Zaručený návod na to, jak mít holčičku, nebo chlapečka. Úspěšnost 74 %

To, zda se narodí dívka, nebo chlapec, nezáleží na ženě, ale na spermii. Vajíčko ženy má vždy chromozom X. Pokud se spojí se spermií, která nese také X, vznikne holčička. Pokud spermie nese Y, narodí se chlapeček. Poměr X a Y spermií je téměř vyrovnaný – přibližně 50 na 50. To znamená, že při přirozeném početí je výsledek čistě dílem náhody. Něco jako ruleta, černá, nebo červená…

Možná jsi už slyšela, že holčička se počne tehdy, když máte pohlavní styk pár dní před ovulací, zatímco chlapeček, když se strefíte přesně do dne ovulace. Tahle teorie pochází od lékaře Shettlese. Je založená na domněnce, že spermie s chromozomem Y jsou rychlejší, ale méně odolné, a X pomalejší, ale vydrží déle. Na papíře to zní hezky – ale reálné studie (např. Grant, 1993) žádný výrazný efekt nepotvrdily. Výsledek zůstává u náhody.

Jiná metoda doporučuje upravit jídelníček – pokud žena jí více vápníku a hořčíku, prý se zvyšuje šance na holčičku. Strava bohatá na sodík a draslík zase údajně vede ke chlapečkům. Jedna nizozemská studie z 80. let uváděla až 80% úspěšnost u žen, které se stravovaly „na holčičku“. Jenže pozdější pokusy tuto teorii nepotvrdily.

Pak jsou tu ještě jiné metody – jako speciální sexuální polohy, pH pochvy, nebo „čínský lunární kalendář“. Všechny tyto přístupy však mají jedno společné: žádná vědecká studie jejich účinnost neprokázala. Jinými slovy – ani jedna metoda neposune šance výrazně nad oněch 50 %.

Jediný ověřený způsob, jak si pohlaví dítěte skutečně zvolit, je lékařský. Existují dvě hlavní metody.

První z nich je tzv. sperm sorting (například známý MicroSort), při kterém se spermie roztřídí podle DNA na „holčičí“ a „klučičí“. Vybraná skupina se pak použije pro oplodnění. Úspěšnost této metody je zhruba 74 % pro holčičku a asi 60 % pro chlapečka. Metoda ale není legální v Česku – povolena je pouze ve vybraných zemích, například v USA nebo Mexiku. Navíc není stoprocentní.

Druhou možností je IVF spojené s genetickým testováním embryí. Embrya se vytvoří ve zkumavce, geneticky se otestují a lékaři tak přesně vědí, které z nich bude holčička a které chlapeček. V případě, že se embryo přenese, je šance na dítě požadovaného pohlaví prakticky jistá. Ale i tady je háček. V České republice je tato metoda povolena pouze tehdy, pokud hrozí genetické onemocnění vázané na pohlaví. Pokud si přejete holčičku „jen proto, že chcete holčičku“, žádná klinika vám to tu neudělá.

Zároveň je třeba říct, že s věkem úspěšnost klesá. U žen po čtyřicítce je šance na úspěšné těhotenství pomocí IVF kolem 15 až 25 procent na jeden cyklus. Finančně se jeden cyklus IVF s testováním pohlaví pohybuje mezi 6 000 až 12 000 eury – a v zahraničí, kde je volba pohlaví legální, i výše.

Možná právě to je nejtěžší otázka ze všech. Co když už další dítě nepřijde? Co když to bude opět chlapeček? A co když sen o dceři zůstane jen snem?

Je důležité vědět, že to, co cítíš, není neobvyklé. Tomu stavu se říká gender disappointment – zklamání z pohlaví dítěte. Postihuje až jednu z pěti žen. A nemá to nic společného s tím, jak moc máš svoje děti ráda. Je to jen smutek z toho, co jsi si představovala, ale nenaplnilo se to.

Pomáhá o tom mluvit. Sdílet to s partnerem, kamarádkou, terapeutkou. Pomáhá i proměnit své očekávání: blízkost a něhu, kterou sis vysnila s dcerou, můžeš najít i se synem – i když to možná bude jiná cesta, než jsi si představovala.

A možná… možná časem zjistíš, že sen o dceři nemusí nutně skončit. Život má různé cesty. Některé ženy se rozhodnou pro adopci, jiné se stanou pěstounkami. Některé prostě jen najdou jinou holčičku ve svém životě – kmotřenku, neteř, vnučku, dceru své kamarádky – a vytvoří s ní vztah, který je možná ještě hlubší než biologický.

Protože být ženou znamená i přijmout, že ne všechno máme pod kontrolou. Ale i tak dokážeme být silné, laskavé, a naplnit své srdce jinak, než jsme si původně vysnily.

Máte nějaké tipy VY? Napište prosím do komentářů a držte mi palce :-)