Článek
Zahájení stavby se zúčastnil náš první prezident, dokončení bratr toho druhého
Položení základního kamene se zúčastnil sám prezident TGM, což samo o sobě svědčí o významu této školy pro celé město, ale také o silné pozici tvůrce architektonického návrhu, zaměstnance stavebního úřadu Hanuše Zápala. Vždyť projektanti, jimž přijíždí poklepat na základy staveb samotní prezidenti, samo sebou nemohou hrát jenom tak druhou ligu a těžko mohou hrát roli outsiderů… Stavbu této školy komplikovalo hned několik okolností. Akce se připravovala ještě před vypuknutím války, tedy v době, kdy na protější parcele vznikl nový dominikánský klášter s vysokou kostelní věží a Zápal chtěl na něj vyváženě reagovat kombinací různých výšek střechy i na své škole.
Velká válka celý stavební záměr odsunula a v podmínkách nové republiky už bylo všechno jinak – ve snaze o hospodárnější pojetí stavby dospěl až k významným změnám projektu, které se projevily na symetrii nově upravených hmot. Válečné události měnily nejenom politické souvislosti, ale i architektonické záměry tvůrců. TGM navštívil západočeskou metropoli celkem čtyřikrát, popáté městem pouze projížděl směrem na Domažlice. Návštěva spojená s položením základního kamene školy, jíž propůjčil svoje jméno a ta si jej udržuje dodnes, se odehrála v roce 1921 a byla tou druhou. O jeho přítomnosti na ceremoniálu ostatně svědčí i nenápadný nápis na rohovém kameni z pravé strany při pohledu na průčelí budovy. Je poměrně nenápadný a kdo o něm neví, nemusí si jej ani všimnout.
Centrální část symetrické budovy
Po šestnácti měsících od Masarykova poklepu na základní kámen se v roce 1923 Zápalova první realizace obecné školy otevírala. Přesněji řečeno se formálně jednalo o školy dvě, jejichž původní rozdělení lze podle nápisů Hoši a Dívky spolu s dětskými postavami rozeznat u dvou oddělených vstupů dodnes. Na vnějších fasádách i na interiérovém vybavení není těžké vystopovat, že architekt si tu pohrával s variacemi na téma tehdy módního kubizmu. Podobné tendence pro něj příliš typické nejsou, protože jeho školy i jiné veřejné budovy spíše měly působit už samotným zadáním projektu důstojně, stroze, reprezentativně a pokud možno bez vlivů momentálních módních vln.
Masarykova škola na Jiráskově náměstí představovala první školskou novostavbu na území Československa a snad právě proto prezident vyhověl žádosti, aby nadále mohla nést v názvu jeho jméno. I otevírání proběhlo na úrovni a s nejvyššími poctami, pozvání přijali plzeňský rodák Gustav Habrman, nyní už v roli ministra školství, a spolu s ním i bratr pozdějšího druhého prezidenta Edvarda Beneše, toho času zemský inspektor Vojta Beneš.
Vstup pro dívky byl umístěn na levé straně
O tom, jak se mají stavět školní budovy, už leccos věděl a stále se zdokonaloval
Architekt Hanuš Zápal už měl se školními budovami určité zkušenosti. Svoji kariéru na plzeňském stavebním úřadě započal bezchybně, a proto jej začalo město pověřovat úkoly stále složitějšími a o to víc komplikovanějšími. Ještě za Rakouska – Uherska, dokonce před vypuknutím první světové války, navrhl nástavbu školy ve čtvrti Karlov pro děti škodováckých zaměstnanců, nazvanou později Habrmanovou školou podle místního politika, poslance a mimo jiné tehdy i ministra sociální péče Gustava Habrmana. Téhož, který se zúčastnil i otevírání Masarykovy školy.
Jako protiváha zprava se nacházel vstup pro hochy
Jako jedna z mála architektových realizací tato budova na Karlově do naší doby nedožila, protože po ničivých náletech spojenců na Škodovku v dubnu 1945 už nikdy víc město nepřistoupilo na její obnovu, a ostatně ani na obnovu historické čtvrti Karlov. Brzy na to následovala jedna škola za druhou. Zápal se ukázal být správným mužem na správném místě a město mohlo být s loajálním zaměstnancem nadmíru spokojeno. A ani nemělo důvod nepokračovat v zaběhnuté praxi projektování svých škol vlastními silami i po vzniku nové republiky.
Rovněž další komplex škol, tentokráte hned tří, kde k dívčí a chlapecké přibyla ještě mateřská, jej posunul o krok dál. Benešova škola na Doudlevecké třídě se otevírala jenom dva roky po škole Masarykově, rovněž s velkou slávou a pompou, když ji osobně přijel pozdravit Edvard Beneš, tehdejší ministr zahraničí a rodák z nedalekých Kožlan. Teplem se tato škola zásobovala z nedaleké plynárny v podobě horké páry. Zápal do školního areálu kuriózně umístil, jistě ne ze své vlastní iniciativy, prostory pedagogického muzea. Když se jednoznačně prokázalo, že muzejní provoz se ani při nejlepší vůli s provozem školy skloubit nedá, převezli vystavované předměty tam, kam měly patřit od samého začátku – do Národopisného muzea. I v tomto případě se studie dokumentace rodila ještě před válkou jako u školy Masarykovy, do fáze stavebního projektu ji dovedl František Doubek.
Nápis na rohovém kameni připomíná účast prezidenta dne 2. října 1921
Přestože každá ze škol od Hanuše Zápala v Plzni i v jejím okolí je nějakým způsobem zajímavá a jedinečná, skutečnou architektonickou lahůdku představuje Vyšší hospodářská škola při Karlovarské ulici na Lochotíně, pozdější Pavlovův ústav Lékařské fakulty University Karlovy a její místní nejprestižnější budova. Tu architekt zrealizoval jako společnou investici státu, země i okresu a cení se na ní zejména působivá fasáda z lícových červených cihel, tolik typických pro jeho veřejné stavby. Současná slepá ulice u Lékařské fakulty, kolmá na Karlovarskou, představovala v dobách výstavby školy hlavní silnici na Plasy, Žatec a Most, to až mnohem později se nová křižovatka přenesla blíže k centru města. Nová školní budova s režným zdivem a zelenými okenními rámy nepostrádala kubistické prvky ve stylu Jana Kotěry, mimo jiné dalšího architekta celonárodního významu, spojeného velice blízce se západočeskou metropolí.
V době stavby Masarykovy školy už na protější parcele stál zcela nový komplex dominikánského kláštera
S určitou nadsázkou by se dalo tvrdit, že velmi mnoho Plzeňanů sedávalo ve školních lavicích v některé z budov, pod nimiž je podepsán Hanuš Zápal. A všechny jsou něčím zajímavé, včetně té na Jiráskovo náměstí, spojené se jménem prezidenta Masaryka.
Zdroje:
DOMANICKÝ, Petr. Hanuš Zápal (1885–1964) : architekt Plzeňska. 1. vyd. Plzeň: Starý most s.r.o. a Západočeská galerie v Plzni, p.o., 2015
MAZNÝ, Petr; SOUKUP, Jan; HOUŠKA, Lukáš; ŠLEHOFEROVÁ, Marie. Tajemství plzeňských staveb. Plzeň: Starý most, 2024. Kapitola Masarykova škola,
Masarykova škola. Památkový katalog [online]. Národní památkový ústav [cit. 2023-02-18]. Dostupné online
