Článek
Ve znamení slovanského živlu
O rozmanité činnosti Slovanů, počínaje už devátým stoletím, vypovídá areál chebského hradu dodnes: úlomky keramiky, nálezy z hrobů, zbytky románské kaple a také opevnění, zpočátku primitivními valy s dřevěnou výztuží. Obyvatelé zdejšího hradiště nepochybně ovládali dobová řemesla a na tržišti zdatně obchodovali. Předchůdci Chebanů před dobrou tisícovkou let přijímali kupce z cizokrajných zemí včetně Židů a cizí obchodníci se krátkodobě zdržovali v jim vyhrazených osadách kolem pozdějšího ghetta, které vyrostlo blízko dnešního Jánského náměstí pod hradem. V místech chebského hradu bývalo živo i v dobách, kdy tu ještě ani nestál. Oblasti s etnicky čistou slovanskou populací se ve všech směrech dařilo a málokdo se zajímal o to, kdo ji momentálně politicky ovládá. Je pravda, že čeští panovníci této okrajové části svého území nevěnovali dostatečnou pozornost, až o ni na určitou dobu přišli.
Slovanská populace dokázala vzkvétat jenom do té doby, než si ji podmanil nepřítel silnější a politicky zdatnější. Takovým se ukázala být „Severní marka“, mocný státotvorný útvar vládnoucího rodu hrabat vohburských. Za markraběte Děpolta II. z Vohlburgu se hranice mocného západního souseda přelila přes celé Chebsko a nenásilná germanizace původního obyvatelstva mohla začít. Po jeho smrti v roce 1146 přešla celá oblast do majetku nástupnické říšské dynastie Štaufů. Konec jedné éry vůbec neznamená, že dál už by měla přijít jen nepříjemné období temna, možná naopak…
Hrad, falc a město
Právě Štaufové postavili na území tradičního slovanského hradiště první opevněný hrad a zahájili tak éru skutečného budování Chebu. V dokumentech z druhé poloviny jedenáctého století už se jeho jméno začíná vyskytovat a od roku 1203 se o Chebu hovoří dokonce jako o městu. Anonymní hradiště tedy dostalo jméno od ohbí řeky Ohře, známé také z keltského pojmenování „Agara - neklidná voda“ nebo latinského Egire. V době, kdy by se počet opravdových měst na dnešním území dal spočítat na prstech jedné ruky a kdy zlatá doba uměle zakládaných měst na zelené louce má teprve přijít.
Cheb nejen že historicky patřil k zemím Severní marky, ale dokázal v tomto státním útvaru sehrát i důležitou a důstojnou roli. Jeden z nejmocnějších evropských vládců své doby Fridrich /Bedřich/ I. Barbarossa si ve své říši vybudoval několik sídel – císařských falcí – a ty potom se svým dvorem objížděl, aniž by některou z nich považoval za hlavní a zbývající za druhořadé. K oblíbeným falcím hodným pozornosti samotného císaře Svaté říše Římské patřila i ta chebská, pochopitelně jediná na nynějším našem území. Pobýval v Chebu často a v roce 1149 se tu dokonce oženil. O třicet let později sem byl poprvé svolán říšský sněm. Však se z dob velkolepé přestavby hradu na falc během panování Barbarossy ve druhé polovině dvanáctého století mnohé zachovalo: císařský palác, hradní kaple, Černá věž, východní hradební zdi.
Návrat do českého království
Na místě původního slovanského hradiště tedy vznikl kamenný hrad a pod jeho ochranou se rozvíjel i okolní městys. Až císař Fridrich Barbarossa přestavěl hrad na falc a bylo jen otázkou času, jestli se geograficky neobvyklý chebský výběžek opět nenavrátí do svého původního státního útvaru. Za vlády Přemysla Otakara II. a Václava II. se Cheb dvakrát po sobě připojil k českému státu, ale definitivně k tomu došlo až za Jana Lucemburského. Z formálního čistě hlediska šlo o trvalou říšskou zástavu pro Korunu českou. V době vlády jeho syna Karla IV. vznikl v Chebu „vlastní městský stát“, ten už v trvalém svazku s českou Korunou, ale ještě s právními závazky k západní Říši. Postavení nikterak společensky jednoduché…
Časem už městský organizmus vyklouzl z těsného sevření hradního opevnění a začal se přelévat směrem k centru středověkého Chebu východním směrem. Na Jánském náměstí si místní tehdy postavili farní kostel svatého Jana a jak je známo, kostel s působností na celou okolní farnost býval zároveň centrem všeho městského dění. To ale Chebu dlouho nevydrželo, sám kostel zanikl a pietně po sobě zanechal jenom název historického náměstí, dnes ztichlého a dávno ne centrálního. Od počátku třináctého století a zejména potom po velkém požáru v roce 1270 už bylo město a jeho uliční síť budováno zcela plánovitě kolem velkého náměstí. Urbanistický záměr s ulicemi kolmými k tomuto náměstí se nakonec dochoval do dnešních dnů. Do systému opevnění byly začleněny tři hlavní brány - Horní, Mostní a Lodní. Špalíček se skupinou budov na místě masných krámů a kramářských bud získával svoji podobu do roku 1472. Tuto architektonickou lahůdku a neobvyklou atrakci nemůže žádný návštěvník současného Chebu vynechat.
Čím tajemněji hrady působily na své okolí, tím více zkazek a různě propletených legend si o nich lidé povídali. Albrechta z Valdštejna sice nezavraždili na Chebském hradě, ale v domě na hlavním náměstí hned za Špalíčkem v místě současné muzejní budovy, zato jeho důstojníky pobili v hradním Gordonově paláci. Snad proto si lidová tradice pomotala všechno dohromady a tvrdí, že zavražděný Valdštejn se často zjevuje na hradě o půlnoci v černém kočáře. Čtyřem tažným vraníkům šlehají z očí plameny. I Cheb má svoje hrůzostrašné, nicméně roztomilé legendy…
Zdroj:
Lexikon historických míst Čech, Moravy a Slezka, Joachim Bahlcke, Winfried Eberhard, Miloslav Polívka, nakladatelství Argo, Praha 2001
