Článek
Nicméně těch obyvatel, narozených v bývalé porodnici na Slovanech, ještě žije velké množství. Pokud mezi ně patříte i vy nebo vaši blízcí, možná vám přijde vhod pár informací o téhle neobyčejné budově, která již mnoho let zeje prázdnotou a působí absolutně neutěšitelným dojmem. Objekt se postupem času po druhé světové válce dostával do jedinečné role zásobování města celými generacemi malých Plzeňánků složitou a trnitou cestou, protože jej postavili původně v minulém století jako obecnou a měšťanskou školu. V době svého vzniku působila škola uprostřed okolních prázdných pozemků a daleko od nejbližší zástavby osaměle a opuštěně, ale ta jej v pozdějších letech dynamického rozvoje Slovan brzy pohltila. Dobové fotografie z časů, kdy škola stojí úplně osamocená a kolem ní široko daleko vůbec nic, působí na nás dnes neuvěřitelně a možná i katastroficky. Ovšem samotná škola se připravovala s vizí, že jednou se Slovany stanou vyhledávanou a hustě zastavěnou městskou částí.
Jestli si v současné době už léta nevyužívanou stavbu pozorně prohlédnete, tak zjistíte, že přes nevábný nynější vzhled v sobě skrývá nezanedbatelnou architektonickou hodnotu. V nadčasově řešené školní budově zakomponoval její projektant Ing. arch. Václav Klein i kopuli o průměru tři metry, a to jako nejpodstatnější a zdaleka viditelný prvek školní hvězdárny. Tu si jako člen rady Lidové university Husovy – populárního plzeňského spolku se zaměřením na šíření vzdělání a osvěty pod zkratkou LUH – sám vymyslel a dokázal prosadit. Mnoho jiných škol s vlastní, jinak veřejnosti nepřístupnou hvězdárnou, u nás tehdy neexistovalo. Z úrovně okolních chodníků je vidět poměrně nevýrazně, ale kdo pozorně hledá, ten si tu zelenou kupoli i po mnoha létech i nyní najde…
Díky své architektonické eleganci byla už nefunkční porodnice na Čapkově náměstí prohlášena kulturní památkou
Stavba moderního školního komplexu probíhala v létech 1937 až 1939, tedy na samém sklonku první republiky, a to v režii nejkvalitnější místní stavební firmy té doby, společnosti Müller a Kapsa. Krátkou dobu se tedy komplex jako škola skutečně provozoval, ale už na začátku školního roku 1940/1941 budovu zabrala německá armáda. Během období německé okupace se poprvé přeměnilo školní zařízení na zdravotnické, když sloužilo jako lazaret pro vojáky nacistické armády. A k porodnické funkci se dostalo víceméně náhodou v souvislosti s náletem a s ním spojeným bombardováním spojeneckých vojsk v prosinci roku 1944. Byl to jenom jeden z mnoha četných náletů na Plzeň, která měla zaplatit krutou daň za to, že se z místní Škodovky pomalu stávala jediná fabrika, schopná zásobovat nacistické armády funkční vojenskou technikou. Druhý podstatný důvod ke zničení infrastruktury města spojeneckým letectvem souvisel s dobře organizovaným železničním uzlem se středobodem na hlavním nádraží, bez něhož se v dobách klasického vedení války neobešla žádná armáda. Tedy ani ta okupační.
Hlavní vstup s malým parkovištěm, kde dříve postávali tatínkové a jejich partnerky - rodičky jim z oken ukazovaly nově narozená miminka, dovnitř táty nepouštěli a mobily ještě neexistovaly
Kromě pivovaru tehdy koncem roku 1944 bomby mimo jiné těžce poškodily i ženský útulek s porodnicí ve Wenzigově ulici u hlavního nádraží, a proto bylo nutné přestěhovat rodičky někam jinam na bezpečnější místo. A právě k tomuto účelu beze zbytku posloužila bývalá školní budova na Slovanech, aby tam na Čapkově náměstí už po válce na dlouhá desetiletí porodnice zůstala. Po skončení války sice zesílily tendence navrátit objektu jeho prvotní funkci, ale protože jako škola fungoval pouze jeden jediný rok, tento záměr se nezdařil. Většina Plzeňanů dobře ví o existenci bývalé porodnice na Slovanech, bezprostředně sousedící s poliklinikou, ovšem o původním vzdělávacím poslání daného místa možná nemá ani tušení.
V různých obdobích mohly rodičky v Plzni využívat ještě i Fakultní, Vojenskou či soukromou Mulačovu nemocnici, shodou okolností všechny tři ve čtvrti Bory, ale slovanské zařízení bylo počtem porodů absolutně dominantní. Stará budova na Čapkově náměstí ukončila svůj provoz v srpnu roku 2007 v době, kdy se celé gynekologicko-porodnické oddělení přestěhovalo do nového areálu Fakultní nemocnice na Lochotíně. Od té doby ten vzácný architektonický objekt, navíc prohlášený za kulturní památku, bezútěšně chátrá. Návrhy přestěhovat sem konzervatoř, domov pro seniory nebo nějaké jiné zařízení podobného charakteru se minuly účinkem, protože státní instituce, a nakonec i soukromý investor, se obávaly a doposud obávají abnormálně vysokých nákladů na přestavbu.
V době své stavby nejmodernější školní budova v Plzni, z níž později vznikla populární porodnice, se pomalu rozpadá. A řešení? To zůstává bohužel stále v nedohlednu…
Ze zadní strany působí opuštěná porodnice jako příjemná stavba utopená v zeleni. V ní přicházelo na svět mnoho dětí z města i širokého okolí
Zdroje:
Sankot Jiří. Příběhy plzeňských domů II, Plzeň, Starý most, 2013
Památkový katalog Národního památkového ústavu – bývalá měšťanská, obecná a mateřská škola, později porodnice
