pro svůj předmět za důležité. Zamyslí se nad tím, jak je chtějí rozvíjet, a navrhnou odpovídající strategie učitele. Teprve potom koordinátor ŠVP doplní zbývající klíčové kompetence, které nejsou přirozeně spojeny s konkrétním předmětem, ale rozvíjejí se především prostřednictvím vzdělávacích strategií školy.

Takový postup má jednu velkou výhodu. Strategie nevznikají od stolu u koordinátora ŠVP, ale u učitelů, kteří daný předmět skutečně učí. A vzdělávací strategie školy pak přirozeně doplní to, co žádný jednotlivý předmět obsáhnout nemůže.

Tohle je samozřejmě jen můj osobní pohled. U některých klíčových kompetencí si ale nejsem úplně jistá, co přesně jimi autoři mysleli. Ani metodika nebo pomocné formulace mi v některých případech příliš nepomohly.

Příkladem může být kompetence KOS-VZT-000-ZV9-001 „Rozšiřuje okruh vztahů.“ Co si pod ní při tvorbě ŠVP konkrétně představit? Jak ji přeložit do vzdělávacích strategií školy nebo jednotlivých předmětů? Navazování nových vztahů? Spolupráci s lidmi mimo vlastní třídu? Zapojování do života obce? Nebo něco úplně jiného? Možných výkladů se nabízí hned několik.

Na druhou stranu právě tahle otevřenost dává školám poměrně velkou svobodu. Každá si může tuto kompetenci uchopit způsobem, který odpovídá jejímu pojetí vzdělávání a tomu, co považuje za důležité. Upřímně se proto těším, co se dočtu v různých ŠVP. Myslím, že právě tady se nejlépe ukáže, že dvě školy mohou mít stejné RVP, ale úplně jiný způsob vzdělávání.

Příště se podíváme na část nového RVP, o které se zatím příliš nemluví – průřezová témata. Přitom i ta prošla výraznou proměnou a školy budou muset promyslet, jak s nimi nově pracovat.