Článek
Krásu si spíš zvědomujeme v souvislosti se smyslovým vnímáním. V tom případě hovoříme o estetice. Uvědomujeme si krásu v hudbě, písni, myšlence, v krajině. Pokud budeme pozorní sami k sobě, pocítíme, jak se v nás budí pocity libosti. Není to tedy jen nějaká estetická záležitost, estetické vyjádření zaznamenané našimi smysly, ale je to i otázka biochemie v těle.
Takže až vám někdy v příštích dnech bude přát krásné vánoce – co vám chce vlastně tím přáním říci? Vzpomínám si na prvorepubliková vánoční přání – tu kominíček usmívající se na krásnou dívku s přáním všeho dobrého, vroucnost objetí matky a dítěte doprovázené veršíkem odkazujícími na krásné vánoce. Vyvolávalo to samé libé pocity.
Léta jsem si schovávala sbírku prvorepublikových přání s obrázky těch naivních postaviček. Ano, bylo to krásné naladění na idylku vánoc.
V současné době jsme si spíše zvykli na obrázky esteticky vázaných květin, ze kterých se vytratila hravost a dětský pohled na svět. Jen občas ještě natrefíme na ladovsky naladěné vánoční přání s dovádějícími se dětmi na pozadí zasněžené krajiny.
A až vám někdo bude přát krásné vánoce, v pozadí vám přeje jen samé libé pocity. Ani wikipedie však pocity libosti nedefinuje. Něco napoví latinské přísloví, které praví dle vaší libosti. Co se tím tedy myslí?
Prostě aby ty vánoce byly bohaté, příjemné, rodinné, radostné, veselé, mírumilovné, pohodové…
Prostě aby byly jako krásný obraz či krásná hudba.
A tak vám přeji krásné vánoce. Dle vaší libosti.
