Článek
Rum, nebo tuzemák?
Na otázku „Co je zajímavého na životě muzikanta na Kubě, kde jste trávila část života, ve srovnání s tím, co u nás?“ odpověděla zpěvačka Zuzana Navarová: „Možná budete překvapený, ale ono se to dost podobá. Muzikanti na Kubě pijou třtinový rum, tady pijí bramborový rum. Muzikanti na Kubě mají rádi večírky, muzikanti u nás mají rádi večírky.“
Každý náš hospodský ví, co je to Božkov, třebaže jej na mapě možná ani nenajde
Italským majitelem to všechno začalo. Cesta ke zformování závodu velice úspěšného českého výrobce lihovin se otevřela a věru měla na co navazovat. Lionello Stock spolu se svým partnerem založili v Itálii lihovar s palírnou už v roce 1884 s cílem vyrábět kvalitní destiláty. Když se po rozpadu Rakousko – Uherska začínal export výrobků do střední Evropy mírně komplikovat, rozhodl se pan Stock k expanzi firmy a zakoupit již existující palírnu v Božkově.
Na konci dlouholetého vývoje se pojem „Božkov“ ocitl v podvědomí milovníků kvalitních nápojů - a to zdaleka nejen u nás. V roce 1924 začala likérka s oficiálním názvem „Stock Cognac Medicinal“ vyrábět brandy a o tři roky později svůj slavný bylinný likér Fernet Stock. V prvním období se sem nápoj ještě dopravoval z mateřského závodu v severoitalském Terstu, ale krátce na to se výroba rozjela už přímo v Božkově. Od té doby věhlas jména skromného - i když v historických souvislostech věhlasného - plzeňského předměstí nijak neklesá. Spíše naopak.
Po druhé světové válce znárodněná továrna se do soukromého vlastnictví opět dostala až po privatizaci po sametové revoluci jako součást nadnárodní společnosti Stock Spirits Group. Kromě historicky proslaveného fernetu již delší dobu vyrábí i vodky či rumové produkty, z nich největší popularitu mezi českými štamgasty si získal výrobek Božkov Originál, známý jako tuzemák. Díky evropské legislativě už se oficiálně nesmí nazývat rumem, protože se nevyrábí z cukrové třtiny. Nicméně fajnšmekři mu tak říkají i nadále. A co hlavního: stále jim chutná i pod jiným názvem.
Nadnárodní skupina v současné době nabízí osmdesát různých značek alkoholu a vyváží je do více než padesáti zemí světa. Podle cílové strategie by se společnost Stock Spirits Group měla brzy stát vedoucím mainstreamovým výrobcem lihovin v Evropě. Její klíčový božkovský závod vyváží přibližně pětinu své produkce do zahraničí, nejvíce do Německa, Maďarska, ale i do severních či jižních států kontinentu. Ovšem nejenom alkoholem je Božkov živ, má i svou bohatou a zajímavou historii jako původní obec.
Historická náves s kaplí se stala jádrem středověké obce
Stránky z historie: Božkov – Boškov – Boškovo
Pod názvy těchto nejrozmanitějších slovních tvarů byla ještě v devatenáctém století známa osada na Plzeňsku, která by se jinak zařadila mezi desítky jí podobných, nebýt ovšem několika specifických zvláštností. Božkov a jeho památkovou rezervaci znají mnozí milovníci lidové architektury. Asi způsobem podobným, jakým má v podvědomí Božkov díky místním výrobkům téměř každý štamgast z jakékoliv hospůdky v této republice. Takovou celostátní „slávu“ si z plzeňských čtvrtí vydobyly snad už jen Bory a její výchovně nápravné zařízení. Podle tradičního vysvětlení zdědila lokalita na břehu řeky Úslavy název po jakémsi Božkovi, jehož dvůr v těchto končinách kdysi stával…
Nyní nerozlučná část druhého městského obvodu spojovala svůj osud s Novou Plzní od samého začátku. Polovinu vsi - konkrétně asi pět božkovských dvorů - vlastnil Konrád z Dobřan, jeden z prvních kolonizátorů města vznikajícího na soutoku Mže a Radbuzy a legendární zakladatel špitálu za městskými hradbami na Pražském předměstí. O tu druhou polovinu se rozdělili další plzeňští měšťané a zemané. Usedlosti a okolní pozemky začalo postupně ovládat dominantní město, které se nebálo navyšovat svůj rozpočet vlastním podnikáním a které v Božkově koncem sedmnáctého století začalo budovat jeden ze svých nejúspěšnějších hospodářských dvorů. Stával nedaleko historicky cenné návsi na začátku stoupání směrem na sousední obec Letkov. Už o sto let později nesměla v rámci pozemkových reforem královská města své vrchnostenské dvory parcelovat a dál už je jen pronajímala. Zašlou slávu bývalého panského dvora připomíná z božkovských objektů jen původní sýpka.
Areál likérky na příjezdu do Božkova
Zatímco se Plzeň zvolna přeměňovala na rušné a hospodářsky silné velkoměsto, stará božkovská náves i s jejím bezprostředním okolím si zachovala svůj poklidný charakter, díky němuž získala koncem minulého tisíciletí statut památkové rezervace lidové architektury. Kromě statků a chalup jsou pro ni typické i zajímavě řešené brány do jednotlivých dvorů a také relativně novější, nicméně rovněž cenná návesní kaple se zvonovou střechou z roku 1840.
Nenávratně zmizelá místa v okolí
Historický katastr Božkova zasahoval tak daleko od centrální návsi, že se na něj vešly i další obce a tvrze, po nichž do dnešních dnů najdeme stopy snad už jen v písemných pramenech: Buksice, Dubnice nebo Buková nad řekou Úslavou. Buksice nebo také Bukšice stávaly východně od božkovského hřbitova v lese v těch místech, kde si novodobá Plzeň pořídila nevábnou odkalovací nádrž. Poměrně odlehlá poloha od domovské vsi způsobila, že místní vladycký dvůr střídavě prosperoval a střídavě jej některá z krajem procházejících tlup vyplenila. Dubnice, středověká ves poblíž současné hájovny „V Pytli“, tak dlouho ani nevydržela a od začátku šestnáctého století přestala existovat vůbec.
Třetí ze zmíněných osad na božkovském katastru – tzv. Buková - dodnes připomíná název ulice K Bukové, odbočující doprava pod vrcholem stoupání letkovské silnice. Lokalita nad řekou se později proslavila i dolem a vitriolovou hutí s poetickým jménem Kristýnov, kde se průmyslový provoz uzavřel až roku 1884. K areálu se zaměřením na zpracování vitriolu patřila i vila s terasou na skále, v níž se původně nacházely i byty zaměstnanců. Ve štolách bukovského údolí ještě v osmdesátých létech minulého století cvičili plzeňští speleologové, což v pozdějších dobách v místních šachtách - až na jednu zavalených - už možné nebylo.
Sokolovna na Ostrově na opačné straně řeky Úslavy naproti závodu Stock
Cesta k věhlasu Božkova
Zástavba Božkova se časem zákonitě přelila i na druhou stranu řeky Úslavy tím směrem, odkud se ves spojovala jakoby pupeční šňůrou s centrálními částmi města. Přes brod a později most se tak historický Božkov přibližoval k Malé Straně, Libušínu a Vyšehradu, tedy k místům, jejichž obrozenecké názvy měly vyvolat sounáležitost Plzně k nejstarším slovanským tradicím u nás a zároveň zahrát na strunu lichotivé úlitby hlavnímu městu.
Otevřela se tak cesta přerodu jedné z nejdůležitějších zemědělských vsí na Plzeňsku k průmyslové velkovýrobě. Co započalo vitriolovou hutí v odlehlejší Bukové, to pokračovalo mlýnem, přestavěném později na továrnu na výrobu kovového zboží „Feronne“. Mlýnský náhon, doposud dobře patrný pod objektem u pravobřežního předpolí mostu, vytvořil spolu s Úslavou ostrov, který vždy patřil - a po vybudování nových sportovních zařízení tím spíše patří – k nejatraktivnějším a nejnavštěvovanějším koutům Božkova. Na Ostrově postavili Sokolové svoji tělocvičnu s restaurací už za první republiky v místě nadmíru romantickém. Vyčítat mu lze jen jediné: v době stále častějších povodní se až příliš často ocitá pod vodou…
Takže to shrňme: Božkov se stal symbolem pro výrobu kvalitních alkoholických nápojů, ale zároveň si zachoval i pověst významné příměstské obce s cennou lidovou architekturou…
Zdroje:
FOUD, Karel; KAREL, Tomáš. Lidová architektura - okres Plzeň-město. Památkový ústav v Plzni, 1998
SILOVSKÝ, Ladislav. Slavné plzeňské firmy a podnikatelé. 1. vyd. Plzeň: Starý most, 2019
