„Za tento důchod by byli mnozí pracující ještě dost rádi,“ slyšela seniorka

Jasně, někteří senioři to mohou mít těžké, to nepopírám. Ale myslí si snad, že tím věčným stěžováním na veřejných místech svou situaci změní? Asi ne, že? Pokladním v supermarketu i lidem v diskusích je úplně jedno, jaký kdo má důchod a jestli je velký, nebo malý. A popravdě, mně osobně je to taky fuk. Věřím, že za své odpracované roky a mzdu budu mít důchod dobrý, a pokud ne, odkládám si bokem a případně spoléhám na to, že mi děti v nouzi pomohou. Vyvolávat soucit u cizích lidí opravdu nehodlám.

Nevím, jestli to měla být nějaká provokace, ale když přede mnou ve frontě stála seniorka, která měla na pásu pečivo, uzeninu a pár jablek, nepřišlo mi to jako nějaký podivný, neobvyklý nákup. Prostě normální věci na večeři nebo svačinu. Takových nákupů dělám během měsíce spoustu. Nemám potřebu v supermarketu házet do košíku vše, co vidím, ani potraviny nijak „syslit“.

Dáma si ale k množství svého nákupu neodpustila poznámku, že víc si ze svého důchodu dovolit nemůže. Netuším, nakolik to byla pravda, ale podle vzhledu nevypadala nijak podvyživeně a podle oblečení bych ji také netypovala na sociální případ.

Protože první její poznámka nikoho příliš nezajímala, rozhodla se ji zopakovat. A když ani to nikoho neoslovilo, začala markující prodavačce vyprávět, kolik má důchod. Čekala jsem nějakou enormně nízkou částku, třeba pár tisíc měsíčně, ale její odpověď mě překvapila: prý si nemůže vyskakovat, protože bere „jenom“ 20 000 Kč. Neříkám, že je to kdovíjaká suma, ale že by se s tím muselo živořit, si nemyslím.

Očividně měl stejný názor na tyto nářky i muž, který se hned ujal slova. Nejdřív se seniorky zeptal, proč nám to tady vlastně vypráví, když je jasné, že nás to vůbec nezajímá. Na odpověď nečekal a rovnou přitvrdil: „Za takový důchod by byli mnozí pracující ještě rádi,“ slyšela seniorka. Když se zeptala, jestli mu 20 tisíc měsíčně připadá hodně, odpověděl, že ve stejné výši je dnes minimální mzda, kterou někteří lidé také berou.

A skutečně – minimální mzda činí 20 800 Kč, jenže v hrubém. Takže zatímco seniorka dostává svých dvacet přímo na ruku, zaměstnanec musí ještě odevzdat státu, zdravotní pojišťovně a sociálce nějakou tu tisícovku. A teprve pak mu zbude částka, se kterou může hospodařit. Navíc ji dostane jedině v případě, že bude denně osm hodin, tedy čtyřicet hodin týdně, v práci. Na rozdíl od seniorky, která už má volno.

Chápu, že někdo s penězi nevyjde, že je to těžké a že má problémy. Je to smutné, ale co s tím mám dělat já? Od toho je tu stát, aby nabídl pomoc. Opravdu někdo věří, že když si bude stěžovat u pokladny, tak mu tam nákup zaplatí? Nebo o co vlastně jde?

Zdroj: https://www.mpsv.cz/minimalni-mzda