Článek
Přiřadí se k dřívějšímu trapnému předvolebnímu vystupování s pražským Jezulátkem, kdy se snažil nalákat voliče z křesťansko demokratické strany.
Pan Babiš ke svému osobnímu výroku, že parlament je žvanírna, přiložil pěkné poleno.
Většina lidí má dojem nedostatku času. Když ve zprávách sleduji, že parlament se celý den věnoval schvalování programu schůze nebo že se poslanci hodiny a hodiny věnovali tématu řečněním, které nemělo s navrhovaným bodem nic do činění, považuji to za ostudu pro nás všechny. Že jsme schopni něco takového snášet a nedokážeme tomu zabránit. Je tu i řeč čísel – ekonomové by měli vyčíslit, kolik stálo schvalování toho kterého zákona nás, daňové poplatníky. Také nelze přehlédnout , že jednání parlamentu až do nočních hodin, ba v nočních hodinách, působí tak, že je to boj kdo z koho, kdo více vydrží.
Nechme však stranou peníze. Je to hlavně o úctě člověka k člověku. Potažmo o úctě nás, voličů, k představitelům moci, tedy i parlamentu, který má vytvářet pravidla a zákony pro naše soužití.
Před zákonem bychom si měli být všichni rovni. Kdyby existovala skutečná spravedlnost, museli by Zákoník práce dodržovat i poslanci. A to máme ještě štěstí, že se naši poslanci zatím nepouštěli do bitky, jak jsme mohli shlédnout v televizních reportážích ze zahraničí.
Každý národ má své procento psychopatů. Líbí se mi i termín šarmantní psychopat. Jen tak neprohlédnete, jak s vámi manipuluje. Existuje i druhá skupina psychopatů, kteří neznají stud a tudíž neprožívají trapnost.
Upřímně – vadí mi, že na všechno musíme mít zákony, abychom věděli, jak se máme slušně chovat. Přesto bych uvítala zákon, který stanoví jasná pravidla pro jednání parlamentu. Bylo by to o etice, mravnosti, slušnosti, hospodaření s časem atd. Zkrátka, aby se tam neztrácel čas kvůli paní Míle, která poslala panu Babišovi houbičku, aby si při listování lejstry u řečnického pultíku neolizoval prsty a chránil si tak své zdraví.
