Průřezová témata s příchutí wellbeingu

Když se mluví o nových průřezových tématech, většina debat se rychle stočí k wellbeingu. Jenže dříve než se dostaneme právě k němu, stojí za to podívat se, co se v průřezových tématech vlastně změnilo. Pokusím se na ně podívat pohledem člověka, který řadu let připravuje a koordinuje školní vzdělávací programy a zároveň dobře zná běžnou školní praxi.

Nemyslím si ale, že právě tady budou školy narážet na největší problémy nebo že se kolem průřezových témat povedou zuřivé debaty. Přesto mám pocit, že právě u průřezových témat se nové RVP vydává jiným směrem než ve zbytku dokumentu. Zatímco v mnoha oblastech školám dává větší volnost, tady pravidla naopak výrazně zpřísňuje.

Průřezová témata máme i v dněšním ŠVP. Zatímco dnes stačí, aby škola zajistila naplnění průřezových témat v průběhu celého stupně vzdělávání, nově se mají jednoznačně propojit s konkrétními školními očekávanými výsledky učení. Každé průřezové téma dostalo svůj kód a jeho realizace bude muset být určená dopředu. Navíc škola bude muset popsat jasné očekávané výsledky učení, tedy něco jako dnes školní výstupy.

Současným průřezovým tématům jsem ve většině rozuměla i z hlediska jejich smyslu. Představovala oblasti života, které přesahují jednotlivé vyučovací předměty a je dobré se jim ve škole věnovat napříč výukou. Některá byla zaměřena především na osobnostní rozvoj žáků, jiná rozvíjela občanské postoje. Další byla velmi praktická, environmentální nebo mediální výchova reagovaly na témata, se kterými se žáci běžně setkávají mimo školu.

Společným znakem těchto průřezových témat bylo, že se na ně dalo dívat z mnoha různých úhlů. Nešlo o jednorázové splnění konkrétního požadavku, ale o příležitost propojit učivo se skutečným životem. Když se během roku objevila zajímavá příležitost, bylo možné ji využít a zasadit do výuky. Právě v tom jsem viděla jejich největší přínos. Za svou učitelskou praxi jsem zažila, že díky rodičům našich žáků jsme se například dostali do laboratoří zkoumajících kvalitu vody v tepelné elektrárně nebo na exkurzi do malé vodní elektrárny, kam se veřejnost běžně nedostane. Místo připraveného projektu vznikla výuka, kterou bychom sami nikdy nenaplánovali. Žáci získali vhled do problematiky pro ně zajímavou formou a současně jsme přirozenou cestou naplnili cíle průřezového tématu. Jiná témata jsme zase řešili během výjezdů nebo projektových dnů, které mohli být připravené na míru třídě.

Na konci školního roku učitelé stručně vyhodnotili, která průřezová témata byla skutečně realizována, a koordinátor ŠVP zkontroloval, že jsou za celý stupeň splněna. Pokud se během roku neobjevila žádná mimořádná příležitost, využily se připravené projekty. Mně osobně tento systém připadal funkční. Umožňoval reagovat na život, aniž by škola ztratila přehled.

Právě o tuto flexibilitu podle mého názoru nové pojetí průřezových témat z velké části přichází. Stručně řečeno, dříve byla průřezová témata nástrojem. Nově se z nich podle mě stává cíl. To ale není jediná změna. Proměnil se i samotný obsah průřezových témat. A právě ten ve mně vyvolává nejvíce otázek.

Co tedy budou školy nově řešit a pro co budou muset stanovovat školní očekávané výsledky učení?

Nové RVP obsahuje pouze tři průřezová témata. Dvě z nich ještě do určité míry navazují na současný stav, i když v jiné podobě.

Udržitelné prostředí rozšiřuje dnešní environmentální výchovu o ekonomické, sociální i kulturní souvislosti udržitelnosti. Například na konci prvního stupně mají žáci „naplánovat a uskutečnit se spolužáky opatření zaměřená na posílení udržitelnosti ve škole, obci či okolní krajině“. Za mě je to ještě téma, se kterým si školy pravděpodobně poradí.

Společnost pro všechny spojuje prvky několika dnešních průřezových témat, zejména Mediální výchovy a Výchovy demokratického občana. Některé očekávané výsledky učení mi připadají spíše středoškolské – například požadavek, aby žák „zvažoval potřeby lidí v obtížných životních situacích a navrhoval, jak posilovat rovné příležitosti a soudržnost společnosti ve svém okolí i ve světě“. Přesto si umím představit, že většinu těchto témat lze přizpůsobit věku žáků.

Problematické ale považuji téma Péče o sebe. A není to jen kvůli často diskutovanému wellbeingu. Zatímco současná průřezová témata podle mě doplňovala učivo o důležité oblasti života, nové téma Péče o sebe už vstupuje mnohem více do formování osobnosti žáka. A právě tady si nejsem jistá, jestli se škola nepouští na velmi tenký led.

Možná bych se ale měla na chvíli zastavit u samotného pojmu wellbeing. Je to slovo, které se v posledních letech objevuje téměř všude, ale každý si pod ním představuje něco trochu jiného.

Wellbeing rozhodně neznamená, že se ve škole všichni neustále cítí příjemně, že se nikdo nemusí snažit nebo že se výuka promění ve wellness centrum.

NPI píše:

„Wellbeing ve vzdělávání chápeme jako stav celkové pohody (fyzické, duševní i sociální), který člověku umožňuje cítit se dobře, rozvíjet svůj potenciál a zvládat výzvy každodenního života.“

Dále zdůrazňuje, že tento stav souvisí s

Evropská komise uvádí, že wellbeing ve škole znamená například:

A přímo píše:

Well-being at school means active and meaningful engagement in academic and social activities…

Světová zdravotnická organizace používá pojem Health Promoting School.

Neříká: „Žáci mají organizovat zdraví.“ Říká: Škola neustále posiluje svou schopnost být zdravým místem pro život, učení i práci.

Všechny autoritativní zdroje, které jsem našla, mluví o tom, že wellbeing je:

Ve všech těchto popisech se opakuje stejná myšlenka. Wellbeing je především vlastností školy a jejího prostředí. Je to něco, co škola vytváří.Jenže nový RVP v části Péče o sebe a druhé zadává očekávané výstupy typu:

„Žák plánuje, realizuje a vyhodnocuje aktivity podporující wellbeing školní komunity.“

A právě tady začínám váhat. Pokud je wellbeing především vlastností prostředí školy, neměla by za jeho vytváření nést hlavní odpovědnost právě škola?

Wellbeing je kultura školy. Tu vytváří především dospělí. Žáci se na ní samozřejmě podílejí, ale učí se tomu tím, že ji zažívají, postupně přebírají odpovědnost a napodobují dobré vzory. Ne tím, že dostanou očekávaný výsledek učení „plánuje, realizuje a vyhodnocuje aktivity…“ Je to podle mě spíše otázka dlouhodobého rozvoje kompetencí než splnění konkrétního očekávaného výsledku učení. Jinými slovy, wellbeing se podle mě nedá naučit zadáním. Dá se především zažít.

Pokud jsem si ale předsevzala podívat se na nový RVP především prakticky, nechci skončit jen u pochybností. Zkusím se proto zaměřit na to, co se s navrženými průřezovými tématy Péče o sebe dá ve škole skutečně dělat a jak je lze uchopit tak, aby byly pro učitele i žáky smysluplné.

Ať už si o formulacích průřezových témat myslíme cokoli, učitelé s nimi budou pracovat. Pojďme tedy hledat takové interpretace, které budou smysluplné a současně nezmění školu ve wellness centrum.

Nejprve bude nutný srozumitelný překlad. Takže když RVP říká již několikrát zmiňované : „Žák plánuje, realizuje a vyhodnocuje aktivity podporující wellbeing…“ učitel si může přeložit: „Jednou za čas společně s třídou něco naplánujeme, co zlepší fungování třídy.“

Nápadů může být mnoho.

Jak zvládnout přijímačky

Tohle je podle mě velmi silný projekt.

Deváťáci sami zjišťují:

Na základě výsledků připraví například:

Škola může podpořit odbourání stresu pomoci projektových aktivit jako sportovní den nebo třeba kurz dřevořezby, na jejich přípravě se žáci budou podílet.

Hluk o přestávkách

Ve škole se ukáže, že některé děti nemají o přestávkách klid.

Žáci:

To je wellbeing, ale hlavně řešení konkrétní situace.

Podobnou situaci jsem zažila i na naší škole. Před několika lety děvčata z prvního stupně nechávala na toaletách nepořádek, odmotané toaletní papíry, rozházené ručníky, nespláchnuto. Deváťačkám to začalo vadit. Samy přišly s nápadem, že obejdou školní družiny a s mladšími dětmi si o tom promluví. Nevznikla žádná přednáška. Sedly si s nimi do kruhu a společně hledaly, proč je důležité udržovat pořádek. Mladší děti je poslouchaly úplně jinak než učitele. Okamžitě se situace zlepšila. I tohle je organizování wellbeingu.

Podobné situace ale nejde naplánovat dopředu a rozepsat do ŠVP. Vznikají tehdy, když škola žije a učitelé dokážou využít příležitosti, které přinese běžný školní život. Právě proto bude tvorba nového ŠVP podle mě hodně o opatrných formulacích, které školám ponechají prostor reagovat na skutečné situace, ne jen plnit předem připravené scénáře.

Příští týden se podíváme na další novinku v RVP, na základní gramotnosti.

https://edurevue.npi.cz/clanky/nezapominejme-na-wellbeing?utm

Well-being at school - European Education Area

Health promoting schools

Making every school a health-promoting school – Global standards and indicators