Článek
Vždy jsem doufala ve velkou rodinu, dům, hřišti na zahradě, letním dovádění v bazénu. Měla jsem pocit, že jsem se pro roli matky narodila. Jenže jsem si našla Romana.
K dceři nikdy vztah neměl
Nebyl to zlý člověk, velmi pracovitý, inteligentní, v mnoha ohledech gentleman. Ale na děti nikdy nebyl. Vlastně, když se nám narodila dcera Julie, měla jsem občas pocit, že to udělal jen kvůli mně.
Vztah spolu neměli, nikam ji nebral. Na hřiště? To neexistovalo, chtěl klid po své práci. Nemohla jsem odjet nikam, vždy jsem si musela sehnat jiné hlídání. Takhle to bylo vlastně od začátku. Když jsem ale mluvila o druhém dítěti, nechtěl o ničem takovém ani slyšet. A já si přitom tolik přála, abych otěhotněla alespoň náhodou…
Nevyšlo to
Jenže sen o ideální rodině se nekonal. Roman si v práci našel milenku, překvapivě to byla jeho asistentka. Jaké klišé. A bylo vymalováno. Stěhoval se během měsíce, pálil za sebou mosty. Je to půl roku, zůstala jsem sama. A dochází mi, že tu šanci na druhé dítě už jsem promarnila. Že už zkrátka nebude.
Přiznám se, že nemám na chlapy ani pomyšlení. Představa, že bych se teď měla s někým seznamovat, je mi proti srsti. Ale opravdu už zůstanu navždy jen sama s dcerou? Jako by mi manželství s Romanem sebralo všechny sny…
Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s Karolínou O.
