Článek
Například takové „šetření nebo šetřit“ se může objevovat v mnoha významech. Lze je použít v kontextu a vyjádřit ohleduplnost, pozornost, takt nebo i diskrétnost. Může také znamenat zkoumání, pátrání, vyšetřování. Šetřit ale také znamená opatrovat, chránit nebo být hospodárný či spořivý.
Zamýšlím se nad tím tématem v době, kdy v souvislosti s energetickou krizí se stále hovoří o nastávajícím nedostatku energií. V podtextu je strach. Každý rok jsme sledovali hospodářský růst. O kolik procent byl vyšší než předchozí rok. Hospodářský růst se stal zaklínadlem pro naši životní úroveň a její neustálý růst. Utráceli jsme stále víc, vyráběli a kupovali věci, které jsme ani nepotřebovali nebo je ani nestačili využít. A vůbec nás nenapadlo, že jsme rozhazovační, marnotratní a mrháme hmotnými statky.
Z počátku to vypadalo, že digitalizace nám ulehčí a zjednoduší život. Jenže se nám svět kolem nás přiblížil ještě víc. Rostla reklama a možnosti internetového obchodu, nabízející spoustu věcí napříč kontinenty. Stále více můžeme čerpat z rozšiřující se nabídky a množit svoji spotřebu.
V poslední době se začíná projevovat nedostatek papíru. Čína omezuje své dodávky a firmy z obav black outu začínají požadovat faktury i jinou konverzaci také v písemné podobě. Nehledě na to, že všechny elektronická zařízení jsou dodávána s několikastránkovými návody ve všech minimálně evropských jazycích.
Kolik toho ještě naše planeta unese? Nebo se něco radikálně změní, až přijde totální zatmění, internet a počítače se vypnou a my budeme na začátku rozvoje lidstva?
Měli bychom tedy šetřit. Vnímáte, jak je toto slovo motivováno naším strachem, že nebudeme mít v budoucnu dost energie, přírodních zdrojů včetně vody, čistých moří atd.? Jak strach z jejich nedostatku vyvolává naše obavy z budoucnosti?
Což tak zaměnit slovo šetřit za neplýtvat? Otevírá to nový pohled na to, jak věci řešit – tvořivě a ohleduplně a transformovat tak strach z nedostatku v rozumné a ohleduplné hospodaření. A to jsou už jiné impulsy pro naše myšlení a konání. Máme tedy volbu – mít obavy z budoucnosti a být šetřiví nebo neplýtvat a rozumně hospodařit. Jak velký rozdíl může být v tom, když si řeknu, tohle si nekoupím, musím šetřit. Někde v podtextu mého vědomí je, že nemám dost peněz a musím se omezovat. Jak však bude reagovat s myšlenkou, že stávající mobil nebo domácí přístroj stále dobře slouží, tak proč ho měnit? Nebo proč přispívat k tomu, aby kamiony jezdily po našich silnicích sem a tam. Možná to zpomalí překotný vývoj techniky a nepotřebuje lidstvo ke svému spasení právě toto ?
Obojí - šetření i neplýtvání - je kontraproduktivní vůči marnotratnosti či rozhazovačnosti či proti mrhání . Rozdíl je v přístupu , buď nás bude motivovat strach, nebo hledání, jak přestat produkovat zbytečnosti s vědomím, že šetřím planetu a životní prostředí.
Co nás tedy více „obohatí“? Velkou politiku tím neovlivníme. Ale nabízí nám to, abychom každý začal sám u sebe – hospodařit a šetřit naši planetu.
Magdalena Lautnerová
