Článek
Měla jsem vlastně štěstí. Pracovala jsem na pozici, která nevyžadovala mou denní přítomnost v kanceláři. Úkoly jsem si mohla plnit kdykoliv během dne. Dalo mi to obrovskou volnost už jako svobodné, často jsem cestovala.
Živitel rodiny se z něj nestal
S Adamem jsme se pro dítě rozhodli až po deseti letech vztahu, takže jsem neočekávala žádné komplikace. Vydělával normální peníze, neměli jsme se špatně. Když jsem se rozhodla, že si budu přivydělávat i na rodičáku na IČO na jiné pozici u nás ve firmě, kde měly úkoly dlouhodobější charakter, abych u toho nemusela sedět denně, dalo mi to možnost pobírat rodičovský příspěvek i vyplacenou odměnu. Skoro sen.
Jenže mě nenapadlo, že v tu chvíli Adam tolik poleví. Neměl vlastně důvod živit rodinu, protože můj příjem byl daleko větší než jeho. Platila jsem nájem, jídlo, pleny pro malého. Později umělé mléko, oblečení. Během dne jsem mu musela vymyslet program, zvládnout noční vstávaní, doma uklidit, uvařit, vyprat, vyžehlit.
Začala jsem hledat pomoc
Později už jsem začala shánět paní na úklid, nebyla jsem schopná to zvládnout. Adam šel do práce, přišel odpoledne, natáhnul se na pohovku. Říkal, že je unavený. Večer usínal v devět, vstával v sedm. Já jsem pracovala někdy do čtyř do rána, jen abych vše zvládla. Když mi přišly peníze, jen jsem počítala, co musím kde zaplatit. Později, když se začalo vše zdražovat, jsem Adamovi dokonce posílala peníze. Se svou výplatou prostě nevyšel.
Už několikrát jsem chtěla odejít, protože mi přijde, že bych vlastně ušetřila, kdybych neživila nás všechny tři. Jenže na druhou stranu je Adam báječný otec. Postará se, přebalí, hraje si se synem. Jenže co se týče financí, vůbec se na ničem nepodílí. A když se o tom začnu bavit, vzteká se, že ho ponižuju, protože vydělávám víc. Pak jednou nakoupí a zase je ticho po pěšině. Ale jak mám tohle rozumně komunikovat, abych si na konci dne nepřipadala jako uštvané zvíře, které se sotva drží na nohou? Vždyť já nenaspím denně ani tři hodiny…
Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s Denisou Š.
