Článek
Před několika měsíci jsem město Ronda v provincii Málaga v Andalusii sám navštívil. Není příliš veliké, žije tu jenom kolem 34 tisíc obyvatel, dá se projít celé za pár hodin, ale svou malebností nad útesy rozeklaných skal přitahuje zájem místních i zahraničních turistů, A nejen tím. Mě osobně snad ještě více zaujala návštěva vnitřních prostor arény pro boje s býky a její zajímavé muzeum.
Z Barcelony znám tři historické býčí arény, jedna se už zbourala, druhá je památkově chráněná a slouží kulturním akcím, a ta třetí byla dokonce přestavěna na populární nákupní středisko. Jenomže to je severošpanělská Katalánie, kde jsou býčí zápasy od roku 2012 zakázané. A to je situace úplně jiná. Hlavnímu katalánskému městu zbyly jen arény mrtvé, nefunkční, zatímco v Rondě se to býky a matadory hemží dodnes. Ve Španělsku se intenzivně diskutuje o všeobecném zákazu býčích zápasů a možná k němu jednou i dojde. S jedinou výjimkou, kde by to obyvatelé zřejmě nepřežili, takový zákaz nepřichází v úvahu v Andalusii a konkrétně v Rondě. Vzít místním pohled na boj lidí s rozzuřenými býky by je poznamenalo asi stejně tak, jako kdyby jim dekretem zakázali návštěvu fotbalových stadiónů. Je ale třeba zdůraznit, že kromě zakázaných oblastí Katalánska a Kanárských ostrovů si Španělé užívají adrenalinovou koridu i všude jinde, v Madridu, Kastilii a Leónu, Valencii a jinde.
Kóje pro ustájení býků před jejich vypuštěním do arény
Aréna v Rondě pravidelně ožívá býky i matadory a představení včetně jejich špičkových protagonistů nemají daleko k atmosféře rockových koncertů s nejvyhlášenějšími světovými hvězdami. Vášeň a nadšení pro nás málo pochopitelné, zejména patříme-li k zarputilým ochráncům práv zvířat, má ovšem svoje historické konotace. Býčí aréna (Plaza de Toros) ve městě Ronda se stala jednou z kolébek moderních býčích zápasů. Právě tady založil král Filip II. v roce 1572 armádní středisko pro výcvik rytířů, kteří se zde měli zdokonalovat v jízdě a v ovládání koní. Už tehdy se stal součástí výcviku boj jezdce na koni s býkem. Rytíře časem vystřídali toreadoři a zápasy začalo navštěvovat stále více a více diváků.
Místní toreadoři se zapsali do historie koridy zlatým písmem, zejména někteří ze tří generací z rodu Romerů, nejslavnější z nich se jmenoval Pedro Romero (1754-1839) a jeho památník a také jeho syna v blízkosti arény v Rondě nechybí. Současná aréna byla vybudována už v roce 1758 a pojme pět tisíc diváků. To zase není tak moc, světové prvenství drží býčí aréna v Mexico City s kapacitou 41 tisíc a španělské zase Madrid, tam se do arény vejde téměř 24 tisíc. Pro neznalého návštěvníka je Muzeum býčích zápasů uvnitř arény neočekávaným a objevným zážitkem. Kde jinde si představit, jak jsou býci v počtu šesti kusů plus náhradníci ustájeni před a v samotném průběhu vzrušující podívané? A mnoho jiného, kde se připravuje početná skupina lidských aktérů či jaká je jejich role, když vstoupí do arény. A jak jsou oblečeni, jaké jsou jejich nástroje a jak se v aréně pohybují…
Pomník slavného matadora před arénou
A pokud se domníváte, že býčím zápasům pomalu odzvonilo, jejich fanoušci vás rychle vyvedou z omylu. Korida je populární nejen ve Španělsku, ale také v Portugalsku, jižní Francii, Mexiku a v Latinské Americe. Jistě, někde se považuje za týrání zvířat a už je na mnoha místech zakázána. V již zmíněném Katalánsku, na Kanárských ostrovech ještě o mnoho let dříve, ale i v některých zemích Latinské Ameriky. Adrenalinová atrakce však stále vzbuzuje tolik emocí, že ji minimálně v nejbližším desetiletí žádný zánik nehrozí. V širším slova smyslu se nejedná pouze o boj býků s lidmi, někde to pojímají jako boj býků mezi sebou nebo i zápas s jinými zvířaty. Klasická korida ve španělském stylu většinou končí usmrcením býka, ale třeba v portugalském stylu se býk nezabíjí. Pravidla nejsou všude stejná.
A jak si vlastně takovou koridu obrazně představit? Při zápase s jedním býkem nastupuje celá větší skupina lidských aktérů: šest torerů, z toho dva pikadoři na koních vyzbrojení pikami, tři bandarilleros s oštěpy a jeden matador s kordem a muletou, tedy červeným pláštěm či plachtou. Začátek zápasu obstarávají pikadoři a po nich ve druhém kole muži s oštěpy. Jejich cílem je býka rozzuřit před konečným střetem s matadorem. To je ta hlavní hvězda a šéf celé skupiny torerů. Býk nejdříve útočí do jeho mulety, a teprve když jej matador dostane do vhodné polohy, zaútočí na něj kordem. Výjimečně si může publikum vyprostit máváním bílých šátků milost ještě před probodnutím býka. Jestli je matador vyřazen z boje, je-li poraněn nebo nemůže z nějakého jiného důvodu v boji pokračovat, nastupuje proti stejnému zvířeti matador další.
Ronda, město historicky zasvěcené koridě, se nachází na vrcholu rozeklaných skalisek
Každého běžného představení se obvykle zúčastní šest býků a tři matadoři se svými pomocníky. Každý býk má určený svůj blok a jeho boj by neměl přesáhnout dvacet minut. Pokud se za tu dobu nepodaří zápas ukončit, měl by podle nepsaného pravidla zasáhnout prezident arény, i s takovou funkcí se při představení zvané „corrida“ počítá. Jeden matador bojuje během večera se dvěma býky, proto je jich celkem šest. Celý večer pak trvá dvě až dvě a půl hodiny. V aréně musí být přítomni i dva až tři náhradní býci pro případ nějakého zranění. Mrtvého býka po konci zápasu přiváží za rohy a pomocí mul nebo mezků jej odtáhnou z arény s tím, že o jeho maso je vždy velký zájem. Ve Španělsku začíná nejčastěji korida mezi sedmnáctou a devatenáctou hodinou, a to zpravidla v neděli nebo o svátcích, během místních slavností třeba i denně.
Na rozdíl od běžných chovných býků jsou ti určení pro koridu chováni tři nebo čtyři roky ve speciálních podmínkách a zarputilí zastánci koridy tvrdí, že jejich smrt v aréně je snesitelnější než porážka ostatních jedinců na jatkách. Teoreticky může býk při koridě vyvolat obdiv diváků a dostat od nich milost. I tak ale bývá utracen, protože rány z boje už nejsou zpravidla vyléčitelné. Jinými slovy: nelehký je život býka, buď skončí smutně na jatkách, nebo za nadšeného potlesku přihlížejících v aréně.
Zdroje:
Korida: tak trochu morbidní zábava. tn.nova.cz [online]. [cit. 2010-07-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-12-16
BRADNOVÁ, Hana, kolektiv autorů. Geografický místopisný slovník světa. 1. vyd. Praha: Academia, 1993
Město je rozděleno potokem a vysokým mostem nad ním na dvě části
