Článek
A tam to je — armáda „mamynek“, samovyhlášených kněžek mateřství, co očividně rodily přímo na oltáři panenského kokosového oleje a teď žijí jen proto, aby hlídaly, zda někdo jiný nekrmí dítě něčím hříšnějším než šťávou z certifikované mrkve.
Stačí napsat nenápadnou otázku typu:
„Ahoj, kdy jste poprvé dali dětem piškot?“
A už letí příspěvky rychlostí toxického bumerangu.
„Piškot??? Jako lepek??? Cukr??? Eček se nebojíš???“
Ne, Eček se nebojím. Bojím se vás.
A pak přichází královna celé bio pyramidy, mamiynka se statusem „Top přispěvatel“. Ta, co má v profilu fotku dítěte, jak drží v ručičce květák jako kdyby vyhrál Nobelovu cenu. Přilítne s komentářem dlouhým jak diplomka:
„Moje děti jedí pouze bio ovoce a zeleninu. Čokoládu u nás neznají, nechtějí, ani by si jí nevšimly. Sladkosti jim nic neříkají. Jsou vychované v čistotě chutí.“
Jasně. A já jsem Angelina Jolie.
Ještě nikdy jsem neviděla dítě, které by sedělo před čokoládou bez jediného pohybu, jako buddhistický mnich před Nirvánou. Ale podle mamiynků to běžně vídají doma. Předpokládám, že tyhle děti později vyléčí rakovinu nebo zachrání planetu jen tím, že meditují nad řapíkatým celerem.
Když pak napíšeš, že tvoje dítě snědlo půlku sušenky a dál si hrálo, přijde ti lavina digitálních facepalmů a dvě „mamynky“ tě požehnají kurkumou na dálku.
A když některou z nich náhodou doběhne realita (dítě sežere kočičí granule, například), nikdy to není vina jejich „čistého režimu“. Vždycky je to „regrese způsobená kolektivem“. Nebo „vlivem nečistých energií“. Ideálně těch, co jsi přinesla ty, protože tvoje dítě vidělo Brumíka.
Co je na tom všem nejlepší?
Tyhle „mamynky“ jsou na internetu 14 hodin denně. Přesto tvrdí, že mají „vědomé mateřství v přítomnosti“. Tak určitě. Zvlášť když přítomnost tráví tím, že píšou jiným matkám eseje o tom, že „když dáš dítěti cukr, zaděláváš mu na diabetes karmy“.
Na závěr - „mamynky“ z diskuzních fór jsou vlastně fascinující. Trochu jako volně pobíhající páv: krásné na pohled, hlučné, a když se přiblížíš moc blízko, zcela nepředvídatelné.
A já díky nim vím, že příště radši sním tu čokoládu sama, než bych přiznala, že z ní ochutnalo moje dítě. Protože kdyby se to dozvěděly, sežerou mě dřív než moje dítě jakoukoli „nečistou sušenku“.
