Článek
Svěřit třicetiletému mladíkovi po smrti jeho předchůdce, mistra Josefa Mockera, nejsledovanější a jistě i nejcennější stavbu na našem území, to už vyžadovalo notnou dávku odvahy a zdravého smyslu pro riskování. Kamil Hilbert však nezklamal sebe, a nakonec ani zvědavou laickou i odbornou veřejnost. Kromě hlavního města se uplatnil také jinde v Čechách a na Moravě, mimo jiné i v rodišti svého otce.
Rodák z Loun a starostův syn
Jeho otec pocházel z Plzně a matka z nedalekých Letin, takže i student Kamil logicky zahájil svoji úspěšnou kariéru v místě rodinných tradic: studiem na plzeňské německé Vyšší průmyslové škole. Odborné zájmy jej nakonec přivedly na vídeňskou Akademii výtvarného umění, a nakonec i do Prahy. Život architektových rodičů je spojen především s městem Louny, kde se on sám narodil ve vzdělané rodině právníka a dlouholetého starosty města Petra Pavla Hilberta a své matky malířky Karolíny Hilbert-Reifové. Ta zřejmě nejvíce nasměrovala svého syna k umělecky založené činnosti, zatímco otec jakožto úspěšný komunální politik k racionálnímu a střízlivému myšlení.
K západu Čech jej pravděpodobně přitahovaly vzpomínky na léta mládí, takže tu záhy našel své pracovní příležitosti. První známá realizace díla Kamila Hilberta na území Plzně se původně nacházela na hřbitově u Všech svatých na Roudné, ale po svém přemístění je dodnes k vidění na hřbitově jiném, konkrétně u kostelíka svatého Jiří na Doubravce. Jedná se o náhrobek rodiny Treybalových z roku 1901, jenž stojí přímo u hřbitovní zdi a všimnout si jej musí každý, kdo se zvolna přibližuje od doubravecké zástavby k soutoku Berounky s Úslavou. Architekt se na této funerální stavbičce podílel hlavně z rodinných důvodů. Karel Treybal zastával funkci váženého městského radního a patřil k blízkým příbuzným Hilbertových. Kromě cenného náhrobku pro něj Kamil projektoval i dům v plzeňské Prokopově ulici, jenomže ten už nestojí dávno. Zato chlouba východní strany náměstí Republiky a rovněž významné dílo architekta asi překoná další mnohá desetiletí.
První plzeňskou realizací architekta se stala hrobka rodiny Treybalových, která je k vidění na hřbitově u kostela svatého Jiří na Doubravce.
Bezděkovský dům se žlutou fasádou jako ozdoba náměstí
V řadě několika domů na východní straně plzeňského náměstí rozhodně patří k nejzajímavějším novostavba Bezděkovského domu, jehož výrazný letopočet na štítě 1906 – 1907 naznačuje, že na stejném místě dům vystřídal nějaký dřívější objekt. A muselo to být z dnešního pohledu relativně nedávno, alespoň ve srovnání s jinými domy na celém historickém náměstí. O kvalitách venkovní fasády dřívějšího zbouraného domu se může přesvědčit každý už při pohledu na fasádu současnou - reliéf domu v typicky gotických tvarech leží u nohou postavy na levé straně bohaté plastické figurální výzdoby.
Když stavebník Bezděk, jehož jméno spolu s ostatní rodinou rovněž zvýrazňuje současnou fasádu, požádal stavební orgány Plzně o schválení původních plánů zamýšlené novostavby v novogotickém slohu, ty si s vědomím nesporné odpovědnosti a důležitosti daného místa vyžádaly ještě jejich další přepracování. Cit pro čistotu stylu zafungoval jak u úředníků, tak u investora, protože ten pověřil nelehkým úkolem jiného pojetí fasády na tak odpovědném místě odborníka z nejpovolanějších – architekta Kamila Hilberta. A kolem fasády podle jeho návrhu, zachované prakticky beze změn, chodí Plzeňané a jiní návštěvnicí města dodnes.
Ovšem architekt pracoval i jinde přímo u hlavního náměstí. Navrhoval mimo jiné adaptaci Gerlachovského domu v Dřevěné ulici nebo obnovu celého bartolomějského chrámu, včetně jeho pozoruhodné Šternberské kaple. Svého času byl Kamil Hilbert považován za předního odborníka na rekonstrukce gotických památek. Své zkušenosti z Prahy dokázal zužitkovat i jako hlavní umělecký šéf opravy již zmíněného plzeňského arciděkanského chrámu svatého Bartoloměje. Tuto funkci vykonával až do roku 1916, kdy jej povolali na frontová bojiště první světové války.
Dům pro rodinu stavebníka Bezděka na východní straně hlavním náměstí se nachází na snímku druhý zprava
Zkušenosti k nezaplacení
Cenné rady poskytoval i při opravách dalších plzeňských kostelíků - svatého Jiří, svatého Mikuláše či u Všech svatých, kde ovšem nesli hlavní odpovědnost architekti ze stavebního úřadu, tedy pánové, shodou okolností oba Josefové, Farkač a Škorpil. Na Hilbertovy zkušenosti a jeho poradenskou roli často vzpomínal i Hanuš Zápal, guru pozdější generace plzeňských architektů a památkářů.
Busta architekta v katedrále sv. Víta v Praze – Foto: Wikimedia Commons/volné dílo
Karel Hilbert zemřel v roce 1933. Za zásluhy o dostavbu pražské katedrály byl jmenován řádným členem České akademie věd a umění a rovněž doktorem technických věd na ČVUT. Dalo by se říci, že vedle Loun a Prahy se město jeho středoškolských studií Plzeň dostalo do triumvirátu sídel, která bývají nejvíce spojována se jménem tohoto významného českého architekta. Jako příslušníka elity našeho národa jej za nebývalé zásluhy ve svém oboru pochovali na pražském vyšehradském Slavíně.
Zdroje:
PODLAHA, Antonín; HILBERT, Kamil. Soupis památek historických a uměleckých Král. hlavní město Praha: Hradčany. I, Metropolitní chrám sv. Víta. Praha: Česká akademie věd a umění, 1906
LUKEŠ, Zdeněk. Učarovala mu gotika. Lidové noviny. 11. 02. 2023
