Článek
Babička má svá vnoučata rozmazlovat, má s nimi dělat vše, co doma nesmějí. Má jim všechno dovolovat a krmit je vším, na co si ukážou… Že jste tohle z úst vaší maminky nebo tchyně také slyšeli? Jak by také ne, je to úplně běžná věc. I já ji pravidelně slýchám, když mají moji kluci vyrazit za prarodiči. Své matce, té ještě přece jenom mohu do hlídání trochu mluvit. Ale v případě tchyně, tam jsem bezradná.
Nemluv mi do toho
V případě prarodičů máme určitou dohodu. Babičky nebudou kecat do výchovy mě, já se potom nebudu plést do toho, co dělají se svými vnoučky, když je mají během odpoledne, nebo víkendu. Každý má holt své výchovné metody, své pravdy, svoje přesvědčení. Mluvit druhému do výchovy by vyvolávalo jen hádky. I když jsem přesvědčená, že babičky nedělají věci tak, jak chci já, nechávám je. Můžu být ráda, že si je vezmou a já mám čas pro sebe. A nemyslím si, že by ten víkend u prarodičů mé děti nějak výrazně změnil. Sice je pár hodin musíme trochu dávat dohromady, ale potom se opět najede na klasický výchovný styl, který je u nás doma nade vše.
Ale co ty sladkosti?
Jedna věc mi ale vadí. A tu si pro sebe prostě nenechám. Jsou to sladkosti. Nic proti výjimečné odměně ve formě lízátka, bonbonu, kousku čokolády, nebo sušenky. Ale nic se nemá přehánět. Bohužel, u mé tchyně toto pravidlo neplatí. Děti mají ke sladkostem doslova neomezený přístup a dostanou je kdykoliv si jenom řeknou.
Ne, nejsem žádná fanatička, která si myslí, že cukr způsobí mému dítěti rakovinu nebo autismus. Ale i člověk co vychodil 9 tříd základky ví, že cukr není zdravý. Má na lidské tělo neblahý vliv. Samozřejmě nejsem šílenec, abych ho vyřadila zcela. I v jídelníčku dětí by nějaké zastoupení mít měl. Ale určitě ne takové, jako je tomu u mé matky a mé tchyně.
Víte, že existuje ovoce?
Už jsem jim několikrát naznačila, že když mají děti chuť na sladké, existuje ovoce. U nás doma to tak funguje zcela bez problémů. Tak proč to proboha nemůže fungovat i u prarodičů. Když už do nich chtějí něco sladkého cpát, ať udělají nákyp, žemlovku nebo palačinky. Ale ne, že jim zacpou pusu tyčinkou pochybné kvality, kde je kromě „kila“ cukru ještě kdo ví co dalšího. Snad i malé dítě ví, co je kvalitnější a lepší.
