Článek
Budou školy po přijetí nového RVP hromadně rušit matematiku, fyziku nebo chemii? I takové obavy jsem v posledních týdnech četla v souvislosti s novým RVP. Jenže jsou oprávněné? A co se v novém RVP skutečně mění?
V následujících článcích se pokusím nové RVP rozebrat tak, jak jsem ho poznala při sestavování zkušebních variant ŠVP. Bez zbytečných emocí, bez zjednodušených soudů a hlavně na konkrétních příkladech. Pokusím se oddělit mýty od skutečných změn a ukázat, co bude pro školy při zavádění reformy opravdu důležité.
Poznámka: Koncem června ministerstvo oznámilo první úpravy nového RVP, jejichž zveřejnění je plánováno na polovinu srpna. Týkají se především cizích jazyků a několika dalších dílčích změn. Základní filozofie dokumentu se ale nemění. Proto vycházím z aktuálně známého znění včetně těchto očekávaných změn.
Je tedy dnes matematika povinným předmětem? Překvapivě ne. Už 21 let školám nikdo nenařizuje, aby ji vyučovaly jako samostatný předmět. Ano, čtete správně.
Máme školy, kde dnes prvňáci tráví jeden den v týdnu venku. Počítají, měří, orientují se v prostoru, pozorují přírodu a řeší praktické úkoly. Jinde mají předmět Poznej svět, ve kterém se přirozeně propojuje matematika, přírodověda i další vzdělávací oblasti.
Současné RVP neurčuje názvy předmětů. Stanovuje vzdělávací oblasti, očekávané výstupy a minimální časové dotace pro první a druhý stupeň. Jen v několika případech určuje i minimální časovou dotaci pro konkrétní ročníky, například u cizích jazyků. Jak si ale škola výuku zorganizuje a jak své předměty pojmenuje, je z velké části na ní.
Například na prvním stupni musí dnes škola věnovat matematickému vzdělávání celkem 20 hodin. Běžná škola vytvoří předmět Matematika, rozdělí hodiny mezi jednotlivé ročníky a dál to neřeší. Je to jednoduché a dobře to odpovídá učebnicím.
Alternativní školy to mají složitější. Waldorfské školy například učí matematiku v několikatýdenních epochách, tedy jeden předmět každý den po dobu několika týdnů a poté ho vystřídá jiný. Jak to spočítat správně? Například během epochy Míry a váhy děti nejen počítají a převádějí jednotky. Vyrábějí sluneční hodiny, měří teplotu, sledují počasí, kreslí, zpívají a propojují matematiku s dalšími oblastmi vzdělávání.
Takže začíná administrativa. Někdo musí odhadnout, kolik z této výuky patří matematice, kolik oblasti člověk a jeho svět a kolik třeba hudební výchově, a pak to všechno převést na průměrnou týdenní hodinovou dotaci. Vznikají tabulky, přepočty a nekonečné hodiny strávené nad Excelem nebo InspIS ŠVP.
A právě tady se dostáváme k první opravdu zajímavé změně nového RVP.
Co se stane, když přestaneme počítat hodiny jednotlivých vzdělávacích oblastí?
Zkusím nabídnout trochu provokativní pohled. Kdyby nové RVP nepřineslo nic jiného než zrušení povinných hodinových dotací, ve většině škol by se nejspíš nestalo téměř nic. Zmizela by jedna tabulka, ale samotná výuka by se pravděpodobně změnila jen minimálně.
Proč? Protože školy dobře vědí, co mají děti naučit. Klasické školy se opírají o učebnice, které si samy vybraly, a podle nich výuku plánují. Alternativní školy volí jinou cestu, ale směřují ke stejným cílům. Pokud by škola na druhém stupni vůbec neučila rovnice, žáci by je jednoduše neuměli. Dříve nebo později by se to projevilo.
Jestli škola v učebním plánu vykáže ve čtvrté třídě matematice čtyři hodiny týdně a v páté šest, nebo to udělá obráceně, je ve výsledku téměř jedno. Pro školy, které chtějí učit projektově nebo více propojovat předměty, jsou ale dnešní tabulky často zbytečným rébusem. Někdy kvůli nim přejmenovávají předměty nebo přemýšlejí, kam „schovat“ jednu hodinu zeměpisu navíc. Přitom to nijak nevypovídá o kvalitě výuky. Důležité je, aby byl školní vzdělávací program promyšlený jako celek a aby podle něj škola skutečně učila.
Ve skutečnosti výuku mnohem více ovlivňují jiné věci. Dlouhodobá nemoc učitele a měsíce suplování. Třída, ve které se žáci necítí bezpečně. Vedra v červnu, kdy se v učebně bez klimatizace jen těžko soustředí. Nebo naopak učitel, který dokáže děti pro svůj předmět nadchnout. Ve srovnání s tím je jedna tabulka s hodinovými dotacemi opravdu tím nejmenším problémem.
Vraťme se ale k novému RVP. Jaká pravidla pro tvorbu rozvrhu budou školy muset dodržet?
Tabulka s hodinovými dotacemi se sice opravdu ruší, některé podmínky ale zůstávají.
V oblasti pohybu zůstává požadavek, aby děti měly pravidelnou pohybovou aktivitu v rozsahu alespoň dvou hodin týdně. Nemusí to ale být dvě hodiny klasického tělocviku. Přeskok přes kozu, běh na 1 500 metrů nebo vybíjená nejsou cílem samy o sobě. Cílem je, aby se děti pravidelně hýbaly. Stejně jako dosud nechává i nové RVP na rozhodnutí školy, jak toho dosáhne.
Dalším omezením volnosti škol jsou cizí jazyky. Angličtina podle očekávané srpnové úpravy zůstává povinná od 3. ročníku. Druhý cizí jazyk už nebude součástí povinného společného základu, školy jej ale budou moci nabízet jako povinně volitelný předmět.
To ale neznamená, že školy nesmějí učit dva cizí jazyky od první třídy (jako třeba již zmiňované waldorfské školy). Naopak. Pokud je to součástí jejich vzdělávací koncepce, mohou to dělat i nadále.
A znovu bych to postavila na zdravém rozumu. Často se mluví o tom, že školy si teď budou moci dělat, co chtějí. Jenže tak to není. Školní vzdělávací program nevzniká ve vzduchoprázdnu. Projednává ho školská rada, ve které mají své zástupce rodiče, zřizovatel i škola. Pokud by jediná škola v obci zavedla povinné dva cizí jazyky od první třídy, těžko si představit, že by takto zásadní změna prošla bez širší shody.
Novinkou je ale rozdělení časové dotace na společný základ a disponibilní časovou dotaci.
V RVP se poměrně kostrbatě píše, že časová dotace pro společný základ je určena k osvojování očekávaných výsledků učení a k upevnění a prohloubení obsahu společného základu. Disponibilní časová dotace je naopak určena například pro volitelné předměty, předměty specifické pro danou školu, podporu žáků se speciálními vzdělávacími potřebami nebo mimořádně nadaných žáků, třídnické hodiny a podobně.
Na první pohled to vypadá jednoduše. U běžné školy budou hodiny podle učebnic většinou spadat do společného základu, zatímco například seminář z matematiky pro nadané nebo podpůrná výuka matematiky bude hrazen z disponibilní časové dotace.
Jenže při tvorbě prvních ŠVP přišla realita. Metodika doporučuje vyčlenit pro společný základ 104 hodin na prvním stupni a 96 hodin na druhém stupni. Ukázalo se ale, že ani modelové ŠVP připravené NPI se do těchto doporučených čísel nevejdou a potřebují hodin společného základu více.
Vadí to?
Podle mě vůbec ne.
Stačí se podívat na školy, které neučí podle klasického rozvrhu a učebnic. Když děti během jedné dvouhodinovky měří, počítají, píší, diskutují, tvoří a zároveň rozvíjejí další dovednosti, kde přesně končí společný základ a začíná disponibilní časová dotace?
To často nejde rozumně určit.
Kdyby byly počty hodin společného základu závazné, dopadlo by to stejně jako dnes u integrované výuky – někdo by kvalifikovaným odhadem rozhodl, že tato aktivita je z 80 % společný základ a z 20 % disponibilní časová dotace. Vznikly by další tabulky, další přepočty a další administrativa.
Proto považuji za správné, že RVP počty hodin společného základu doporučuje, ale závazně nepředepisuje. Vnímám to jako orientační vodítko, které školám ukazuje, jak o učebním plánu přemýšlet, nikoli jako další kolonku, kterou je potřeba za každou cenu přesně vyplnit. Pokud škola při tvorbě ŠVP dojde k jinému rozložení a dokáže ho smysluplně zdůvodnit, nové RVP jí to nezakazuje.
Hodinové dotace jsou mediálně vděčné. Podstata změny je ale jinde.
Pokud se má české školství skutečně změnit, nestane se to tím, že přepíšeme tabulky s hodinovými dotacemi. Skutečná změna vždycky přichází od lidí. Od ředitelů, kteří škole dávají směr. Od učitelů, kteří každý den stojí před třídou. A také od rodičů a zřizovatelů, kteří jsou partnery školy.
Možná právě v tom vidím největší přínos této části nového RVP. Čtu v ní větší důvěru ve školy. Nepracuje s představou, že je potřeba ředitele a učitele svazovat podrobnými pravidly a kontrolovat, aby náhodou nezrušili fyziku nebo chemii jen proto, že je nemají rádi. Vychází z předpokladu, že škola, rodiče i zřizovatel mají společný cíl - dobře vzdělávat děti. A větší svoboda pak přirozeně znamená i větší odpovědnost za vlastní rozhodnutí.
Nové RVP ale není jen o hodinových dotacích. Mění samotný způsob přemýšlení o tom, co by si měl žák ze školy odnést a jak se na vzdělávání dívat.
Co je vlastně důležitější, co děti umějí odříkat, nebo co dokážou s tím, co se naučily?
Hodinové dotace jsou jen začátek. Pokud chceme pochopit nové RVP, musíme se podívat mnohem hlouběji. Začíná to u klíčových kompetencí. Mnozí učitelé si možná řeknou: „Ty už přece v RVP máme.“ Ano, máme. Jenže v novém RVP už nejsou jen kapitolou na začátku dokumentu. Stávají se jedním z jeho hlavních stavebních kamenů.
O nich bude příští článek.
