Článek
Dalibora jsem znala asi od svých dvaceti let, potkávala jsem ho na místních zábavách. Kdybych předtím řekla svým vrstevníkům, že se mi líbí tenhle „starouš“, všichni by se mi smáli. Pochopitelně by mohl být můj táta, ale byl báječný.
Rodiče se s tím museli smířit
A tak se jednoho dne zkrátka stalo, že jsme spolu začali randit, chodit - říkejme tomu, jak se každému líbí. Mně se primárně líbilo, že je sečtělý, má životní zkušenosti a nepřemýšlí, kam se půjde v pátek večer opít.
Moji rodiče z něj nebyli nadšení, ale nakonec si zvykli. Mají si co říct, kolikrát víc jak se mnou. Všechno přesně tak, jak má být. Až na jednu věc.
Budu muset něco obětovat
Toužím po miminku. Zoufale, vždy jsem se viděla jako matka a manželka. Jenže Dalibor jde za pár let do důchodu a navíc už mu to moc nejde. Tedy, v posteli je naprosto úžasný, ale už se snažíme rok a pořád se to nepodařilo. Říkám si, jestli je to tím, že je o něco starší.
A dá se to nějak řešit? Protože představa, že zůstanu celý život bezdětná, mě děsí. Možná, že bych rodinu pro lásku obětovala, protože si nedokážu vůbec představit, že bych měla být s někým jiným, ale nebude mě to jednou mrzet? Navíc už teď vidím, že Daliborovi začíná náš věkový rozdíl vrtat hlavou. V létě bychom měli mít svatbu a já se bojím, že z ní vycouvá. Jenže ta myšlenka na dítě mi prostě nedá spát.
Zdroj: autorka vycházela z rozhovoru s Lenkou K.
