Článek
Prvně je třeba říct, že za rozpad našeho vztahu můžu já. Zamilovala jsem se a prostě jsem už v naší rodině nemohla setrvávat. Samozřejmě, že rozchod s Petrem byl tak bouřlivý a plný křivd. Tondovi byly tehdy dva roky.
Kvůli křivdám jsme spolu dost bojovali
Nakonec se situace ustálila, ale všimla jsem si, že se mnou Petr bojuje. Když si Toníka půjčil, dovolil mu vše, co já striktně zakazovala. Kila čokolád, pálivou omáčku s hranolkami nebo zkrátka jít spát klidně ve dvě ráno. Bylo jedno, co to bylo. Stačilo to, aby měl Toník zkrátka pocit, že u táty je lépe.
Přesvědčit tak malé dítě není moc těžké, věřte mi. A šlo to takhle další dva roky. Ignorovala jsem to a respektovala, že každý si doma nastavujeme svá pravidla. Dělalo mi to velký problém, ale chtěla jsem, aby každý z nás byl plnohodnotným rodičem, který má právo na názor. Říkala jsem si, že když Petr uvidí, že mě to tolik neštve, možná přestane dělat naschvály a udělá pro Toníka to, co je pro něj opravdu dobré. To jsem netušila, že mu koupí telefon.
Na pohádky a volání
Když jsem se ohradila proti tomu, aby mělo čtyřleté dítě telefon, řekl mi Petr, že to má na to, aby mu mohl kdykoliv zavolat. Prý už je na to dost velký. Já si to ale nemyslím. Navíc jsem namítala, že od toho má přeci můj telefon a já nikdy nebudu bránit kontaktu otce se synem, proč bych to, proboha, dělala?
Také prý, aby si mohl kdykoliv pustit pohádku, tak si to přál. Ještě, aby ne! Pohádky na Youtube miloval a koukal by na to celý den, kdyby měl možnost. Už proto bylo zcela absurdní, aby měl k nějakému telefonu neomezený přístup. A co když bude někam volat? Nebo někomu psát, jak tohle ohlídám?
Zatím to řeším tak, že když je u mě, tak mu ten telefon beru, ale to jsem pak pro něj zlá a táta je lepší. Už nevím, co mám dělat. Copak dnes dostávají čtyřleté děti telefony? Ačkoliv Petr tvrdil, že to má na volání, moje číslo mu tam ani nedal…
Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s Alenou C.
