Potřebovali jsme v novém RVP opravdu základní gramotnosti?

Průřezová témata, klíčové kompetence, vzdělávací oblasti, vzdělávací obory, předměty, učivo, očekávané výsledky učení… a teď ještě základní gramotnosti. Přiznám se, že naprosto rozumím učitelům, kterým už všechny tyto pojmy začínají splývat. Není divu, že se člověk začne ptát, jestli to všechno vlastně neznamená totéž.

A protože se podobné věci lépe vysvětlují na příkladech než na definicích a už mne nebaví vše vysvětlovat na matematice, zkusme popustit uzdu fantazie a jako absurdní modelový příklad zvolme, že by ministerstvo školství chtělo po školách naučit děti řídit auta.

Představuji si to tak, že v RVP bude existovat vzdělávací oblast Doprava. A její součástí vznikne vzdělávací obor Řízení automobilu.

Jak se k tomu postaví školy? Většina prohlédne učebnice na trhu, vybere jednu obzvlášť barevnou bez drahých pracovních sešitů a podle ní postaví předmět se stejným názvem, tedy Řízení automobilu.

Jiná škola, ekologicky zaměřená, zvolí předmět Mobilita, kde se kromě řízení věnují i veřejné dopravě, cyklistice nebo bezpečnému pohybu v provozu.

Ale třetí škola bude velmi kreativní, spojí ho s dalšími vzdělávacími obory a vznikne předmět Budu automechanikem. V něm se žáci nejen naučí řídit, ale také pochopí, jak funguje spalovací motor nebo elektromobil, proč auto jede (fyzika), z čeho jsou vyrobené pneumatiky (chemie), jak odstranit drobnou závadu a nakonec si navrhnou vlastní design karoserie (výtvarná výchova). Zní to trochu bláznivě? Možná. Ale přesně takovou volnost školám RVP dává.

My pro jednoduchost zůstaneme v první škole. Jste učitel čerstvě po studiu. Máte před sebou první pololetí a vaším úkolem je připravit výuku tak, aby žáci na jeho konci zvládli samostatně dojet autem z Klatov do Sušice.

Na této jediné cestě si ukážeme, co je učivo, co očekávaný výsledek učení, kde se skrývá základní gramotnost, kdy se projeví klíčová kompetence a proč do toho všeho ještě vstupují průřezová témata.

Dobře. Kde začnete?

Asi ne tím, že žáky posadíte do auta a pošlete je do Sušice. Nejdřív je budete učit dopravní značky, pravidla silničního provozu, ovládání auta, rozjezdy, parkování nebo jízdu v různých situacích.

To všechno je učivo. Učivo samo o sobě ale není cílem. Je to prostředek, díky kterému se žák může naučit něco zvládnout. Kdyby na konci pololetí žák dokonale znal všechny dopravní značky, ale nedojel ani do vedlejší vesnice, asi bychom nebyli úplně spokojeni.

Proto má RVP očekávané výsledky učení. Neříkají, co všechno máte odučit. Říkají, co má žák na konci skutečně zvládnout. Takže bude pravděpodobně existovat očekávaný výsledek učení, který bude: „Žák samostatně naplánuje a bezpečně uskuteční cestu automobilem mezi dvěma místy.“ a také „Žák samostatně řídí automobil v běžných dopravních situacích.“ Učitel z toho vytvoří úlohu „Dojeď autem z Klatov do Sušice.“

Aby žák do Sušice opravdu dojel, nestačí umět řídit. Musí si umět najít informace. Musí je porovnat. Musí se rozhodnout. Musí odlišit spolehlivou informaci od nesmyslu. Musí spočítat, jestli mu vystačí palivo nebo jestli má dost nabitou baterii. Musí pochopit dopravní značky. A právě při všech těchto činnostech využívá základní gramotnosti. Díky nim umí pracovat s informacemi, čísly, digitálními nástroji nebo texty a využít je při řešení skutečné situace.

A co když je na trase objížďka? Spolujezdec trvá na tom, že se má jet na Horažďovice. Vy jste přesvědčeni, že správně je odbočit doprava, hrozí hádka. Musíte se rychle rozhodnout, i pod tlakem se dá reagovat slušně a s respektem. Stejně tak můžete při volbě trasy přemýšlet nejen o čase, ale i o bezpečnosti nebo dopadech na životní prostředí. Právě takové širší souvislosti do výuky přinášejí průřezová témata.

Takže jak to je?

Teorie je jasná, takže se vrátíme k reálných základním gramotnostem v novém RVP. Jsou definovány smysluplně? Pomáhají učitelům k něčemu? To už tak jednoznačné není.

Autoři RVP uvádějí, že základní gramotnosti ve dvou zásadních oblastech představují schopnost praktického uplatnění širokého souboru znalostí, dovedností, postojů a hodnot v rozmanitých životních situacích. V rámci ŠVP je musíme propojit očekávanými výsledky učení vzdělávacích oborů s tím, že bychom ideálně měli rozpracovat postup v jednotlivých ročních. Co si pod tím představit?

Máme dva typy. Čtenářskou a pisatelskou a logicko matematickou. Každá z nich popisuje schopnosti žáků ve 3. 5. a 9. ročníku.

Zkusím dát několik příkladů pro třetí třídu „Rozpozná opakující se vzory a zákonitosti v různých matematických situacích.“ – například dítě pozná, že se čísla v řadě zvyšují vždy o dva, že se střídají tvary nebo barvy, že při sčítání desítek platí stejný princip jako u jednotek.

„Odhaluje fungování matematických modelů.“ – jinými slovy chápe, že matematika popisuje reálné situace. Například že obrázek se třemi košíky po čtyřech jablkách představuje výpočet 3 × 4, nebo že pomocí jednoduchého schématu či tabulky lze vyřešit slovní úlohu.

Přiznám se, že právě tady jsem trochu skeptická. Jako učitelka matematiky nemám sebemenší problém se pod tyto gramotnosti podepsat. Naopak. Jen je považuji za natolik přirozenou součást výuky matematiky, že úplně nerozumím tomu, proč je mám uměle vyčleňovat a přiřazovat ke školním očekávaným výsledkům učení.

Ne že by to nešlo. Naopak, právě u matematiky to bude poměrně snadné. Jen mi není jasné, co tím školy získají. Možná jsem naivní, ale dobrý učitel matematiky rozvíjí logicko-matematickou gramotnost přirozeně. A pokud ji někdo nerozvíjí, těžko ho k tomu přiměje jedna věta zapsaná v ŠVP.

Kdybych podobné věty našla přímo mezi očekávanými výsledky matematiky, vůbec bych se nad nimi nepozastavila. Překvapuje mě spíš to, že vznikla samostatná vrstva dokumentu, která popisuje v podstatě totéž.

Ale dobře. Logicko-matematickou gramotnost jsme si tedy odbyli. Co ta druhá, čtenářská a pisatelská gramotnost?

Tady už to ale vnímám kritičtěji.

Čtenářská a pisatelská gramotnost je v novém RVP nastavena především podle běžného průběhu výuky v klasických školách. Například pro 3. ročník se mezi základními gramotnostmi objevuje očekávání: „Čte a píše pro prožitek i poučení.“

Ve skutečnosti jde o zpřísnění oproti současnému stavu. Dnešní RVP stanovuje závazné výstupy až pro první a druhé období prvního stupně, tedy pro 3. a 5. ročník jako celek. Pro samotný 3. ročník byly dosud výstupy pouze doporučené. Nově budou závazné.

Pro většinu běžných základních škol to pravděpodobně nebude představovat žádný problém. Jenže české školství netvoří pouze klasické školy. Existují i alternativní vzdělávací směry, které zavádění čtení a psaní vědomě rozkládají do delšího období, často až do druhého nebo třetího ročníku. Nejde přitom o nahodilost, ale o promyšlený pedagogický přístup.

To neznamená, že by se děti v první třídě „jen hrály“. Naopak. Například v matematice se běžně pracuje se sčítáním, odčítáním, násobením i dělením současně. Jen je výuka postavena v jiném pořadí a jiným způsobem.

Většina dětí v těchto školách ve třetím ročníku samozřejmě čte i píše. Jejich dovednosti ale nemusí být tak upevněné jako u dětí z klasických škol, které mají za sebou dva roky systematického nácviku.

Naopak, se zákazem odkladů lze očekávat, že ve třídách přibude dětí, které budou potřebovat pomalejší tempo osvojování základních dovedností. To samo o sobě není známkou neúspěchu. Právě první roky školní docházky jsou obdobím, kdy jsou rozdíly mezi dětmi největší. Některé zvládnou číst a psát velmi brzy, jiné potřebují více času, aniž by to znamenalo, že budou v budoucnu méně úspěšné. Očekávala bych proto spíše podporu škol při rozvíjení těchto gramotností než vytváření dalších závazných milníků, podle nichž se bude posuzovat, co má dítě zvládnout právě ve třetím ročníku.

Navíc pravděpodobně většina škol základní gramotnosti jednoduše přiřadí k českému jazyku. Je to nejjednodušší řešení a samotná struktura RVP k němu vlastně vede.

A tím se vlastně vracím k obecnější otázce. Nové RVP považuji za výrazný krok správným směrem. Základní gramotnosti na mě však svou formou zatím působí spíše jako další administrativní vrstva než jako změna, která školám skutečně pomůže lépe učit. Možná se jejich skutečný přínos ukáže až při zavádění do praxe. Zatím se ale obávám, že skončí jen jako text, který bude potřeba formálně zapracovat do ŠVP.

V příštím díle se podíváme na očekávané výsledky učení vzdělávacích oborů. Právě ony totiž ukážou, jestli se autorům podařilo naplnit jeden z hlavních cílů reformy, tedy omezit rozsah učiva a dát školám větší prostor pro hlubší porozumění.