Elita mezi stavebními firmami dokázala realizovat prakticky cokoliv

K tomu se přidala znalost i zkušenosti s používáním nových technologií a postupů, na nichž si konkurenční podniky hned tak netroufaly, především v oblasti železobetonových konstrukcí. Později si pozici ještě vylepšila rafinovaným marketingovým trikem tím, že úzce spolupracovala s vídeňským architektem světového jména Adolfem Loosem na jeho mnohočetných a převážně interiérových plzeňských zakázkách. Toho by na druhou stranu běžná projekční a realizační firma jen tak nezaujala, pokud by za sebou neměla úspěšně provedené pozemní či dopravní stavby po Plzni, ale i takřka po celé republice.

Vrcholné období = spolupráce s renomovaným architektem

Adolf Loos, jinak světoběžník a bohém tělem i náturou, považoval Plzeň téměř za svůj druhý domov. Až do konce života pendloval mezi „domovskou“ Vídní, rodným Brnem a všemi ostatními městy, kde se momentálně na realizaci nějakých projektů angažoval. Vztah architekta k majitelům firmy Kapsa a Müller svou vřelostí o hodně překonával běžně zaběhnuté vztahy mezi projektantem a stavebním dodavatelem. V daném případě navíc umocněné příznivým vztahem světové celebrity k plzeňskému prostředí. Velkou zásluhu na tom určitě měla i jeho třetí a poslední manželka Plzeňačka Klára Becková.

Vrcholem vzájemné spolupráce se měla stát společná stavba tzv. Müllerovy vily v pražských Střešovicích. Tu si nechal postavit dědic firmy v dobách jejího největšího rozmachu Ing. Dr. František Müller, když koupil stavební pozemek spolu s manželkou Miladou v roce 1928, tedy tři roky poté, co se již do Prahy přestěhoval i jeho společník Lumír Kapsa. Stavební firmu převzal každý z nich po svém otci – první po Antonínu Müllerovi a druhý po Vojtěchu Kapsovi, čímž se stali představiteli teprve druhé a bohužel i poslední generace nedlouhé firemní historie.

Nejlepší možný postup, když otcové předávají firmu synům

Jednu dobu to vypadalo, že firma K + M staví v Plzni ty nejnáročnější a pro město zcela zásadní stavby. Zakladatelé, kteří se mimochodem ocitli jako švagři i v příbuzenském vztahu, založili svou podnikatelskou strategii na zkušenostech, které získal Antonín Müller při práci v jiné plzeňské stavební firmě. Vojtěchův vklad druhého zakladatele Kapsy zase spočíval v prvotřídních znalostech stavby mostů. Ještě před podnikáním se svým švagrem stačil založit i mostárnu v plzeňské Škodovce. A v neposlední řadě získal zkušenostech s místní komunální politikou, což se při získávání veřejných i neveřejných zakázek často cení víc než kvality odborné. Vojtěch po absolvování techniky pracoval v pražské firmě Ruston a ze svých zkušeností ze staveb ocelových mostů u nás i v zahraničí stačil vytěžit maximum. Otcové – zakladatelé Antonín s Vojtěchem tedy rozjeli svůj stavební byznys ve velkém stylu a do plzeňské centrály se zakázky ze všech koutů republiky jenom hrnuly. V roce 1905 si pořídili sesterskou firmu v Praze a o něco později i v Bratislavě.

Jejich synové František Müller a Lumír Kapsa ovšem pokračovali ve stavebné činnosti s nemenší razancí. Časem se oba rozhodli přestěhovat do hlavního města a zároveň si tam také vybudovat rodinné domy s dostatečně reprezentativním vzhledem, který by odpovídal postavení majitelů úspěšné firmy ve společnosti. Doposud bydleli ve dvou sousedních domech na dnešním náměstí Míru v Plzni na Borech, kde se v kancelářích přes den projektovalo a odkud vedení společnosti řešilo běžnou provozní agendu. Takové málo prestižní bydlení v nijak obzvlášť zajímavých domech, a ještě k tomu daleko od centra města, nemělo s luxusem přirozeně nic společného. Manželé Kapsovi si proto pořídili byt v ulici Na Zátorce 18 v Praze – Bubenči a inspirovali tím manžele Müllerovy k přípravě svého střešovického sídla. Vojtěchův syn Lumír Kapsa postavil vilu, do níž později přesídlilo velvyslanectví Iráku.

Plzeňské sídlo firmy

Přestože se vila rodiny Müllerových fyzicky realizovala v Praze, celý ten složitý proces od úvodních studií přes dolaďování prováděcí dokumentace až k vlastní přípravě stavby probíhal ve firemním sídle na Benešově náměstí č. 2, nyní náměstí Míru v Plzni. Ostatně jako všechny jiné akce realizované touto společností. V přízemí žila firma se svými kancelářemi a projekčními místnostmi, v horním patře rodina jejího zakladatele a spolumajitele Antonína Müllera. Jeho syn František se podílel na vedení firmy ještě za života otce, ovšem na Benešově náměstí sám nikdy nebydlel.

Druhý zakladatel Vojtěch Kapsa se ženou Barborou obývali celý sousední dům č. 3. Oba objekty vznikly pro majitele firmy roku 1900 a do dnešní doby jsou si velice podobné, přestože už s podnikáním ve stavebnictví nemají nic společného a po druhé světové válce vystřídaly řadu různých funkcí z rozličných oborů, včetně školství a zdravotnictví. Po smrti Vojtěcha v roce 1915 jej ve vedení společnosti vystřídal syn Lumír, jenž se před tím věnoval výstavbě plzeňského pivovaru Světovar. Od pohřbu otce do přestěhování do Prahy dělilo Lumíra Kapsu rovných deset let.

Historicky nejslavnější plzeňská stavební firma brzy přerostla rámec svého regionu a nad šíří jejího záběru se až tají dech. V Praze postavila pilíře Čechova mostu a Hlávkův most celý nebo budovy dvou ministerstev železnic a sociální péče, v Kralupech nad Vltavou další známý most, na Slovensku nejnáročnější železniční úseky, jinde elektrárny, zdymadla, pohraniční opevnění. Od roku 1939 se podílela u Mirošovic a Hvězdonic na výstavbě první československé dálnice z Prahy na Brno a v dobách své největší slávy zaměstnávala až šest tisíc lidí. Železnice i dálnice budovala ještě po válce do roku 1946 a po znárodnění se stala základem pozdějších stavebních gigantů mezi firmami, částečně podniku Vodní stavby a částečně Pozemní stavby Plzeň.

Zdroje:
Podnikatelé Müller & Kapsa: stavby z jedné i z druhé kapsy. Euro.cz. Dostupné online.
Plzeňský architektonický manuál: Müller & Kapsa. Dostupné online