Článek
Máme u nás malou, příjemnou kavárničku. A kdykoliv do ní přijdu, že bych si dala jednu kávu, mám problém najít místo. Na jednu stranu to může vyznít tak, že o kavárnu je zájem, že má pořád plno a byznys jede. Ale stačí se rozhlédnout, podívat se, jaké je osazenstvo, a je jasné, že plno sice je, ale výdělek nebude nijak vysoký.
Nejhorší místo, nebo kelímek
Kdykoliv tam přijdu, mám jen dvě možnosti: buď malý, nejhorší stolek pro jednu osobu, který se nachází kousek od vstupu na WC, nebo kávu v kelímku, kterou si odnesu s sebou. Jinak je naše místní malá kavárnička okupována seniory, kteří zde tráví dlouhou chvíli. No což o to – asi lepší, než kdyby trávili život na gauči u televize nebo se prali v obchoďáku o slevové akce. Ale jak se na to asi tváří majitelka kavárny, která má de facto jen tuhle klientelu? Protože ta normální, běžná, jako jsem já, si prostě nemá kam sednout.
To se vám tihle kavárenští povaleči finančně vyplácí?
Nedávno jsem se zase dopoledne stavila, že si v klidu vypiji jednu rychlou kávu. A bylo to jako přes kopírák: kavárna plná sedících seniorů, kteří pili každý jedno kafe – a to bylo vše. Tedy pili – to se říct nedá. Posadila jsem se, strávila tam asi patnáct minut a za tu dobu jen mluvili; občas si někdo usrkl, patrně té studené kávy, kterou měl před sebou desítky minut, možná hodiny.
Vypila jsem kávu, zamířila k barovému pultu, že rovnou zaplatím a půjdu. A jen tak mezi řečí jsem se prostě musela zeptat: „To se vám tihle kavárenští povaleči finančně vyplácí?“ Když mi paní baristka odpověděla, jestli nemám v zásobě ještě nějakou jednodušší otázku, bylo mi jasné, že nevyplácí – a není úplně spokojená s tím, jaké osazenstvo v jejím podniku pravidelně je.
Byznys, nebo morálka?
Musí to být těžké: chcete podnikat, otevřete si kavárnu a doufáte, že se vám tam budou točit lidé, že bude kšeft, že budou výdělky. A potom pozorujete, jak lidé sice chodí, obsadí vám všechna místa, ale z každého máte za ty dvě hodiny obrat jen pár desítek korun za to jedno vypité kafe. Co na tom můžete vydělat? Nic.
Z hlediska byznysu by rozum velel dát takovým hostům jasně najevo, že v podniku se konzumuje, že to není debatní kroužek – že se z toho platí nájem a energie. No jo, ale když vám tam sedí starší babičky, občas nějaký dědeček, měli byste to srdce je vyhodit? Bylo by to morálně správné? Chtějí si užít trochu života, zábavy, nechtějí doma ležet na posteli, chtějí jít mezi lidi. A vyčítat jim, že si z důchodu nemohou dovolit tolik co pracující člověk? Jsem ráda, že svůj podnik nemám a tohle nemusím řešit. Ale že bych občas uvítala, abych si se svou kávou měla kam plnohodnotně sednout, nebo si ji nemusela odnášet v kelímku, to zase jo.
