Nabídla jsem cizí mamince pohlídání kočárku. S nepříjemným pohledem odmítla

Každá z nás, která brázdí město s kočárkem, ví, že je to někdy noční můra. Problémy ve vozech MHD, problémy při přecházení silnice, ale i problémy ve chvíli, kdy si potřebujete zaběhnout do malého krámku. Bariérový přístup se schody, úzké dveře a uvnitř minimum prostoru. Tam se s kočárem prostě nedostanete. A tak jsou dvě možnosti.

Buď z korbičky vyndáte dítě, vezmete ho do ruky a jdete s ním, nebo necháte kočár venku. To první lze udělat jen, když váš syn nebo dcera nespí. Jinak se hodí druhá varianta. Ale v tu chvíli máte srdce až v krku. Najednou zjistíte, že necháváte svoje dítě jenom tak venku na ulici. I když jste od něj vzdušnou čarou pár metrů, nevidíte ho a nevíte, co se s ním děje.

Už několikrát se mi stalo, že jsem se zcela náhodou stala součástí takové maminkovské hlídací komunity. Prostě, jedna čekala venku u kočárků a druhá si šla nakoupit. A potom naopak. Když jsem se do totožné situace dostala před pár dny, hned jsem cizí mamince nabídla svou pomoc. Že jí venku u kočáru postojím, aby si mohla nakoupit a potom se vyměníme. Vůbec jsem si nepřipouštěla, že by mě odmítla, že by ke mně byla nedůvěřivá. Ale stalo se.

Nepříjemný pohled, odseknutí, jasné odmítnutí. Raději otevřela korbu a začala z ní vyndávat své malé miminko a šla s ním dovnitř. Tak jsem venku zůstala stát, se svým kočárem, vedle prázdného kočáru této podivné maminky, pro kterou jsem patrně byla značně nedůvěřivou osobou.

Mohlo to být v klidu, mohlo to být bezpečně. Ale nebylo. Druhá maminka zvolila metodu dítě s sebou. To mé spalo, tak jsem zvolila metodu risku. Nechala jsem kočár před obchodem a na pár minut si tam zaběhla nakoupit to nejnutnější. A víte, co se stalo? Absolutně nic.

Dříve to bylo naprosto normální, byl to standard, nikdo to neřešil, každá maminka před obchodem kočárky nechávala. Vše změnil až rok 1991 a únos dítěte. To byl patrně ten zlomový okamžik, kdy se o naše děti začínáme až úzkostlivě bát a přestáváme zcela důvěřovat společnosti. Je to správně? Já myslím, že ne. Když bude chtít někdo unést dítě, má sto různých jiných způsobů, prostě to udělá. Nemusí mi ho jenom krást před obchodem.

Zdroj: https://medium.seznam.cz/clanek/pavla-cechova-maminky-v-obchodech-kocarky-pred-nimi-unos-ktery-to-definitivne-zmenil-14888