Náš měsíc s autistou: červenec

Na začátku července nám skončila platnost ZTP/P průkazky, což pro nás znamená výdaje s dálniční známkou, hledání vhodného parkovacího místa v Praze a placení parkovného. Zatím na rozhodnutí čekáme, zdrželo se nám to, protože jsme čekali na zprávu od psychologa, což bohužel trvalo přes měsíc. Mezitím jsme stihli u nás doma přivítat paní z úřadu práce, která přišla kvůli přešetření ohledně příspěvku na péči. Když jsme žádali poprvé, byl covid a šetření probíhalo formou dotazníku, takže jsme nevěděli, jak to probíhá, když je to oficiálně a běžně. Ale v pořádku. Na naše úředníky u nás si (zatím) stěžovat nemůžu. :-) Paní byla příjemná, dokonce nám vyšla vstříc i s časem návštěvy a probrala s námi hlavní body, které se v PnP zohledňují. Šetření prý bude vzhledem k aktuální vytíženosti úřadu trvat zhruba tři měsíce. Tak jsme to měli i minule, myslím, že je to slušné oproti třeba jiným krajům, kde se čeká i rok.

Letošní nemocnost se nám trochu protáhla, zatímco loni jsme už od dubna zvládli docházku ve školce nepřerušovaně, letos se nám neduhy táhly až do května/června. Naše školka je letos otevřená v červenci, takže jezdíme stále, celý měsíc nula zameškaných hodin (krom dnů, kdy jsme na terapii v Praze a kdy já byla na dovolené). Synkův regres, který mu nastal v lednu po neštovicích, zdá se, je zažehnán, asi se mu to zase vše vrací do normy.

Já sama jsem si na začátku července udělala tradiční sólo týdenní dovolenou v mém rodném městě. Po návratu jsem byla překvapena, syn odložil tablet i mobil a dva týdny se toho nedotkl. Ale teď, po asi třech týdnech, se k tomu opět vrací.

Jako každý rok i letos jsme pořádali tradiční festival, což po našem znamená turnaj v kopané a večerní koncerty kapel. S přípravami, které trvaly celý týden, se pojilo i obstarání skákacího hradu, který se u nás na návsi objevil ve čtvrtek. Starší syn miluje trampolíny a skákací hrady, takže hned zmerčil a hned poznal a hned chtěl jít. Tak jsme šli :-) Bylo horko, ale byl tam neuvěřitelně šťastný. V jednu chvíli mě strašně moc silně začal objímat, já jsem pocítila ten obrovský nával štěstí a radosti. Jelikož jsem měla celý týden trochu pochmurnější náladu, od té chvíle se mi nálada hodně zlepšila. Komu taky ne, že :-)

V sobotu, kdy se konala samotná akce, bylo na hřišti již více dětí a lidí, což se podepsalo na synkově klidu a užívání si hradu. Vydržel tam asi dvacet minut a poté si začal zakrývat oči. Což znamená jediné. Je přetížený a nejlepší je vzít ho pryč. Což není o tom, že ho odtáhnu, ale že pomalu sbalím věci a počkám, jak se rozhodne on. Chtěl ještě na houpačku, kde se asi půl hodiny houpal, poté dal hradu ještě jednu šanci. Pár minut. Po chvilce si opět začal zakrývat oči. Nabídla jsem mu, jestli nechce jít domů. Podíval se na mě spokojeným výrazem, vzal mě za ruku a odešli jsme.

Odkládala jsem to asi měsíc, ale dnes jsem si řekla, že už je čas. Večer při koupání jsem sdělila otci, že je čas ho už ostříhat. Vyndal strojek, zapojil a pustil se do toho. Strojek trochu zlobil, na rozdíl od synka, ten byl sice celou dobu předkloněný, ale držel a celou dobu se moc snažil držet v klidu a vydržet to.

Červenec sice ještě není u konce, ale myslím, že nic významného se za těch pár dní již neodehraje. Uvědomila jsem si, jak je opravdu důležité naslouchat našim dětem a reagovat na jejich potřeby, viz povídání o skákacím hradu. Je to podobné jako u psa. Pes nikdy nezareaguje bez varování. Pes s vámi komunikuje, jen proto, že nemluví, neznamená, že vám nemá co říct. Abyste se svým psem vycházeli a vyhnuli se problémům v chování, je důležité naučit se jejich řeč. U autistů je to stejné. Zjistěte, co vaše dítě dělá, když je přetížené. Zareagujte adekvátně, nabídněte mu alternativu. Neberte ho hned pryč, dejte mu prostor, je-li to možné, aby si samo vybralo, jakou cestu chce zvolit. Nesrovnávejte se zdravými vrstevníky. Je to nesmysl. Naše děti jsou jedinečné, dávají najevo svoje pocity, které mohou být velmi intenzivní. Pokud na ně dostanou adekvátní odezvu, je to to nejlepší, co můžete udělat. :-)

Příští měsíc jede syn na týdenní pobyt s ostatními autisty a s bezvadnou partou, která pořádá právě akce pro naše autisty. Na jaře jsem o tom psala, kdy byl na víkendovém pobytu, teď nás čeká celý týden. Ale o tom až za měsíc :-)