Co má žák umět podle nového RVP ZV? Školy hledají odpověď – část 1

Hned na začátku (i s ohledem na případné komentáře) chci říct, že do takto podrobné tvorby ŠVP se škola pouštět nemusí. Může využít modelový ŠVP, převzít z něj vybrané části či jednotlivé předměty nebo vyjít ze svého stávajícího programu a upravit ho tak, aby odpovídal novému RVP ZV. Zkopírovat předmět z modelového ŠVP jde pomocí vhodného programu na tři kliknutí. Samotné převzetí ale ještě neznamená, že máme společně promyšlené, jak podle něj budeme učit.

Co když škola vezme tvorbu ŠVP jako výzvu a pokusí se vytvořit něco, co bude smysluplné a užitečné pro současné i nové kolegyně a kolegy? Na několika konkrétních příkladech se podíváme, co při společné tvorbě školních výstupů řešíme a jak hledáme použitelnou podobu ŠVP. Je to jedna z možných cest, nikoli postup, který musí absolvovat každá škola.

Samotné tvorbě musí předcházet společná diskuze. Co je pro školu důležité? Jak budeme členit předměty? Zůstaneme u klasických, nebo některé oblasti propojíme? O čem víme, že působí potíže ve vyšších ročnících, například v matematice, když se dobře neprocvičí nebo nezavede v těch nižších? Právě tady potřebujeme slyšet kolegy z jiných ročníků a předmětů. Na co v naší práci navazují a co potřebují, aby děti měly dobře zvládnuté? Poté je potřeba se rozdělit do týmů a pustit se do práce. Ale hlavně, kdy tohle všechno mají učitelé ke své práci dělat?

První poznatek je, že pro takovou práci musí škola vytvořit podmínky a vyhradit společný čas v pracovní době. Může například využít den ředitelského volna, kdy mají děti volno, ale učitelé pracují na ŠVP, nebo uvolnit skupinu učitelů v době, kdy mají jejich žáci zajištěný jiný program. V běžném rozvrhu se společný čas na takto náročnou práci hledá obtížně.

Další otázkou je, jak podrobně všechno rozpracovat. Někteří učitelé se do tvorby pustí tak důkladně, že bychom při takovém tempu připravovali nový ŠVP čtyři roky. Jiní převezmou hotový předmět a upraví jen několik formulací. Potřebujeme společně hledat míru, při které bude dokument užitečný a zároveň ho zvládneme dokončit.

Svou roli hraje i samotné formulování výstupů. Zažila jsem angličtináře, rodilé mluvčí, kteří si netroufali přesné formulace rovnou psát v češtině. Svůj předmět proto nejprve zpracovali anglicky a česká podoba vznikla až ve spolupráci s českými rodilými mluvčími. Zažila jsem kolegyně, které všechny výstupy konzultovali s umělou inteligencí a vytvářeli dlouhé košaté popisy. Určitě pomůže si na konkrétních příkladech sjednotit, jak budou naše školní očekávané výsledky učení vypadat, aby ŠVP působilo jednotně.

Pracovní skupina se při tvorbě předmětu nemůže zastavit u toho, že některá činnost zasahuje do jiného oboru. Například práce na políčku v předmětu Ze zrna chléb patří také do části skupiny pracovních činností. Obě skupiny si proto potřebují společně sednout a domluvit se, kdo a jak ji ve výstupech zachytí. Rozdělením učitelů do týmů tedy společná diskuze nekončí, pracovní týmy musí o sobě vědět.

Povedlo se tedy vyhradit čas učitelů v pracovní době, máme určené a pojmenované předměty a jejich hodinové dotace. Pravděpodobně vedení nebude nutit učitele tvořit ŠVP v Excelu (to si ani neumím představit), ale škola zvolí vhodný program, takže zajistí proškolení alespoň jednoho člena skupiny. Z vlastní zkušenosti vím, že proškolení a vysvětlení toho, co se od učitelů požaduje, zabere minimálně 2 hodiny i při velké snaze na obou stranách. Pak už je možné se pustit do práce.

V novém RVP ZV se výstupy jmenují očekávané výsledky učení vzdělávacích oborů a skrývají se pod trochu krkolomnou zkratkou OVU VO. Z nich pro vlastní školu tvoříme školní očekávané výsledky učení, tedy ŠOVU VO. Dále jim budeme zkráceně říkat ŠOVU.

Začněme matematikou. Příklad se zlomky rozepisuji záměrně až do detailů, které mohou působit samozřejmě. Slouží tu k názornému zachycení návazností mezi ročníky. V praxi nemusíme takto podrobně rozpracovávat všechno, někdy ale právě společný rozhovor o zdánlivých samozřejmostech pomůže vyjasnit, na čem další učení stojí.

V matematice jsou OVU VO stanoveny pro konec 5. a 9. ročníku. OVU VO pro pátý ročník zní:

MAT-MAT-001-ZV5-002: Modeluje a používá zlomky v praktických situacích.

Co chceme, aby žáci v pátém ročníku zvládli? Jak tento výsledek upřesnit pro konkrétní školu? Školní rozpracování může vypadat například takto:

Učivo: Zlomek jako část celku a množství, znázorňování a porovnávání zlomků, jednoduché praktické úlohy.

Dobrá, ale aby to žák v páté třídě zvládl, musí už něco umět ve čtvrtém ročníku.

Učivo: Celek a části, zápis a porovnávání zlomků, zlomkové kruhy.

Co můžeme jako učitelé udělat v matematice ve třetím ročníku, aby učivo čtvrtého ročníku bylo pro dítě logické a srozumitelné? Můžeme navrhnout navazující ŠOVU třeba takto:

Učivo: Dělení a násobení, stejné skupiny, slovní pojmenování částí v běžném životě.

A můžeme se vrátit ještě dál:

Učivo: Násobkové řady, souvislost násobení a dělení, ověřování výsledku opačnou operací.

Učivo: Stejné skupiny, celek a části, rytmické počítání po dvou.

Celou tuto řadu školních výstupů tak v ŠVP navážeme na jeden OVU z RVP. Důležité ale je, co díky tomu budou vědět jednotliví učitelé. Učitelka třetí třídy například vidí, že má v praktických situacích a slovních úlohách používat slova jako třetina či čtvrtina, i když děti ještě nepracují se zápisem zlomků. Tyto pojmy tak pro ně získávají konkrétní význam, na který mohou později navázat. Učitelka druhé třídy zase ví, proč je pro další učení důležité důkladně procvičit násobení a dělení a ukázat dětem jejich vzájemný vztah.

Takové návaznosti potřebujeme společně pojmenovat. Z pohledu jednoho ročníku nemusí být zřejmé, jaký význam bude mít určitá činnost za dva nebo tři roky. Při společné tvorbě výstupů si můžeme vysvětlit, na čem pozdější učení stojí a kterým základům je proto potřeba věnovat čas.

U zlomků navíc nezůstáváme jen v matematice. V hudební výchově ve čtvrté nebo páté třídě děti pracují s délkami not a takty. Ve čtyřčtvrťovém taktu může znít jedna celá nota, dvě půlové nebo čtyři čtvrťové. Když děti do taktu s půlovou notou doplňují zbývající dvě doby, mohou zvolit další půlovou nebo dvě čtvrťové noty. Obě možnosti vytleskají a porovnají. V hudbě tak slyší a zažívají vztah mezi celkem, polovinami a čtvrtinami.

Školní výstup můžeme formulovat například takto: Žák zapíše a vytleská jednoduchý rytmus ve čtyřčtvrťovém taktu a na délkách not vysvětlí vztah mezi celkem, polovinou a čtvrtinou.

Takový výstup můžeme navázat na OVU hudební, taneční a dramatické výchovy UAK-HTD-001-ZV5-002: Využívá jednoduché postupy a prostředky vycházející z hudby, tance, divadla při samostatných i společných interpretačních a tvůrčích činnostech.

Zároveň jím přispíváme k naplňování matematického OVU MAT-MAT-001-ZV5-002: Modeluje a používá zlomky v praktických situacích. Děti totiž nejen vytleskávají rytmus, ale také popisují vztahy mezi délkami not pomocí pojmů jako polovina, čtvrtina nebo osmina.

Toto propojení jsme využívali už dříve, při tvorbě ŠOVU jsme ho teď výslovně zachytili. Právě proto potřebujeme, aby nad nimi pracovali učitelé různých předmětů společně. Domluví se, kdy a jak se děti s danými vztahy setkávají a jak na jejich zkušenost navázat v další výuce. Učitel matematiky tak může využít to, co děti znají z hudební výchovy, a učitel hudební výchovy zase jejich porozumění zlomkům.

U zlomků jsme hledali souvislosti mezi samostatnými předměty. Co když ale chceme výuku rovnou postavit na společném tématu?

Pokusím se ukázat možnosti na integrovaném předmětu. Integrovaná výuka je náročná na přípravu i spolupráci učitelů a je v pořádku, pokud škola zůstane u samostatných předmětů. I v nich lze učit v souvislostech a propojovat poznatky s praktickou zkušeností. Pokud se však škola pro integrovaný předmět rozhodne a podaří se jí ho dobře promyslet, může dětem nabídnout příležitost získávat a používat znalosti z různých oborů při jedné společné činnosti.

Takovým příkladem je předmět Ze zrna chléb. V tomto příkladu má škola tuto výuku zavedenou už z minulých let, dosud však byla součástí předmětu Člověk a jeho svět. Svým časovým rozsahem i obsahem ale jeho rámec přesahuje. Škola se proto rozhodla vytvořit samostatný integrovaný předmět, ze kterého budou děti dostávat hodnocení na vysvědčení. V novém ŠVP přesněji popisuje jeho zaměření, co se v něm děti učí a jak propojuje jednotlivé obory, aby byl srozumitelný také pro rodiče.

Předmět začíná ve třetí třídě a pokračuje na začátku čtvrté. Děti při něm projdou celou cestu od zasetí obilí až po upečení vlastního chleba.

Výuka začíná povídáním o obilí a prohlížením různých druhů. Děti připraví políčko, klidně i ručně, zasejí a během roku chodí pozorovat, co se na něm děje. Zažívají tak koloběh roku a proměny přírody. Na stejném políčku sledují, jak obilí roste a dozrává, a poznávají, že od zasetí ke sklizni vede dlouhá cesta. Pro některé děti vyrůstající ve městě není taková zkušenost samozřejmá.

Příští léto přichází sklizeň. Nadšeně se zapojují také rodiče. Účast pochopitelně není povinná, přesto bývá veliká. Obilí děti mlátí cepy za doprovodu lidových říkanek, podobně jako v pohádce Tři bratři, a bývá u toho spousta zábavy. V září zrní umelou na ručních mlýncích a z mouky upečou chleba. Společná ochutnávka je svátkem pro školu i rodiče a mnohé děti chtějí potom péct chleba také doma.

Během výuky se dozvídají o mlynářích a dalších řemeslech, dostávají se k jiným plodinám i k otázce plýtvání jídlem. Mají už vlastní zkušenost s tím, kolik času a práce předchází jedinému bochníku.

Jak ale tuto zkušenost zachytit ve školních výstupech? Na zavedené výuce můžeme ukázat, jak je podrobněji pojmenovat a zachytit jejich propojení s různými obory, průřezovým tématem i klíčovou kompetencí. Následující formulace jsou příklady pro třetí a začátek čtvrté třídy, kterými děti postupně směřují k OVU pro konec pátého ročníku. V posledním sloupci je pro přehlednost uveden kód a stručné zaměření OVU, nikoli jeho celé znění.

Propojení je dobře vidět například při sestavování postupu přípravy chleba. Z pohledu českého jazyka sledujeme, zda děti volí výstižná slova a píšou srozumitelné věty, podle kterých čtenář pochopí, co má udělat. Z pohledu informatiky sledujeme, zda dokážou činnost rozdělit na jednotlivé kroky, správně je uspořádat a ověřit, že postup funguje a nic v něm nechybí. V předmětu Ze zrna chléb tak jednou činností rozvíjíme dovednosti z obou oborů a tuto vazbu zachycujeme ve školních výstupech.

Podobně při kreslení obilí děti hledají způsob, jak liniemi a tvary vystihnout to, co pozorují. Aby mohly jednotlivé druhy nakreslit, potřebují si pozorně všimnout jejich znaků a rozdílů. Kresba jim tak pomáhá obilí poznávat a rozlišovat. V jednom úkolu se propojují výtvarné dovednosti s poznáváním přírody.

Průřezové téma Udržitelné prostředí můžeme rozvinout tím, že děti na základě své zkušenosti navrhnou a vyzkoušejí způsob, jak omezit plýtvání chlebem. Při společné práci zase potřebují dostat prostor rozdělit si úkoly, pomáhat si a přemýšlet o vlastním podílu na výsledku. Tak se konkrétně promítá do výuky rozvoj klíčové kompetence k podnikavosti a pracovní.

Právě o těchto vazbách potřebujeme při tvorbě výstupů společně mluvit. Co chceme, aby se děti naučily? Kdy jim k tomu vytvoříme příležitost a podle čeho poznáme, že tomu porozuměly? Díky společnému plánování učitelé vědí, co děti zažily, co se při tom učily a na co mohou v dalších hodinách navázat. Tyto souvislosti pak zachytí ve školním programu, aby je mohli využít i noví kolegové.

V druhé části tohoto tématu v příštím článku budeme pokračovat tím, jak při tvorbě ŠVP pracovat se spojováním ročníků, vlastními výstupy školy a povinně volitelnými předměty. Ukážeme si na příkladu předmětu Konverzace v anglickém jazyce pro spojený osmý a devátý ročník, v níž se obsah výuky střídá v lichém a sudém roce.

Nový RVP ZV