„Radši ať je na suchu, než prodělečnou kohoutkovou zdarma,“ řekl provozní

Jak to může vypadat, když se stát nebo EU někomu montuje do jeho soukromého podnikání? Třeba tak, že se nařídí, aby pro hosty v restauracích byla k dispozici povinně kohoutková voda — buď zdarma, nebo za nějaký mírný servisní poplatek. Proboha, co je tohle v demokracii a kapitalismu za přístup?

Když si tuhle zprávu přečetl náš provozní, zděsil se a uzavřel to jednoduchou větou:
„Radši ať je na suchu, než prodělečnou kohoutkovou zdarma.“ Zní to možná šíleně, ale v konečném důsledku je to pravda. Jasně, faktem je, že sklenice kohoutkové vody nestojí skoro nic. Tedy pokud se bavíme jen o té tekutině. Ale o tom to není. Někdo musí sklenici připravit, natočit ji, donést hostovi, pak ji zase vrátit zpět a umýt. A tohle už náklady jsou — jak personální, tak materiální (trocha saponátu a voda k umytí sklenice).

Takže opravdu, když hostovi přinesu kohoutkovou vodu zdarma, naši restauraci to něco stojí. Logicky budeme v minusu – sice jen o pár drobných, ale budeme. Když mu ovšem nepřineseme nic, jsme pořád na nule. Nemusím se věnovat chystání sklenice, točení vody ani následnému mytí. Host nám sice nic nevydělá, ale aspoň nejdeme do minusu. Když bude „na suchu“, je to pro nás prostě lepší než bezplatná „kohoutkovice“.

Platilo, platí a bude platit rčení, že „bez peněz do hospody nelez“. Pokud někdo nemá na to, aby platil za jídlo a nápoje, nemá v hospodě co pohledávat. Je výsostným právem každého podnikatele, každého restauratéra, prodávat, co chce a za kolik chce. Stejně jako je výsostným právem každého hosta, zda do takového podniku chodit bude, nebo nebude. Každý má právo volby a stát by do těchto vztahů neměl zasahovat.

Že stojí půl litru vody z kohoutku o korunu méně než půllitr piva? No a co? Každý ať má ceny takové, jaké uzná za vhodné. Nikdo, ani stát, ani host, nemá právo určovat, jak to má dělat. Zda je to správné, nebo ne, nakonec ukáže trh. Prázdná nebo plná hospoda je ukazatelem toho, co lidem vadí a co ne, a co je podle nich správné a co ne.

Může z toho vyznít, že se nechceme orientovat na zákazníka a že ho chceme doslova „sedřít z kůže“. Ale tak to není. Jakmile host utrácí, my vyděláváme, a nemáme tedy problém být prozákazničtí. Konkrétně nemáme problém přinést automaticky, bez ptaní a zcela zdarma karafu vody, když si někdo objedná víno, kávu, aperitiv nebo digestiv. V takovém případě je voda z naší strany samozřejmostí.

Aby po nás ale někdo chtěl karafu vody zdarma, k tomu pět skleniček a dál už nic jiného, to tedy ne. Hoste, rozmysli se sám, jestli si dáš karafu vody téměř za cenu piva, nebo raději něco jiného. Pokud se ti to nelíbí, nemusíš k nám chodit — ale nemluv nám do toho, jak máme podnik vést. Ostatně, žijeme ve svobodné zemi a nikdo ti nebrání otevřít si vlastní podnik a dělat to podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Zdroj: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-byznys-trendy-analyzy-novy-plan-eu-hospody-by-mely-nalevat-levnou-kohoutkovou-vodu-267928