Článek
Děti milují vlaky. Nejenom, že je rády pozorují, ale rády vlakem také jezdí. S každou cestou vlakem si navíc člověk může říci, že udělal něco pro planetu, protože místo svého auta vyrazil veřejnou dopravou. No, ale, čím více člověk udělá pro planetu, tím méně udělá pro svou peněženku. Z ekonomického hlediska dává smysl vlak nevyužít a sednout do auta. Když ho člověk má, všechny ty výdaje jako pojistky, servisy a údržby platí tak jako tak, ať auto stojí před barákem, nebo se s ním jezdí. Tak proč do něj rovnou nesednout?
Čtyřčlenná rodina
My máme ještě „štěstí“. Naše dvě dítka jsou mladší šesti let, takže mohou vlakem ještě jezdit zadarmo. Takže v případě rodinného výletu platíme jenom cenu za dva dospělé. Když vyrazíme do nedalekého krajského města, dáme ve dvou za vlak 110 Kč. Ujedeme 21 km. V tu chvíli je jasné, že jet autem, vyšla by nás tahle cesta rozhodně levněji.
A to jsme jen dva. Má kamarádka takové „štěstí“ nemá. Její dítka jsou již starší šesti let. Sice nemusí jezdit vlakem za plnou cenu, mají slevu 50 procent, ale i tak je to nemalý výdaj. Jako čtyřčlenná rodina by dali za úplně stejný výlet 165 Kč. Tady už stoprocentně není pochyb, co vyjde levněji. Ani auto s vysokou spotřebou by si nevzalo tolik, aby náklady na dvacetikilometrovou cestu byly 165 Kč.
Vezmu, ale…
Oba naši potomci vlaky milují, tak proč jim ten zážitek nedopřát. Je to sice dražší než autem, je to méně komfortní, ale bereme to jako určitý druh zážitku. Holt, místo nějakého dětského koutku, prostě zaplatíme za vlak.
Ale co, až budou starší. Opravdu bych měla dávat za dvacetikilometrový výlet 165 Kč? A tu stejnou sumu i za cestu zpět? To je přes 300 Kč, jen to hvízdne. Takže ne, to už bude cesta vlakem opravdu jen výjimečná. Ne, že bychom na tom byli finančně extra špatně, ale když už to auto máme, nebudeme vyhazovat prachy za vlak. Ani svědomí by mi to nedovolilo, vždy jsem byla naučena neplatit víc, než je nutné.
Takže, milé dráhy, až snížíte už teď dotovanou cenu na takovou úroveň, aby se čtyřčlenné rodině vyplatilo jet vlakem a nesednout do auta, rádi nastoupíme. Do té doby máte smůlu, nastupovat budeme jen do našeho auta.
