Článek
Po roce jsme vyrazili na víkendový vánoční jarmark, na který nás pozvali naši známí. Byl sychravý den, zima zalézala pod kabáty a drobný déšť kazil atmosféru jarmarku, na který jsme se tak těšili. Ceny u stánků byly vyšší, ale ne zas tak vysoké, že bychom si nemohli dovolit něco koupit na jídlo. Měli jsme s sebou děti, kterým byla zima a proto jsme se rozhodli najít útočiště v teple restaurace, kde bychom si mohli v klidu sednout, ohřát se a dát si dobrý oběd. Doufali jsme, že to bude příjemné zakončení našeho výletu.
Bylo něco málo kolem jedné hodiny a my zastavili u restaurace, kterou nám doporučili naši známí. Dle jejich vyprávění byla restaurace nově otevřena tři měsíce a majitel se chlubil, že se u nich vaří nejlevněji a nejkvalitněji v široko dalekém okolí. Jenomže jsme netušili, že ono „nejlevněji“ bude znamenat i nejhorší servis, jaký jsme kdy zažili.
Už od začátku to vypadalo podezřele. Když jsme přišli, byly stoly plné špinavého nádobí, které nikdo neodnášel. I když restaurace nebyla úplně plná, personál evidentně nestíhal uklízet. Nebo si spíše s úklidem nedělal starosti, protože obsluha stála za pultem a o něčem diskutovala. Zahlédli jsme jeden dlouhý stůl pro osm lidí, u kterého nikdo neseděl. Na jedné půlce straně bylo špinavé nádobí a nám nezbývalo se usadit ke druhé půlce. Uplynulo pět minut, deset minut a my čekali, že nás někdo přijde obsloužit nebo přijde uklidit alespoň špinavé nádobí. „To se stává,“ říkala jsem si v duchu a chtěla tomu dát šanci.
Po 15 minutách přišla servírka a zeptala se, co si přejeme. Odpověděli jsme, že bychom si rádi objednali oběd. Po minutové pauze mlčení nám oznámila, že kuchyně má „stopku“ a že se teď zkrátka nevaří. Byli jsme zaskočení. ,,Co znamená stopka?“ zeptali jsme se. Servírka jen pokrčila rameny a řekla: „Nestíháme. Je moc objednávek.“ Zajímalo mě, jak dlouho stopka potrvá, na což mi sevírka nedokázala odpovědět. Měli jsem chuť se zvednout a odejít, ale děti nás prosily, ať chvíli zůstaneme a dáme si alespoň něco na pití.
Objednávání nápojů bylo dalším zádrhelem. Děti si chtěly dát ovocný čaj. Servírka se na nás zmateně podívala a prohlásila: „Ten už nemáme, pouze bylinný.“ Točená limonáda také nebyla. Zkoušela jsem tedy jinou variantu a ptala se, co vlastně mají. „Nevím, musím se podívat,“ odpověděla. Odběhla a vrátila se s tím, že mají džus a nějaké nealko pivo. Děti si objednali džus a já s manželem kávu a obyčejnou vodu. Čekali jsme, že alespoň odnese špinavé nádobí, ale to zůstalo bez povšimnutí ležet dál na stole.
Asi po 15 minutách nám přinesla servírka jídelní lístek, kdy nám sdělila, že kuchyně začala zase normálně přijímat objednávky. Na jídelním lístku byly pokrmy, které cenově odpovídaly jiným restauracím. Výběr byl velmi omezený. Po chvíli jsme se rozhodli pro jednoduché pokrmy, které by kuchaři mohli zvládnout rychle. Ani jídlo nešlo hladce. Po delším čekání nám přinesli část objednávky, ale bez příborů. Požádala jsem o ně, ale servírka se zřejmě někam ztratila, protože jsme museli čekat další dlouhé minuty, než se vrátila. Během čekání jsme si všimli, že špinavé nádobí je i na okolních stolech, které zatím nikdo neuklidil. Návštěvníci se na sebe dívali a nevěřícně kroutili hlavou. Kazilo to celkový dojem, nemluvě o tom, že obsluha vůbec nebyla vytížená, jen jakoby by byla úplně mimo a někde jinde…Za chvíli nám servírka přinesla zbývající část objednávky. Až na to, že o jednu porci přinesla navíc, kterou jsme objednanou neměli a kterou jsme vrátili. Syn si objednal pouze masový vývar, ten ale pro změnu zapomněla přinést. Pomalu jsme dojídali jídlo a syn stále čekal na svou polévku. To už jsem nevydržela a šla se k pultu zeptat:,, Mohu se zeptat co je s vývarem pro syna, který si objednával před 45 minutami? Vy ho teprve vaříte?“ Servírka se začala zmateně omlouvat a zmizela v kuchyni. Za chvíli přinesla vývar, který byl téměř studený. Pravděpodobně byl nachystaný, jen ho zapomněla přinést.
Když jsme chtěli zaplatit, museli jsme jít k pultu. Tak jako ostatní zákazníci. V účtu byla navíc naúčtovaná jedna porce, kterou jsme si neobjednali. Zavolala jsem servírku, která vypadala zmateně a bezradně. Čekali jsme, že nám částku vrátí. Po chvíli vzdychla a řekla: „Mohu každému z vás nabídnout moučník zdarma jako omluvu?“ Moučník? Po chybě, kterou způsobila, jsme čekali, že nám vrátí peníze za jedno zaúčtované jídlo navíc. Ale bylo zřejmé, že si s tím neví rady, a tak jsme to nakonec nechali být. I z důvodu, že servírka vypadala, jak kdyby se měla každou chvíli zhroutit.
Vyvrcholením celého zážitku byla pizza s sebou. Objednali jsme ji dětem, protože nás čekala tříhodinová cesta domů. V nabídce byla pouze jedna za 210,- Kč o průměru 30 cm. Když jsme po cestě krabici otevřeli, pizza byla ze spodní strany spálená, zčásti i na horní straně.
Pizza
Zklamání bylo obrovské. S manželem jsme se shodli, že jsme podobný zážitek v žádné restauraci ještě nezažili a že jsme měli odejít už ve chvíli, kdy nám oznámili stopku ve vaření. Nejenom tohle, ale i špatná komunikace, zmatky při objednávkách a neschopnost řešit chyby, to všechno přehlušilo jakékoliv klady, které by restaurace mohla mít. Nový podnik není omluva. Naopak, otevření nového zařízení je příležitost nastavit si reputaci správně hned od začátku.
