Co mají společného města Beroun, Tábor nebo Poděbrady? Zajímavé mosty

Dálniční most, který rozdělil město na dvě části
Nestává se to často. Už ze své podstaty jsou dálniční tahy vedeny, pokud možno, velkým obloukem od městské zástavby, aby co nejméně rušily život jejich obyvatel. Ale ne všude se to povede. Třeba unikátní most v Berouně způsobil dost neobvyklé rozdělení zástavby na dvě části, konkrétně dálnicí D 5 po něm vedené. Ta je trasována mezi hlavním městem, Plzní a státní hranicí s Německem v Rozvadově a jako taková představuje velice intenzivní mezinárodní spojení dvou sousedních států. Po svém definitivním dokončení v roce 1985 most překlenul hned dvě řeky - Berounku a Litavku, a ještě k tomu železniční trať a městskou zástavbu. Jeho úctyhodná délka 721 metrů si vyžádala betonování 28 pilířů ve tvaru písmene H, na něž se uložila mostovka betonovaná technologií výsuvných skruží.

K berounskému mostu mám osobní speciální vztah. Během jeho výstavby se mi podařilo několikrát navštívit vyrůstající most i okolní rozestavěné dálniční úseky, včetně před tím nevídaně hlubokého zemního zářezu u blízké obce Vráž. Jak most, tak samotný vrážský zářez, představovaly v rámci Československa unikátní díla dopravního inženýrství. U staveb podobného typu je vždy fascinující sledovat, jak se postupně proměňují od prvního kopnutí do země až do své finální a definitivní podoby. A aby toho nebylo málo, už dlouho po uvedení mostu do provozu jsem se seznámil s odborníkem - mostařem, který v Berouně vykonával funkci stavbyvedoucího. Nejenom tady, ale i na jiných skvělých dálničních mostech na našem území. Pravidelné rozhovory s ním na téma mostních staveb mě hodně obohatily, vždyť vyslechnout si zkušenosti z úst takto povolaných bývá věru k nezaplacení…

Most přibližně na sedmnáctém kilometru dálnice D 5 představoval její první stavbu. Ovšem obyvatelé městské čtvrti Závodí, tedy té na druhém břehu Berounky naproti centru města, na ni příliš nadšeně nevzpomínají, protože byli hlučností, vibracemi a prašností během stavebních prací postiženi nejvíce. A budoucnost mostní stavby? Podobně jako na jiných exponovaných místech naší dálniční sítě se již rozpracovávají varianty, jak na trase zajistit vedení tří jízdních pruhů plus jednoho odstavného pro každý dopravní směr.

Zavěšený harfový klenot u Tábora
Běžný automobilista ani nepostřehne, že v Berouně nebo i ve většině jiných případů přejíždí po mostní konstrukci, která je schovaná mimo jeho zorné pole. Ostatně to je psychologický záměr, protože mosty nemají až na výjimky sloužit řidičům k dalekým výhledům a k pozorování toho, co se pod nimi nachází. To ale neplatí o konstrukcích mostů visutých a zavěšených. Ty vyžadují umístění jednoho nebo více pylonů i kabelových závěsů nad vozovkou. To řidiče sice mírně rozptyluje, za to vede k výsledku s nejpůsobivějším vnějším efektem. Rozdíl mezi oběma typy konstrukcí je v tom, že ta visutá má obvykle dva pylony, přes které přechází lana parabolického tvaru a od nich směřují svislé závěsy k mostovce.

Na druhé straně most zavěšený s jedním nebo více pylony má závěsy vedené přímo od nich, ty jsou umístěné šikmo a vedou k mostovce. I naše dopravní síť zahrnuje několik příkladů nádherných staveb tohoto typu. Jeden z takových mostů harfového zavěšení, jak se jim podle rovnoběžného vedení závěsných kabelů říká, se otevřel po sedmi letech stavby v roce 1991. To ještě nebyl součástí přivaděče silnice I/19 k úseku dálnice D 3 z Prahy na jih a do Rakouska, protože takový dálniční tah v té době ještě ani neexistoval.

Tento elegantní most sloužil jako nejdůležitější stavba obchvatu města Tábor přes vodní plochu Jordánu. Měří „pouhých“ 220 metrů, ovšem jeho šedesát metrů vysoký pylon nemůže nikdo ani při rychlejší jízdě přehlédnout. Stavět mosty v blízkosti vody není jednoduché nikdy, ale tady u slavného husitského města věc komplikovala navíc skutečnost, že svůj oblíbený Jordán využívá Tábor zároveň jako zdroj pitné vody. A každý si asi umí představit, co to znamená pro přísná bezpečnostní opatření. Původní záměr založit pylon na dno rybníka se nakonec změnil, ten se posunul až na pevný břeh. Pylon tedy stojí na pravém břehu nádrže, a nikoliv uprostřed mostu, je tedy umístěn v excentrické poloze. Počáteční odpor Táborských a jejich obavy o kvalitu pitné vody se podařilo časem překonat. Pomohlo markantní zlepšení dopravních poměrů.

Už po měsíci provozu obchvatu klesl počet automobilů projíždějících centrem města z 24 tisíc zhruba na polovinu a nákladní vozidla zmizela ze středu Tábora téměř úplně. Samotná nádrž vznikla už v roce 1492 a díky umělému přehrazení potoka se považuje za nejstarší přehradní dílo v Čechách. Nejelegantnějším prvkem mostu je bezesporu dominantní pylon vysoký zhruba šedesát metrů, na nějž se pomocí kabelů přenáší zatížení 212 metrů dlouhého železobetonového mostu. Je příkladem technické estetiky, která do jisté míry proměnila vnímání Tábora z původního obrazu husitské bašty na nový symbol s charakteristikou architektonicky moderního města.

Stavba nesměla omezit labskou lodní dopravu
Jiný příklad působivé zavěšené stavby, která se připravovala a realizovala před sametovou revolucí, ale dokončila až brzy po ní v listopadu 1990, máme ve východních Čechách. Dálnice z Prahy na Hradec Králové a dále do Polska D 11 před časem končila právě tady za mostem u Poděbrad. Ten má pylony dva s výškou 28 metrů každý a taková koncepce dělí zavěšenou konstrukci na tři samostatná pole. Ta díky svazku kabelů připomíná lehkou a vzdušnou pavučinu. I v tomto případě řeka Labe pod mostem výstavbu mírně komplikovala, i když z úplně jiných důvodů, než tomu bylo u Tábora.

V poděbradském úseku toku panuje za příznivého stavu vodní hladiny docela čilý lodní provoz a ten nesměli stavbaři nijak výrazně omezit. Most situovaný mezi dvěma sjezdy do města Poděbrady ideálně zapadá do klidné krajiny Polabí, a navíc se díky lehké zavěšené mostovce postavil ještě úsporněji, než tomu u klasických betonových mostů bývá. Jeho magičnost je zdůrazněna i faktem, že pouhých 450 metrů odtud se do Labe vlévá řeka Cidlina a že most je od slavníkovského hradiště Libice oddělen vzdáleností jen něco málo přes kilometr. Most je dlouhý 245 metrů a představuje ocelovou zavěšenou mostovku s tím, že pylony jsou umístěny ve středním dělícím pásu mezi oběma směry dvojpruhových vozovek.

Z těch mnoha tisícovek našich mostů jsme si vybrali tři, ze kterých je každý něčím pozoruhodný. Výběr mohl být i jiný, protože atraktivních mostních konstrukcí máme u nás naštěstí ještě dost. Snad se budou líbit i vám…

Zdroje:
Šmíd Zdeněk. Mže/Berounka. Putování po řekách. Litomyšl a Praha: Ladislav Horáček – Paseka, 2010
Dušan Josef: Tábor – Harfový most Archivováno 6. 6. 2020 na Wayback Machine., Encyklopedie mostů
Dušan Josef, Encyklopedie mostů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, nakladatelství Libri, Praha 1999