Článek
Ve stresu zapínáme jakéhosi autopilota, který vše za nás řeší. Nebo jinak: díváme se na svět prizmatem vnitřního nastavení a odmítáme porozumět tomu, jak a proč se dívají na věci druzí.
Jenže co s tím? V podvědomí máme uloženo ledasco o čem nic nevíme, a přesto nás to řídí. Proniká to do našeho chování a našich návyků a stáváme se jejich otrokem. Ovlivňuje to naše zdraví, zaměstnání, vztahy i to, jak vycházíme s penězi. Logicky pak do života přitahujeme určité situace – ať už ty dobré nebo špatné. Když už neumíme odhalit své podvědomí, respektive vyznat se v databázi, kterou tam máme uloženou, nezbývá nám, než podvědomí přeprogramovat.
Jak na to? Poté, co přehodnotíme své reakce, začneme měnit své návyky. Místo toho, aby ze mne vystřelila nekontrolovaná reakce, obrátím svůj zájem do oblasti pocitů. Uvědomím si, že se mnou lomcuje vztek, zlost, zkrátka se mnou cloumá hněv, vypnu levou mozkovou hemisféru. Tedy tu, která „myslí“. Hodnotí, posuzuje a je pod vlivem strachu. Přepnutí na pravou hemisféru znamená podívat se na situaci s nadhledem, vidět ji v širších souvislostech. Možná se pak přiblížíte místo hněvu a zlosti k pocitu klidu. Podvědomá mysl totiž přijímá rozkazy a mění se vědomá mysl. Stačí přidat krátkou slovní pozitivní afirmaci:
Je pro mne nepříjemné snášet blbou náladu druhých, ale nenechám se tím rozhodit. Tady máte nabídku:
Vím, že mne bolí hlava, ale také vím, že to za chvíli pomine.
Peníze jsou pro mne skvělá věc a užívám si je.
Jsem sice nemocná, ale moje tělo se léčí.
Docílím tím, že vědomá mysl převezme velení nad tou podvědomou.
Podívám-li se na rozdílné funkce levé a pravé mozkové hemisféry, napadne mne asociace: když je něco levé, není to právě to „akurátní“ a můžeme očekávat ledasco. Ale když je něco pravé, tak to zavání pravostí ve smyslu opravdovostí.
Časem i ten náš vnitřní autopilot začne produkovat jiné reakce.
