Článek
Začínající literární hvězdě mentorkou
O sedmnáct let mladší Eliška se ve společnosti teprve rozkoukávala v době, kdy Karolina už těžila ze své popularity a měla tudíž možnost svoji mladičkou svěřenkyni uvádět do velkého světa knih, prózy a poezie. Kromě publikování textů se u té různorodé dvojičky projevil i zájem veskrze společenský, obě se usilovně snažily o povýšení statutu žen. Jejich emancipace v té době rozhodně nepatřila mezi prvořadé úkoly, které by měly literární kruhy od základu řešit. Soudě podle dochované rozsáhlé korespondence Karolina radila a uváděla mladší kolegyni do řad vyhlášených spisovatelů, zatímco Eliška naslouchala všem dobře míněným radám s pokorou. Staly se z nich přítelkyně velice důvěrné, které spolu probíraly tématiku nejen o čem a jak psát, ale také záležitosti čistě intimního charakteru. Takové, s nimiž se svěřujeme jenom osobám nejbližším. Nerovnovážný vztah se postupem času díky narůstajícímu sebevědomí mladičké literátky narovnával. To těsné pouto mezi oběma ženami vydrželo až do smrti Karoliny Světlé v roce 1899.
Eliška Krásnohorská alias Alžběta Pechová
Památníky obou spisovatelek stojí v blízkosti jezuitského kostela na náměstí Nového Města a nabízí se všetečná otázka, proč právě tady a zdali se tak stalo náhodou. Správně tušíte, že nikoliv. Jako první z té dvojice tu postavili v roce 1910 pomník literátce dříve narozené. Světlá v rohovém domě Ječné ulice a Karlova náměstí dlouhá léta se svým manželem bydlela, takže není se co divit, že procházky parkem zrovna na tomto náměstí patřily k jejím oblíbeným odpočinkovým činnostem.
A teprve o jednadvacet později vznikl protější památník Elišce. Docela záměrně jednak kvůli Karolíně, ale také proto, že křehká Eliška vyrůstala nedaleko odtud ve Spálené ulici ještě pod dívčím jménem Alžběta Pechová. Pseudonym Krásnohorská si zvolila až později. Ostatně také Světlá publikovala své knihy pod literárním pseudonymem, když se narodila jako Johana Rottová a po manželovi používala příjmení Mužáková.
Pohled směrem k Novoměstské radnici
Karolína Světlá (1830-1899)
Literární kritici ji považují za ženskou zakladatelku českého realistického románu. Její nejslavnější dílo „Kříž u potoka“ se dočkalo také několika filmových a divadelních adaptací a dostalo ji, samozřejmě i s řadou jiných knih, mezi špičkové české autory své doby. Jejich společnost ráda vyhledávala. A třeba Božena Němcová, Vítězslav Hálek nebo Jan Neruda patřili mezi její přátele nejbližší. S posledně jmenovaným snad mělo přátelství přejít v cit platonické lásky, ale nebyli jsme u toho, nejsme žádný bulvár, takže nesuďme…O celoživotní citové náklonnosti k charismatickému Nerudovi ze strany vdané počestné ženy snad nevěděla ani sama Krásnohorská.
Světlá, ač narozená v Praze v bohaté obchodnické rodině a vychovávaná v německém kulturním prostředí, si nejvíce oblíbila kraj, odkud pocházel její manžel – Liberecko. A podle obce Světlá pod Ještědem si také zvolila svůj umělecký pseudonym. Právě časté pobyty v kraji pod ikonickou horou ji pomáhaly překonat to nejtěžší, co se může v životě ženy přihodit. Krátce po narození zemřela její jediná dcera Boženka. A aby toho nebylo málo, posledních dvacet let svého života prožívala s těžkou nemocí očí, až nakonec jako slepá musela svoje literární nápady jenom ústně diktovat.
Karolina Světlá posloužila své přítelkyni jako dokonalá rádkyně
Eliška Krásnohorská (1847-1926)
Alžběta Pechová si zvolila pseudonym podle domnělého původu své rodiny z Krásné Hory a ohledně zdravotních potíží na tom nebyla o moc lépe než její starší patronka. V nejútlejším věku snila o kariéře sólové klavíristky, ale stále intenzivnější revmatické onemocnění kloubů ji zabránilo v zamýšleném hudebním vzdělání pokračovat. Nemocné klouby prstů už nedovolovaly hrát a tisknout klávesy dál. Jako vyslovený samouk se tedy vrhla na studium cizích jazyků, na překládání světových autorů a v neposlední řadě na skládání poezie. Začínala mít první úspěchy! Ze zdravotního hlediska poněkud neduživá a nezdravě vypadající dívka se nikdy ani nevdala, ale v literárních kruzích zaznamenávala jeden úspěch za druhým.
Během sedmiletého působení v levnější Plzni, kam se nakrátko téměř celá rodina přestěhovala z nákladné Prahy po smrti živitele a hlavy rodiny, se cítila nedoceněná. Správně tušila, že těch největších úspěchů se dočká až po návratu do hlavního města. Život v „provincii“ ji nadále vůbec nebavil. Samozřejmě to dospělo tak daleko, že jméno Krásnohorská už nikdo nemohl přehlédnout, hlavně v souvislosti s operami Bedřicha Smetany Hubička, Tajemství, Čertova stěna a nikdy nedokončené opery Viola. Ustála i pochybnosti, když někteří hudební kritici tvrdili, že hodnotu díla geniálního hudebního skladatele rapidně snižují texty nedozrálé literátky, nicméně skladatel se vždy za svou oblíbenou libretistku postavil. Bylo znát, že vzájemná spolupráce těší oba dva, jeho s nadhledem důstojného „kmeta“, jehož těší vychovávat si mladou generaci, ji s obdivem k velkému jménu, pro nějž by byla schopna pracovat třeba i zadarmo…
Pomník K.S se nachází nadohled od E.K.
V roce 1890 založila Eliška první české dívčí gymnázium Minerva, mimochodem první svého druhu v celém Rakousku-Uhersku. Dlouhá léta vedla časopis Ženské listy a jako jedna z prvních českých spisovatelek obdržela čestný doktorát Univerzity Karlovy. Emancipace „slabšího“ a něžnějšího pohlaví se stala hlavní náplní druhé půlky jejího života.
Dvě ženy – dva rozdílně, a přesto tak blízké osudy. Kromě bohatého literárního díla po nich zůstaly také dva sympatické pomníky na Karlově náměstí. Až půjdete někdy kolem, nezapomeňte se zastavit a s úctou se poklonit…
Dominantní stavba Karlova náměstí jezuitský kostel z pohledu od místa obou pomníků
Zdroje:
Špičák, Josef. Polemika s dobou: Karolina Světlá ve vzpomínkách a korespondenci současníků. Praha: Odeon, 1969
Eva Hrubešová, Josef Hrubeš, Pražské sochy a pomníky, nakl. Petrklíč Praha 2002
