Článek
A projít se po parku u zámku, položeného jen sedm kilometrů od okresního města Rokycany, jezdím opravdu často a rád, protože se tu koncentrují připomínky naší historie, někdy až ve zcela neočekávané a absurdní kombinaci. Už jenom procházka od zámeckého parku v Březině k nedalekému archeologickému hradišti se zbytky slovanského osídlení stojí za ten pocit historické pokory! Za bezděčnou úctu k našim předkům i za důkaz magického zájmu, proč právě lokalita na Březině pozdější význačné osobnosti tolik přitahovala. Slovanské hradiště z devátého a desátého století najdete na vrchu s příznačným názvem Hradiště.
Významných osobností spojených s Březinou nebylo málo, ale všem vévodí jméno Kašpar Šternberk (1761-1838) z rodu, jenž okolní panství ovládl. Kašpar se sem do odlehlého kraje v západních Čechách dostal tak trochu náhodou a původně s pobytem na Rokycansku ani nepočítal. Při studijním pobytu v Římě se připravoval na církevní kariéru a různými životními peripetiemi se dostal až do Regensburgu, kde zastával řadu politických funkcí na nejvyšší státní úrovni. Díky sklonům k vědeckému bádání i amatérskému zájmu o přírodní vědy začal jeho život nabírat úplně jiný směr. A když po smrti svých dvou bratrů, zejména druhého Jáchyma, nezůstal nikdo, kdo by se o rodinný majetek na Březině postaral, kývl na nabídku, že se tohoto náročného úkolu ujme sám. Nepochybně v duchu aristokratických tradic ve smyslu: bohatství shromážděné našimi předky jsme povinni nejen zachovat, ale i pokud možno rozšiřovat. Jáchym dílo stavby zámku i parku započal a bratr Kašpar v něm pokračoval.
Tak se ve svých padesáti letech přestěhoval Kašpar z ciziny na Březinu a začal úplně nový život. Za nejdůležitější úkol pro svůj šternberský rod v dané lokalitě považoval dokončení přestavby zdejšího zámku a dotvoření honosného parku kolem něj. Jako už vyhlášeného znalce přírodovědných oborů i v evropském měřítku mohl prakticky dokázat, jak se s takovým zámeckým parkem vůbec pracuje. Ovšem jeho zájmy byly daleko širší. Březina představovala jen menší součást velkého panství s centrem v nedalekém městě Radnice. A k němu zase patřily kamenouhelné doly, kde měl Kašpar možnost zkoumat paleontologické nálezy. Studium zkamenělin s otisky dávno vyhynulých rostlin patřilo k jeho dalším vášním, které si během svého života vypěstoval. Radnické kamenouhelné doly mimo jiné Kašparovi vydělávaly slušné peníze na to, aby si mohl svoje přepestré aktivity finančně vůbec dovolit.
Zámecká budova v parku vznikla zásluhou Jáchyma Šternberka
Podobné zájmy o prastaré zkameněliny sdílel ve stejné době i básník a výmarský politik Johann Wolfgang Goethe. Muž, jehož genialitu až uctíval v podstatě celý starý kontinent, často pobýval na léčení v západočeských lázních a tam ani nebylo možné, aby jméno Kašpara Šternberka nezaslechl. Goethe míval o sobě trochu zkreslené představy. Až tak, že si svoji vědeckou činnost cenil mnohem více než tu literární. A především vědu v oboru paleontologie. Tak se zrodilo mezi německým básníkem a západočeským šlechticem přátelství, nejdříve korespondenční a potom i osobní. Johann, ačkoliv věkově starší a společenským postavením neporovnatelně výše postavený, považoval svého přítele za nejvyšší paleontologickou kapacitu i za svého učitele v daném oboru.
Setkávali se spolu v západočeských lázních nebo v básníkově bydlišti a působišti Výmaru, a samozřejmě také plánovali i společné setkání přímo na Březině. K tomu však nikdy nedošlo, přestože bájné ústní tradice tvrdí opak. Goethe dokonce nenavštívil ani Prahu nebo Plzeň, kde měl také mnoho přátel. Celá ta situace pro něj nebyla jednoduchá, jako ministr cizího státu se nemohl kromě léčení v lázních jen tak volně v jiné zemi pohybovat. Pán na Březině se proslavil v mnoha oborech a v neposlední řadě i založením nejdříve „Vlastenského“ muzea, které přerostlo do podoby všem známého muzea národního s dnešní budovou v čele Václavského náměstí. I v tomto směru Goethe sehrál pro Kašpara i pro celý český národ jedinečnou roli, zejména na poli propagace pražského muzea v Evropě. Sám zastánce myšlenky těsné česko-německé spolupráce, který se jednu dobu dokonce pokoušel učit i česky, dokázal náklonnost k tomuto slovanskému národu přetvořit i v praxi.
Park kolem zámku začal budovat Jáchym Šternberk a po jeho smrti pokračoval bratr Kašpar
Herec Vlasta Burian (1891-1962) měl k Březině vztah poněkud jiného charakteru. Ten nevyhledával šternberský zámek ani jeho park, ale svou vlastní chatu, která dříve stávala pod vrchem Hradiště s místem již zmiňovaných archeologických vykopávek. Chata už nyní nestojí, ale lokalitě se dodnes říká „U Buriánky“. Snad nejoblíbenější z našich komiků jezdíval na Březinu velice rád za odpočinkem v době své největší slávy ve třicátých letech minulého století. Lov a krásná klidná příroda mu umožňovala odreagovat se od ruchu a napětí filmových kamer a divadelních kulis.
Sám zámek s parkem v roce 1949 nově se vytvářející režim znárodnil a až do roku 2002 využíval jako lesnické učiliště. Okolní lesy i zámecký park sloužily pro výchovu a praktickou výuku mladé generace lesníků a myslivců. Po odchodu středního odborného učiliště lesnického už zase slouží pro potřeby rodiny Šternberků, ale veřejnosti přístupný není…
Zdroje:
ČTVERÁK, Vladimír; LUTOVSKÝ, Michal; SLABINA, Miloslav; SMEJTEK, Lubor. Encyklopedie hradišť v Čechách. Praha: Libri, 2003.Kapitola Březina
MAJER, Jiří. Přátelství Kašpara Šternberka a Johanna Wolfganga Goetha. Minulostí Západočeského kraje. 1991
