Článek
Ale proč zrovna tak a co to znamená? Pro odpověď bychom si museli zajet do biblické vesnice Emmaus, tedy počeštěných Emauz, kam směřovali dva Ježíšovi učedníci po jeho ukřižování z Jeruzaléma. Cestou se k nim připojil jejich vzkříšený učitel – mesiáš, ale toho poznali až večer při lámání chleba. Alespoň tak se praví v Lukášově evangeliu, jež se při vysvěcení kostela na pražském Novém Městě v roce 1372 předčítalo. Ke které z několika možných lokalit v Izraeli Emauzy přiřadit se přesně neví, ale u nás je to jasné. Sem ke klášteru, zvaném také někdy Na Slovanech.
Ty pražské Emauzy založil ještě dobrých pětadvacet let před zasvěcením klášterního kostela jistý moravský markrabě, z něhož se později vyklubal největší a nejmocnější z panovníků, kteří kdy v této zemi vládli. Je to tak, pozdější český král a římský císař Karel IV. Lucemburský, Emauzy tady v lokalitě Na Slovanech pořídil pro řád slovanských benediktinů se souhlasem papeže. Ovšem ten si kladl jednu zásadní podmínku, že pražský klášter bude jediným takovým na území celé Svaté říše římské.
Areál Emauzy spojuje prvky architektury v rozmezí několika staletí
Karel IV. si byl dobře vědom politických a duchovních závazků plynoucích z faktu, že po přeslici pocházel ze starobylé slovanské dynastie Přemyslovců. A také si uvědomoval jedinečnost českých zemí coby místa společného dědictví západní a východní cyrilometodějské liturgie. Svoji slovanskou krev vděčně po své matce ctil, a proto považoval za potřebné založit takové centrum slovanské církevní vzdělanosti, odkud by se věrouka ve slovanském jazyce šířila mezi Čechy i ostatní Slovany. To se stalo jeho hlavním motivem, proč pozvat do Prahy především benediktinské řeholníky z jiných jihoevropských zemí, konkrétně z oblasti dnešního Chorvatska. Díky císařské podpoře se klášter těšil ohromné popularitě a musel se stále více a více rozšiřovat. Jako jeden z mála areálů podobného typu nepodlehl v době husitských nepokojů vyplenění.
Klášterní fasáda je vyzdobena na několika místech mozaikami
Staletí plynula, někdy bylo lépe a někdy zase hůř. Zásadní úder, jenž citelně ovlivnil areál Na Slovanech a jeho dnešní podobu, přilétl ze vzduchu na sklonku války. Při americkém náletu dne 14. února 1945 dopadly na kostel i klášter tři ničivé bomby a ty změnily celé místo k nepoznání. Klenba svatostánku se téměř celá zřítila a obě pseudogotické věže zůstaly částečně poničené nebo vyhořelé. Bombardéry US Army se nad Prahu tehdy dostaly víceméně náhodou a původně měly zasáhnout Drážďany. Kvůli špatnému počasí a omylům v navigaci dopadlo několik stovek bomb na hlavní město protektorátu a přibližně sedm stovek osob ten tragický útok nepřežilo. Bombardování odnesly rovněž stovky jiných budov, ale Emauzy docela náhodně patřily k těm nejpostiženějším…
Už v první polovině padesátých let minulého století se společnost, vědoma si exkluzivity daného místa a jeho důležitosti pro slovanské porozumění, pustila do oprav, aby navrátila areálu dřívější důstojnost. Tak jako vždycky, stáli architekti před docela zásadním rozhodnutím. Měla by se stavba obnovit do původní předválečné podoby nebo jí dodat nějaké jiné a zajímavější excentrické prvky? Rozhodli se pro řešení nanejvýše nečekané. V letech 1953-1954 se nejdříve rekonstruovaly klasické klenby a zhruba po deseti letech nad ně stavitelé nasadili místo pobořených věží úplně nový tvar střechy.
Pod terasou kláštera Na Slovanech směrem k Vltavě byly postaveny dvě ministerské budovy
Železobetonová skořepinová křídla s pozlaceným hroty, dokončená v roce 1968 dozajista mnohé šokovala a dodnes dodávají kostel a klášteru neopakovatelný punc nevšednosti. Ať už má někdo na nové zastřešení, které po tolika letech ani nové a „moderní“ už nemůže být, jakýkoliv názor, určitě si ten tvar zapamatuje. Ostatně snaha šokovat extravagancí k architektuře dozajista patří, takže emauzská betonová střecha na místo „nudné“ dvojice klasických věží v tomto smyslu svůj účel splnila. Ale ne pro každého…
Příznivci nového tvaru v daném řešení vidí symbol toho, že se hlavní architekt střešní konstrukce František Maria Černý odstřihl od předválečné podoby a zdůraznil jakýsi nový život emauzského areálu po létech okupace. Kritici převážně z řad konzervativně naladěných pozorovatelů by raději viděli původní podobu věží a žehrají na to, že kostel ztratil svůj gotický charakter a Praha tradiční historické panorama. Co člověk, to názor. A do jaké skupiny patříte vy?
Nová střecha zapůsobila v době vzniku po válce hodně provokativně, ale dnes už nám nepřijde promíchání různých stylů nijak extrémní. Tedy jak komu.
Zdroje:
Karel Stejskal: Klášter Na Slovanech. Odeon, Praha 1974.
PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, 2013.
Klášter při pohledu od sousedních budov bývalého Sdružení projektových ateliérů, podle jména architekta se jim běžně říká „Pragerovy kostky“
