Syn si stěžoval, že mu tchyně nedá bonbon. Její argumenty byly snůškou absurdit

Co dávat dítěti k jídlu? Já zastávám jen jeden jediný názor – všeho s mírou. Nejsem v ničem nijak radikální, nijak striktní. Samozřejmě se snažím, aby moje děti měly pestrý jídelníček, aby jedly pokud možno zdravě a chutně. Ale jestli si dají někdy hranolky nebo třeba párek v rohlíku, to neřeším. A stejné je to s cukrovinkami. Rozhodně je nezakazuji úplně, ale ctím pravidlo, že všeho s mírou.

Syn se vrátil z víkendu od babičky a hned první věc, kterou jsem na chodbě slyšela, bylo to, že mu babička odmítla dát jakékoli cukrovinky. Že celý víkend nedostal nic sladkého. Neříkám, že se doma láduje pořád, ale občas nějaký ten bonbon prostě dostane. Chápu, že tchyně je proti tomu, že mu nechce dávat sladké, ale na druhou stranu – je to jen drobná cukrovinka, která v pestrém jídelníčku žádnou neplechu nenadělá.

Tak říkám, že příště už třeba dostane, že asi babička žádné neměla. A do toho mi tchyně hned skočila s vysvětlením, že samozřejmě doma cukrovinky měla, měla jich dost, ale nedala mu je schválně. Říkám, že klidně mohla, že když se to nebude přehánět, nemám proti tomu absolutně nic. Za prvé, je přece babička a ta trochu rozmazlovat může. A za druhé, syn jí pestře a zdravě, a tak mu nějaká ta cukrovinka neuškodí.

Ale tchyně zareagovala úplně jinak, než jsem čekala. Zcela iracionálně. Řekla, že u ní žádné sladkosti ani sladká jídla prostě nikdy nebudou, že k tomu má svoje zcela jasné důvody. A teď je začala vyjmenovávat. Prý se po sladkém hodně kazí zuby a ona chce, aby je měl pořád zdravé a dokonalé. Potom začala mluvit o tom, že přemíra cukru má vliv na hyperaktivitu. Také se dotkla cukrovky a toho, že sladkosti ji můžou způsobovat. Neopomněla zmínit i to, že cukr je přece tichý zabiják, a to je další důvod, proč ho z jídelníčku raději vynechat.

No, já jen stála a kroutila hlavou. Jasně, na jednu stranu má pravdu. Ale opravdu tohle hrozí, když dítě normálně jí, pestře, zdravě, a jednou za den si dá třeba bonbon, sušenku nebo nanuk či zmrzlinu? To jsem se snažila tchyni vysvětlit, ale ona si trvala na svém – že škodí jakýkoli cukr.

Vysvětlování k ničemu nevedlo, ta měla svůj názor. Tak jsem se rozhodla pro malý naschvál, přinesla jsem sušenku a dala ji synovi, přímo před ní. A výraz tchyně nezapomenu. Potom jsem ji ještě pozvala na kávu, zda si dá s cukrem jako obvykle? Na to už neodpověděla, rozloučila se s klukem a odešla. Viditelně dotčená.