Jsem pro, aby se známky ve škole zrušily úplně. Nejsou objektivní a férové

Jestli má v následujících letech něco výrazně otřást naším školním systémem, tak určitě to, že se zruší známkování malých dětí. Ve hře je slovní hodnocení nejenom pro prvňáčky, ale také pro druháky. Dosud bylo takové hodnocení dobrovolné a využívalo ho jen minimum škol. Od roku 2027 by to byla povinnost. A jak se k tomu stavím jako matka a pracující žena? Samozřejmě, že velice kladně.

Začalo se od nejmenších dětí a já bych byla pro, aby se známkování zrušilo i ve vyšších ročnících. Slovní hodnocení je a bude vždycky spravedlivější a objektivnější než známka v rozmezí 1–5. Už to, že tahle škála je nedostatečná, jasně dokazuje fakt, že někteří učitelé ze své vlastní iniciativy musejí ve svém hodnocení využívat různé hvězdičky, plusy nebo minusy. Tím se jim škála známkového ohodnocení značně rozšiřuje a je mnohem objektivnější.

Žádná známka ale nenahradí slovní hodnocení, které je tou nejobjektivnější možnou formou. Z jedničky, dvojky, trojky… žák například nikdy nezjistí své slabé nebo silné stránky a nemusí vědět, na čem zamakat. A hlavně, jakmile takový žák jednou opustí školu a přijde do zaměstnání, zjistí, že tam by systém klasických známek nikdy nedával smysl. Tak proč se ho držet ve školách?

Podívejme se na to, co je to vlastně taková jednička. Je to nějaké povrchní zhodnocení toho, že žák dokázal zadaný úkol splnit přesně tak, jak měl. Je pravda, že když dítě přinese domů jedničku, byla bych na něj právem hrdá. Ale měla bych mít pocit, že je opravdu premiant třídy, nebo naopak hrozilo, že to byla známka takzvaně s odřenýma ušima a hrozila dvojka? Jednička může přinášet upřímné, ale falešné radosti.

Když dítě přinese jedničku z pololetní písemné práce, budu na něj hrdá. Ale kdyby místo jedničky v žákovské knížce přinesl slovní hodnocení ve stylu, že splnil všechny úkoly bez chyby a to 15 minut před koncem časového limitu, je ta hrdost a radost z jeho úspěchu neúměrně vyšší. Najednou ta klasická jednička není nic moc. Protože tu stejnou dostal i spolusedící Fanda, kterého od dvojky dělil jeden jediný bod a písemku odevzdal v poslední vteřině. V klasickém známkování je jedničkářem stejně jako můj syn. V tom slovním je ale o parník za ním.

V zaměstnání nepotřebujeme slovní hodnocení, to zde nahrazuje plat. Splnění úkolu se zde bere jako samozřejmost. Zároveň ale rozhodují desítky dalších věcí. V jakém časovém horizontu to daný zaměstnanec zvládl, jaká byla například finanční efektivita splnění jeho úkolu? Na čem se právě toto podepíše? Ano, na to, jaký plat konkrétní člověk dostane, jaké bude jeho osobní ohodnocení, jaké bude mít bonusy.

Nechtěli bychom, aby člověk, který oproti nám dělal úkol o dvě hodiny déle a odevzdal ho ve stejné kvalitě, dostával úplně stejný plat jako my. Aby dostával tu samou jedničku. Přitom by si ji samozřejmě zasloužil, protože úkol splnil v limitu. Tak, jako ho Fanda ve škole splnil v limitu, a přesto byl z jedničkářů tím nejhorším. Ve firmě by to bylo vidět na jeho platu, ve škole se má stále řadit mezi elitu?

Zdroj: https://www.novinky.cz/clanek/domaci-znamky-se-maji-zrusit-i-pro-druhe-tridy-40497905