Článek
Přesto má člověk z té kouřící hmoty nad hlavou pocit rozpolcený. Na jedné straně obdiv, co všechno dovede příroda ve své rozmanitosti vytvořit, na straně druhé obava, jestli ta nejvyšší činná a jedna z těch nejmohutnějších sopek v Evropě nezačne chrlit lávu právě teď.
Nachází se na východním pobřeží italského ostrova Sicílie, nedaleko měst Messina a Catania. Obzvláště to posledně jmenované sídlo, mimochodem po Palermu druhé největší na ostrově, je s Etnou propojeno jakousi pupeční šňůrou. V dobách příznivých těží z její turistické popularity a v dobách katastrof trpí jejími sopečnými vrtochy. Sopka byla v roce 2013 zapsána mezi přírodní památky Světového dědictví UNESCO a už tímto počinem přitahuje davy turistů. Její výška v roce 2024 dosáhla 3403 metrů nad mořem, což je vůbec nejvyšší zaznamenaná výška Etny od počátku jejího měření a staví ji do pozice nejvyšší hory v Itálii jižně od Alp. Aktuální výška se mění v závislosti na erupcích a tvaru nových vrcholových kráterů.
Ani já jsem neodolal pokušení prohlédnout si ten dýmající vrchol z co možná největší blízkosti. Už dříve jsem navštívil vrchol sopky Vesuv u Neapole s jedním obrovským centrálním kráterem a byl jsem moc zvědavý, jestli ten vyšší a mnohem jižnější vulkánový kolega je na tom podobně. A zjistil jsem, že ne. Tady na hoře nad Catanií uvidíte celou řadu menších kráterů, které vznikaly v jednotlivých letech a téměř spolehlivě na jiném místě. Nakonec na úplný vrchol se ani nedostanete, ten je pokryt věčným ledem a sněhem, což v podmínkách prosluněné Sicílie působí obzvlášť paradoxně a exoticky. Čím více se blížíte k dominantní sopce, tím více se vám zdá okolní krajina úrodnější a má to svoji logiku. Úrodná sopečná půda podporuje extenzivní zemědělství na jejích svazích a stimuluje pěstování vinné révy a provozování ovocných sadů. Ty jsou rozmístěny v nižších oblastech svahů sopky a to zejména na jižní straně směrem k městu Catania. Vinaři z velkého náporu „sopečných turistů“ přirozeně těží, lákají je na ochutnávky své lahodné produkce a ti si často na památku z Vesuvu odvážejí víno vyrobené na vyvržené lávě a zbytcích sopečného popela. Také platí staré dobré pravidlo, že materiál, z něhož byly budovány stavby z této části Sicílie, mají téměř stoprocentně něco společného s Etnou.
Čím blíže k vrcholu, tím zřetelněji se rýsuje podoba neustále činné sopky
Pokud se dostanete ke spodní stanici lanovky a ta vás vyveze zase o něco blíže k vrcholu, máte dvě možnosti. Vybrat si některé z čekajících vozítek připomínajících minibusy nebo se spolehnout na vlastní výšlap po svých. Obklopuje vás už krajina ne nepodobná té měsíční, v níž každý krok je stále namáhavější. Boty se boří do měkké a zvětralé sopečné hmoty neurčité barvy, ta je v principu černá, ale s odstíny šedavé a někde až načervenalé. Podle toho z jaké části hory byl materiál vyvržen. Zde použitou obuv je nejlépe odepsat, protože její čištění vyžaduje takové úsilí, které za normálních okolností ani za to nestojí.
Až na toto místo pod vrcholem je možné dostat se lanovkou a dále lze pokračovat buď pěšky, nebo speciálními autobusy přizpůsobenými pro pohyb v „měsíční krajině“
Etna se nachází v hustě obydlené oblasti, což zvyšuje její potenciální nebezpečí, jelikož v případě silné erupce by mohla způsobit značné materiální škody a oběti na životech. Až do roku 1911 byl vrcholek Etny tvořen jen jedním sopečným kráterem, který vyrůstal nad původním Centrálním kráterem. Z něj později vznikly krátery Voragine a Bocca Nuova. Vrchol Etny v současnosti tvoří čtyři hlavní sopečné krátery – Bocca Nuova vzniklý v roce 1968, Voragine formovaný v roce 1964, Severovýchodní z roku 1911 a Jihovýchodní kráter z roku 1971. Předpokládá se, že tyto sopečné krátery jsou vzájemně propojeny systémem pravých žil, ale často se v dobách jednotlivých erupcí ukazuje, že se každý kráter umí chovat zcela samostatně.
Nejstarší záznamy o erupcích Etny pochází již ze starověku. K jedné z nejmohutnějších erupcí došlo v roce 1669, kdy láva dosáhla až do města Catanie a částečně jej poničila. Další výjimečná erupce se odehrála v roce 1910, kdy se vytvořilo 23 nových kráterů. A krátce potom v roce 1917 láva tryskala do výšky až 800 metrů. Dne 13. května 2008 ráno začala nová sopečná erupce, která byla doprovázená rojem 200 menších zemětřesení a deformací povrchu v oblasti vrcholku sopky. Dne 13. listopadu 2008, šest měsíců po utlumení aktivity, došlo k opětovným erupcím na svazích Etny, které se projevovaly nízkou rychlostí a stabilitou. Staly se nejdelší ze čtyř erupcí, které zatím ve třetím tisíciletí proběhly. Předchozí erupce z roku 2001, 2002–2003 a 2004–2005 trvaly pouze 3 týdny, 3 měsíce, respektive 6 měsíců. Dne 7. listopadu 2009 došlo k erupci strombolského typu na východním svahu Jihozápadního kráteru, o den později se v hloubce 10 km odehrálo zemětřesení o síle 4,4. Dne 23. listopadu 2013 byla u Etny zaznamenána nejvyšší lávová fontána na Zemi. Po dobu 18 minut si stabilně držela výšku 2500 metrů, ovšem na krátký okamžik dosáhla rekordní výšky 3400 metrů. Byla tudíž vyšší než výška samotné hory, která v té době měřila 3329 m.
Cestu pěšky absolvují turisté po vyšlapaných stezkách a místy připomínají mravence
V 70. letech 20. století bylo údajně v okolí Etny pozorováno několik kouřových kroužků, jež jsou u sopek velice řídké. V roce 2000 došlo k opětovnému pozorování tohoto atypického útvaru v okolí sopky. Během erupce došlo k tomu, že vypuštěný oblak kouře měl kruhový tvar podobně, jako když kuřáci vytvoří ústy kouřový kroužek. Takto vzniklý útvar stoupal z jícnu sopky vzhůru po dobu až 10 minut, než se vlivem proudění vzduchu rozpadl. Kroužky byly pozorovány v oblasti kráteru Bocca Nuova, ze kterého unikly a následně dorostly průměru 100 až 200 metrů ve výšce okolo 1000 metrů nad povrchem. Kouřové kroužky byly pozorovány také 9. srpna 2023.
Jestli se tedy někdy vypravíte k vrcholu Etny jako já, dozvíte se tam ještě daleko víc zajímavých informací. A hlavně si budete připadat jako někde mimo naší planetu.
Jeden z kráterů, kterých je pod vrcholem mnoho. Každá sopečná exploze po sobě často zanechává svůj vlastní
Zdroje:
Výstup na Etnu: vše, co potřebujete vědět [online]. My Wandertime, 2019-06-24 [cit. 2019-09-29]. Dostupné online
Sopka Etna je zapsána na seznamu UNESCO [online]. Ekolist.cz [cit. 2013-06-24]. Dostupné v archivu
