Článek
Další název Královská brána pro změnu souvisel se sousedním dvorem ve vlastnictví českých králů v jejich sídelním městě Praze. Často používaný název Odraná ve smyslu „opotřebovaná, odřená“ zase odkazoval na stopy po vojenských útocích a používal se do 17. století, kdy se už definitivně vžilo současné pojmenování Prašná brána, protože se mimo jiné používala jako skladiště střelného prachu. Její stavba v té podobě, jak ji alespoň vzdáleně známe dnes, byla zahájena v roce 1475 za vlády krále Vladislava II. Jagellonského a měla nahradit tu starší variantu průchodu do města na stejném místě.
Tehdy se začaly rýsovat základní obrysy vysoké věže na čtvercovém půdorysu a objevovat jména dávných stavitelů, především toho nejschopnějšího z nich. Na pozdně gotické podobě tehdy nového objektu se významně podílel architekt a sochař Matěj Rejsek z Prostějova. Tady začínala takzvaná Královská cesta na trase korunovačních průvodů českých králů, procházející Celetnou ulicí přes Staroměstské náměstí a Karlův most až ke katedrále svatého Víta na Pražském hradě.
Na jednom z nejexponovanějších míst Prahy konkuruje Prašná brána sousednímu Obecnímu domu, i když z historického hlediska k sobě obě místa neodmyslitelně patří
A s věží, zahrnující i širokou průchozí bránu, je spojeno ještě jedno slavné jméno, i když z let podstatně pozdějších. Po mnoha staletích začala výzdoba z dob Rejskových opadávat a měšťané chtěli tu nepříjemnou situaci vyřešit radikálně. Novogotickou přestavbu svěřili muži z nejpovolanějších, v devatenáctém století ji vedl architekt Josef Mocker. Díky němu získala věž s bránou současnou podobu a bohatou sochařskou výzdobu s ukázkami významných biblických postav v podobě apoštolů, českých panovníků a zemských patronů. Zastoupeni jsou třeba král v době výstavby brány Vladislav II., otec vlasti Karel IV. i jeho syn Václav IV. a z řady patronů a světců také svatí Václav, Vít, Prokop a Vojtěch i jediná žena Ludmila.
Mocker, nejrenomovanější specialista na rekonstrukci gotických památek u nás, svému „řemeslu“ náležitě rozuměl a jenom těžko by se daného úkolu někdo zhostil lépe. Jako puristický zastánce absolutní gotické čistoty však měl jednu drobnou nevýhodu – nepřiznával žádné pozdější nánosy stavebních konstrukcí z jiných dob, ty nekompromisně likvidoval. A také si domýšlel tvary, které by mohly dávnou gotiku třeba jenom připomínat. Jinými slovy, někdy přinášel opravovaným stavbám více škody než užitku. To ale v případě Prašné brány tak úplně neplatí. Na věži najdete přibližně pětistovku drobnějších i větších soch a artefaktů, některé z dob Rejskových, jiné z dob Mockerových, nebo z ještě pozdější přestavby v šedesátých létech dvacátého století. Ta přepestrá směsice z různých epoch a stylů nakonec z úrovně chodníku působí docela vyváženě.
Věž s bránou mimo jiné vytváří i důležitou spojnici mezi Starým a Novým Městem, pod věží zatím jednosměrně projíždí automobily a pod spojovacím krčkem zůstane průchod pro chodce
Stavba s hlavním průčelím do náměstí Republiky je veřejně přístupná a má výšku asi 65 metrů. Věž je založena v hloubce osmi metrů a kamenné pískovcové kvádry v podobě nosné konstrukce jsou zevnitř ještě obloženy opukou. Jednotlivá podlaží propojuje točité schodiště s počtem 186 schodů. Vyšší patra se rovněž používala nejdříve k obranným a později ke skladovacím účelům. Ve stověžaté Praze, která zahrnuje mimochodem těch věží ještě podstatně víc, nemá věžová silueta Prašné brány konkurenci a stoprocentně si ji nemůžete splést s žádnou jinou. Už kvůli typickému cimbuří a vysoké jehlancové střeše s břidlicovou krytinou. Lomené oblouky běžné pro gotické stavby najdeme už v průjezdu brány, ale i u oken a arkýřů horních pater. Po stranách brány jsou zase vidět opěrné pilíře pro zajištění stability relativně vysoké stavby.
Úplně první věž byla jednodušší a nižší možná až o 15 metrů. Jako předloha vnějšího vzhledu posloužila Staroměstská mostecká věž, obě dvě se sobě skutečně trochu podobají. Věž pod jakýmkoliv názvem v daném místě bývala součástí opevnění Starého Města a jako městská brána chránila a kontrolovala vstup do něj. Průjezd se dal uzavírat těžkými vraty a pravděpodobně i padací mříží, zabraňující průniku nepřátelských bojovníků. Funkci vojenskou ztratila až v době, kdy město postavilo svoje nové opevnění na jiném místě, o trochu dál od toho kolem Starého Města.
Nejdekorativnějším prvkem současné podoby věže je plocha nad průjezdem mezi náměstím Republiky a Celetnou ulicí
Chodbou je věž stavebně propojena se sousedním secesním Obecním domem, který vyrostl přesně na místě dřívějšího Králova dvora s tím, že Prašná brána tvořila slavnostní vstup právě do jeho areálu. Čeští králové používali svůj dvůr jako dočasné sídlo při jejich pobytu v Praze, například před zahájením korunovačních průvodů. Krček mezi oběma objekty vytváří funkční spojovací chodbu a má symbolicky zdůrazňovat historickou návaznost brány na Králův dvůr i v době, kdy už na jeho místě stojí novější Obecní dům. Má působit dojmem jednotného urbanistického celku. A při pohledu na spojovací můstek stojí za pozornost ještě dva zajímavé detaily: socha Matěje Rejska na Obecním domě, pozorující odtud svoji vznešenou stavbu, a výše na samotné věži výklenek, sloužící už méně vznešeně jako „prevét“ neboli záchod…
Při pohledu z Celetné ulice historická Prašná brána jasně dominuje okolní novější zástavbě
Spojovací krček mezi branou a Obecním domem má především funkci symbolicky historickou
Zdroje:
Pražské věže: Prašná brána. www.prazskeveze.cz [online]. [cit. 2012-04-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-01
MOCKER, Josef. Prašná věž v Praze. Praha: nákladem královského hlavního města Prahy, 1889. Dostupné online.
Pohled ze Staroměstské věže
