Článek
Věděla jsem, že Adam je tak trochu pozér. Vždy mu šlo o nejlepší oblečení, drahé auto, perfektní dům. Záleželo mu na tom, co si o něm ostatní myslí. I jeho partnerka musela být dokonalá.
Ze začátku jsem si to užívala
Měla jsem tak zákaz přibrat, musela jsem nosit jen skvěle padnoucí oblečení, nejlépe značkové, kabelky od módních návrhářů. Dost z toho mi kupoval sám, takže mi bylo o deset let méně a začínali jsme spolu, samozřejmě, že mi to vyhovovalo. Kamarádky mi ho záviděly.
Jenže na dítě jsem ho musela uprosit, pak se nám to dva roky nedařilo a pár týdnů před prvním IVF se na mě usmály dvě čárky na těhotenském testu. Zázrak, slzy. Alespoň z mé strany, protože Adam to takhle neviděl. Asi měl pocit, že mu dítě změní život. Nebo, že jeho život skončil. Nevím.
Zavírala jsem před tím oči
Každopádně jsem všechny signály, že je něco špatně, vůbec nevnímala. Přesvědčovala jsem ho, že se mnou musí k porodu, že si to báječně užijeme. Jenže můj porod nebyl zrovna procházka růžovým sadem, bylo mi zle, křičela jsem z plných sil, ronila slzy, že nechci, že to nezvládnu, prosila, ať už je po všem. V tu chvíli jsem se nezmohla na nic jiného, než tohle. A Adam jen valil oči.
Nejen, že mi nebyl žádnou oporou, ruku jsem mu držet nesměla, protože jsem ho mačkala, ještě mi celou dobu zíral mezi nohy, aby prý viděl, až jeho dítě přijde na svět. Bylo mi to jedno, pamatuju si jen, že ho lékaři někam posouvali, ať je na stranu, ať mi drží hlavu. Nechtěl.
Od té doby už je to půl roku a ještě jsme neměli sex. Prý po tom, co tam viděl, už mě nevidí jako milenku, ale především matku jeho dítěte. Dokonce nedávno řekl, že by bylo fér, aby si nějakou milenku mohl najít, prý se rozcházet nechce, máme spolu dceru, ale nedokáže si představit, že mě třeba ještě někdy orálně uspokojí. Jsem z toho zoufalá a přijdu si méněcenně. Tak ráda bych se mu zase líbila, ale po porodu ještě nevypadám nic moc… A copak můžu soupeřit s těmi krásnými blondýnkami?
