Článek
Byla bledá, bez nálady, na dotaz, jestli ji něco trápí, odpovídala, jednoslovně že nic. Ale jen my mámy víme, že v tom slovíčku NIC je toho MOC a to VELMI.
Příběhy o pohřešovaných dětech nebo zneužívaných plní den co den stránky sociálních sítí a novin. Kamarádka se začala obávat šikany ve škole, nebo ještě hůře, že dceru obtěžuje někdo zvenčí.
Jak se jí a jejímu manželovi ulevilo, když to jednoho večera, kdy se sešli u jednoho stolu, nevydržela a rozhodla se jít s pravdou ven.
Kamarádka je těmto věcem velmi otevřená, takže doznání jejího milovaného dítěte k jiné sexuální orientaci ji absolutně nevyvedlo z míry. Automaticky ji objala se slzami v očích a s ujištěním, že i když si jednou přivede za ruku přítelkyni, budou ji mít s manželem rádi pořád stejně. A hlavně byla hrdá, že našla tu odvahu vyjít s touto informací na světlo.
Kolik ale takových dětí má takové pozorné rodiče, co vnímají své dítě, co jsou napojeni jeden na druhého? A tak velkorysé a chápavé?
Generaci dnešních teenagerů vůbec nezávidím. Doba je tak otevřená, a tak chápavá ke všem možnostem sexuální orientace, že se v tom dá jen těžko zorientovat. Co tak teprve dospívající, co vlivem náročné přeměny dítěte v dospělou osobu, kdy je tělo pod přívalem hormonů a nových pocitů, snadno podlehnou některé z nich. Začnou o sobě pochybovat. Začnou pochybovat o tom, co je a není normální.
Jsou v mnoha případech strženy okolím. Chtějí být zajímaví.
Sexuální orientace je daná od narození a nic s ní nenaděláte. A je na rodině, blízkých, aby při tomto zjištění stáli při vás a podporovali vás.
Ale pardon. Že si nedokážu vybrat? Že nejsem ani jedno, ani druhé. Jsem TO? Jsem nebinární? Pasexuální? Což je dle mého názoru jen nálepka, pokus o obhajobu toho, že se vyspím, s kým se mi zamane. Ne, nejsem nevěrná, sorry, musíš pochopit, jsem jiná. To už ale není dané narozením, to je vlastní volba se všemi následky, které z toho vyplývají.
Mám pochopení pro ty, jež se omylem ocitli v nesprávném těle a cítí se jako někdo jiný. Nedokážu si představit jaká muka musí zažívat ve svém nitru. Znám příklad ze svého okolí, kdy šestnáctiletá dívka, po vyšetření sexuologem i psychiatrem, započala svou přeměnu v muže. Ale s tím, že si nechá odstranit prsa, ale už ne dělohu, protože by rád(a)? přivedla na svět děti…
Demokracie, volnost, svoboda… Znaky moderní společnosti. Neměly by ale existovat hranice?
