Článek
Malé dítě se bez kočárku neobejde. Když je možné vyrazit do města autem a samotné dětské přibližovadlo použít jen na posledních pár set metrů, je to ideální. Jsou ale situace, kdy je nutné s kočárkem absolvovat celou, delší trasu. To je potom chuťovka. Rozkopané chodníky, kvanta lidí, vysoké obrubníky, MHD. A k tomu všemu ještě pár neomalenců, kterým vůbec nevadí, že v kočárku máte dítě. A bez okolků vám ho vytrhávají z ruky.
Ano, zabírám víc místa
Kdyby to šlo zařídit nějak jinak, jasně že bych kočárek radši nechala doma. Nebo bych si ho vůbec nepořizovala. Ale ono to nejde. Když máte malé dítě a musíte s ním do města, bez kočárku se neobejdete. Ano, vím, že na chodníku zabírám více místa, že v MHD jsem při nastupování i vystupování méně obratná, neohrabaná a pomalejší. Ano, vím že když se někde zastavím, částečně blokuji průchod ostatním. Ale nemám jinou možnost.
Je to můj kočárek
Když se občas stane, že vás nevědomky nějak zablokuji, nebo omezím, máte přece ústa. Stačí říct jedno jediné: „s dovolením“. To slovo se učí už malé děti a jeho význam užití ve veřejném prostoru je zcela jednoduchý. Kdykoliv potřebujete, aby se vám někdo uhnul, stačí vyřknout toto. Nebudete se kolem něho protlačovat, nebudete do něho strkat, ani mu nevezmete kočárek a nebudete ho odsouvat. To udělá jenom nevychovanec. Slušný člověk slovně požádá, já se omluvím a uhnu. Jednoduché, prosté, fungující.
Nefungující je naopak to, automaticky hrábnout po mém, pro vás cizím kočárku, a začít s ním jakkoliv manipulovat. Posouvat ho, tlačit ho pryč, jenom proto, abyste získali pár centimetrů místa navíc. Já vám ho ráda uhnu. Věřte, že se svým kočárkem umím manipulovat mnohem lépe než vy sami. A také vím, že v něm zrovna mám spící dítě, což samo o sobě předpokládá potřebu určité šetrné manipulace. Ne že s ním začnete házet, jako byste neměli v rukou kočárek s kojencem, ale kolečko písku.
Na věci se nesahá
Už i malé dítě ví, že společenské konvence velí, že na cizí věci se nesahá. Samozřejmě nemám nic proti tomu, když nechám kočárek před obchodem a někdo houpáním utěší plačící dítě, či na něj tu minutku, než se vrátí, dělá cukrbliky. To je ale jiná situace.
Na soukromý majetek se prostě nesahá. Také nikomu neskáču do auta, když mě na parkovišti blokuje. Také nikomu neposouvám kolo u stojanu, když se to mé nevejde. Také nikomu v autobuse nebo vlaku nepřehazuji tašky a kufry, abych si mohla uložit své zavazadlo. Tak respektujte to, že i kočárek je pro vás cizí věc, soukromý majetek, ve kterém je živý, malý tvor. Už jen z tohoto pohledu by vám mělo docvaknout, že brát ho do ruky není dobrý nápad.
